Mini Cooper SE: uff, o zábavu nepřijdeme ani s elektromobily

Často slýchávám názor, že s příchodem elektromobility končí řidičské zážitky za volantem. No, minimálně v Mini si to nemyslí a svému prvnímu čistě elektrickému modelu dali sebevědomě přídomek “S” patřící ještě donedávna výhradně benzínovému hothatchi. Označit výsledek jako svatokrádež by však bylo předčasné, tohle totiž rozhodně není obyčejný elektromobil, a i s tímto natěšením se vydáváme vstříc jeho redakčnímu testu. Co vše dokáže přinést kombinace britské extravagance, tradic, výjimečně řidičského konceptu základního Mini a kvality automobilky BMW?

 

Předpoklady k příjemně dynamické jízdě v elektromobilu

Jakkoliv totiž Mini ještě před nedávnem žádný čistě elektrický model v nabídce nemělo, mateřské BMW s nimi má bohaté zkušenosti. A tak místo honění se s konkurencí za rekordy dojezdu postavilo elektrické auto, které by měla být  radost řídit. Jakkoliv totiž pohonné ústrojí elektrického Mini vychází z BMW i3, už jen pouhý pohled na šířku pneumatik naznačuje, že zde vůz cílí i na jiné publikum, než jsou pouze ekologicky smýšlející lidé. A ostatně ani již zmíněný a dnes už skoro tradiční ekologický model BMW není vyloženě nudný, o tom jsme se přesvědčili třeba v testu poslední verze označované i3S.

O 4 cm širší dezén totiž znamená o hodně více gripu, uvnitř auta pak najdeme i sportovní režim, který lze navíc podpořit i přepnutím kontroly trakce do dynamického módu. I když se zrychlení 0-100km/h za 7,3 sekundy nemusí na papíře jevit nijak závratně, v reálu je odpich z místa opravdu efektní a bude vás bavit, největší kouzla se totiž odehrávají právě ve zrychlení na rychlosti dovolené ve městě. Na šedesátce je totiž Mini za 3,9 sekundy, čímž do teritora hothatchů při nejmenším obstojně nakukuje. K tomu si připočtěte okamžitou odezvu plynového pedálu, přesné řízení a na elektromobil i relativně nízkou hmotnost (o 145 kg vyšší než standardní Mini S s automatem, o 188 kg méně než Renault Zoe). V duchu vás pak bude hřát i fakt, že ani prudká akcelerace nemusí být nutně zbytečná – díky silné rekuperaci i ze sportovní jízdy dokážete dostat spoustu vynaložené energie zpět, takže si zrychlení na semaforech můžete užívat prakticky pořád.

 

Sportovně příjemný i v interiéru…

A je rozhodně o co stát – auto je totiž stále tím dobrým Mini, jak ho známe a máme rádi. Baterii se podařilo umístit do podvozku a pod podlahu zadních sedaček tak, že neovlivňuje vnitřní prostor ani výšku sezení vepředu, posadit se lze tedy úplně stejně nízko jako v benzínovém Mini. Zachována zůstala i drtivá většina interiéru, včetně voliče automatu, kterému nebyla odebrána ani dráha pro manuální řazení – to zde ale samozřejmě nejde, a tak se volič po pár vteřinách samovolně vrátí zpět. Nabíjecí konektory jsou pak umístěné tam, kde je u standardní verze víko nádrže. Trochu jsem to už načal a skutečně, i co se vzhledu vnitřního prostoru týče, jde o poctivé Mini. Snad za jediný výraznější rozdíl považuji nový styl přístrojové desky. Ta je sice stále umístěna přímo před řidičem (a oproti ostatním automobilům nebývale blízko za volantem), avšak dostala kompletně nový vzhled, který mi k elektromobilu vlastně i docela sedí. Přemýšlím ale, zda ji mohu označit za digitální – displej přes celou svou plochu sice nemá, analogové zobrazení ale také ne. Vlastně mi připomíná dobu digitální před 20 lety, mám na myslí první digitální budíky, které většina z nás měla na nočních stolcích. Pamatujete? A dost možná je právě tohle to retro, které k Mini sedí. Ač za výplod techniky 21. století a ani za funkčního premianta označit nejde, mému dojmu tato volba neubírá.

Elektromotor k charakteristice zábavného auta?

Přitom když vyjedete z města, tak zábava rozhodně nekončí. Mini SE se ochotně nechá povozit o po okresních silnicích a čím více ostrých zatáček, tím více si užijete to instantní zrychlení, které elektromotor dodává. Je to jiné a méně mechanické, než v případě auta se spalovacím motorem, ale nemohu říct, že by mě to bavilo méně. Auto přitom v městském provozu neprovokuje a dá se s ním jezdit nenápadně, v nižších rychlostech (do 30 km/h) pak vydává bzučivý futuristický zvuk, který je sice tišší než u Renaultu Zoe, nicméně na rozdíl od francouzského vozu se nedá vypnout – prý to má co dočinění s datem homologace (v roce 2020 už vypnutí není legislativně umožněno). S nechápavými výrazy se setkáte až v momentě, kdy vám bez jakéhokoliv zvuku motoru budou skřípět pneumatiky a okolí začne docházet, že tohle není obyčejné Mini.

Vraťme se ale k životu s elektromobilem – přeci jen, teoretický dojezd 232 km může být v jistých ohledech limitující. Musím ale říct, že pro mé potřeby každodenního dojíždění do města to bylo naprosto dostačující a vystačil jsem si s nabíjením z domácí zásuvky přes noc – z nuly do plna to vyjde cca. na 15 hodin, pokud by vám to nestačilo, domácí Mini Wallbox to zvládne za 3,5 hodiny. Při víkendové vyjížďce jsem pak musel navštívit veřejnou nabíječku, kde se ale díky podpoře 50kW nabíjení příliš dlouho nezdržíte – do 80 % se auto nabije za 35 minut. Tím pádem se snad s tímto konceptem (zakomponování na dnešní poměry průměrné či spíše menší baterie a podpora rychlého nabíjení s reálnou hodnotou lehce pod 50 kW) ztotožňuji snad i nejvíce. Dojezd je díky tomu stále rozumný a doba strávená na nabíječce taktéž. S dynamičtější jízdou jsme se drželi na spotřebě okolo 16 kWh, což s využitelnou kapacitou baterie 28,9 kWh vycházelo na přibližně 180 km dojezdu. S lehkou nohou nebo při provozu s rychlostmi do 90 km/h se dostanete někam lehce pod 14 kWh/100 km a dojezd 200 km se pak zdá být reálný. Náklady na kilometr jsou však velmi závislé na tom, kde dobíjíte. Doma to bude někde okolo 0,60 Kč/km, při jednorázovém dobíjení (např. u EOnu v Českém Krumlově za 9 Kč/kWh) pak ale až za 1,4 Kč/km, na některých veřejných místech se však stále ještě dá dobíjet zdarma, a to se pak bavíme o skutečně nulových provozních nákladech, vezmeme-li v potaz, že takový elektromobil nepotřebuje téměř žádný pravidelný servis.

 

Až nevšedně elektrizující variabilita nabídky…

Jak moc “elektricky” bude vaše Mini SE vypadat si přitom můžete vybrat – na výběr jsou 4 výbavy, z toho 2 velmi nápadné a 2 méně. Základní provedení “S” k žlutému emblému, značícímu elektrický pohon přidává žlutou část přední masky a zrcátka, u provedení “L” pak dostanete ještě velmi specifická asymetrická kola se žlutými doplňky a dnes trochu zvláštním názvem “Corona”, s nimiž už bude většině lidí víc než jasné, že tento model výfuk nemá.

Naopak výbavy “M” a “XL” se  kromě plné přední masky a několika odznáčků nijak zásadně od tradičních Mini neliší, zůstalo i sání na kapotě, i když je zde zaslepené. Námi testovaný model byl barevným provedením pro Mini nejpříznačnějším – British Racing Green. Ve výbavě nic zásadního nechybí, ocenil bych možná jen větší středový displej, tento základní 6,5” není o moc větší než třeba ten u Samsung Galaxy Note 10, zato ale dostanete navigaci, parkovací senzory, kameru, Carplay/Android Auto, tempomat a ambientní osvětlení. Cenovka je pak těsně pod milionem korun, což se alespoň mě za prémiový elektromobil nejeví nijak přehnaně. Ostatně za sériové Mini se slušnou výbavou nedáte o moc méně a třeba takové eSko s automatem se přes milion klidně přehoupne.

 

Závěr: pro koho a proč?

Zbývá už jen zhodnotit, pro koho vlastně elektrické Mini je a proč si ho koupit. Pro někoho může být lákadlem parkování v Praze zdarma, levný provoz a neplacení dálničních poplatků, to ale zvládnou i ostatní elektromobily. Mini bylo vždy o osobitosti a zážitcích z jízdy a jsem rád, že tomu u elektrifikované varianty není jinak. Určitě nepůjde o jediné auto do rodiny, to ale nikdy nebylo ani klasické Mini se spalovacím motorem. Jako druhé auto ale dává opravdu velký smysl a musím se přiznat, že je elektrický pohon v Mini opravdu návykový. Pořád je to kvalitní řidičské auto se vším všudy a tím je vlastně mezi elektromobily unikátní. Pokud má totiž něco řidiče přesvědčit k elektromobilitě, čísla v tabulce v řádku „dojezd” to podle mě nebudou…

 

Jiří Chomát

#AUTOHLED.cz

 

TEST: MINI Countryman S E: když COOL, tak proč (ne) hybridně

Technická specifikace

motor
Model	3-Türer Cooper SE
Výkon	135 kW
Točivý moment	270 Nm
Zrychlení 0-100km/h	7 s
Max. rychlost	150 km/h
Palivo	Elektrická energie
Převodovka	Redukční převodovka
Stupňů	1
Ekonomie provozu
Kombinovaná spotřeba (WLTP)	15 kWh/100km
Emisní norma	Elektrické vozidlo
Velikost pneumatik	205/45R17
Systém monitorování tlaku v pneumatikách (TPMS)	Sériové vybavení
Typ TPMS	přímé měření (senzor)
hmotnost
Povolená celková hmotnost	1800 kg
Prázdná hmotnost (EU)	1440 kg
Užitečná hmotnost	360 kg
modelová řada
Název generace	F56
Uveden	03/20
Dveře	3
Karoserie	Hatchback
Třída vozidla	Malé vozy (např. Polo)
rozměry
Délka	3821 mm
Rozvor	2495 mm
Šířka	1727 mm
Objem zavazadlového prostoru	211 l
Objem zavazadlového prostoru (zadní sedadla sklopená, od dna k stropu)	731 l
Max. zatížení střechy	60 kg
Výška	1432 mm
Světlá výška	161 mm
Poloměr otáčení	10 m
Sedadla	4

Podobné vozy