BMW i3: svět míří k lepšímu.?

Autor: Petr Bahenský · Fotografie: Petr Bahenský

Ať jste či nejste zastánci elektromobility, musíte se smířit s jedním důležitým faktem. Brzy už nás (téměř) každého čeká. Už je tomu nějaký pátek, co byla v Čechách představena první dobíjecí stanice pro elektromobily. Už je to doba, co jsme téměř všichni seděli v Tesle a žasli nad její rychlostí. Přišlo od té doby něco víc? Nějaké auto, o kterém bychom řekli „wau“? Z mé strany nikoliv. Možná ano, bratrský model BMW i8 stál za zmínku, ale jinak jsem si z žádného elektromobilu nesedl na zadek. Když jsem na ulicích potkával i3, pouhýma očima jsem jí prolítl pohledem, ale hlubší pocity u mě nezanechala. Tento týden jsem ale otestoval tuto „věcičku“ a co říci více na začátek? Snad jen nesuď knihu podle obalu.

Vzhled: Exteriér nenadchne, a co interiér? Já se asi zamiloval.

Jak jsem již zmínil na začátku, patřil jsem do skupiny lidí, jenž si těchto modelů nikterak nevšímala. „Jen další elektromobil, který nedojede pomalu ani 200 km.“ A nejspíše v případě našeho bílého lakování zůstávám stále u toho názoru, že mě jeho rysy a design nechytl u srdíčka. Naopak, kde shledávám svojí lásku, je u černého provedení, které jsme měli před pár týdny v redakci na test. Zde by se o nějaké prvotní lásce dalo hovořit. Interiér jsem do té doby viděl pouze na fotkách a i zde jsem si říkal, co na tom autě někdo může vidět? To ovšem do té doby, než jsem usedl za volant. Najednou mi tu všechno sedí. Sice nesedím v klasickém BMW, ale mě to nevadí. Já jsem rád. Tohle je změna. To je jiný svět. Vždyť nejsme v BMW, ve kterém chcete „machrovat“. Zde sedíte, protože jezdíte po městě a využíváte přínosů elektromobilu. Ty sedačky příjemně padnou, ačkoliv nejsou (opět) klasické jako u běžných „smrtelných“ modelů, i tak patří mezi ty lepší, u kterých vás záda nebudou bolet ani po několikaset ujetých kilometrech. Za volantem sice vidíte „obyčejný“ displej, na kterém vidíte rychlost a pár dalších ukazatelů a možná to působí levně, ale co přeci. Podívejme se na ostatní materiály ve voze. Všechno je vyrobeno z recyklovatelných materiálu. Nebudete se cítit ihned lépe, že pomáháte přírodě? I když na dsruhou stranu chápu, že za tu cenu byste snad raději odnášeli plastové láhve a jezdili na kole do práce.

Do práce na kole? Já nechci

Budou tu lidi, které elektromobil nenadchne. Dlouhá doba nabíjení, krátký dojezd a málo dobíjecích stanic. To vše patří mezi ty atributy, jež jako negativa vytahují jejich opovrhovatelé. Stále sedím za volantem a rozhodnu se zmáčknout tlačítko START. „Nastartoval jsem vůbec?“ Po chvíli mi dojde, v jaké „káře“ to vlastně sedím. Mám zvolené D (režim vpřed) a vyrážím. Jako každý nadšenec při první příležitosti sešlápnu plyn až na podlahu a říkám, jak skvělé to je. Stále ale musím zůstat objektivní a nenechat se strhnout pouhou akcelerací vozidla. Co podvozek? Překvapivě měkké. Po několika desítkách kilometrů si nevšimnu obří díry a pomalu začínám řvát „Au“. To ale není potřeba. I3 silnici narovnala. Jedna vychytávka auta, která mě opravdu chytla za srdíčko je, že můžu zcela využívat pouze jeden pedál, a to ten akcelerátoru (plynu). Jakmile pustíte nohu z plynu, auto začne automaticky brzdit, pardon rekuperovat. Nebudu lhát, chvíli mi trvalo, než jsem se naučil s touto funkcionalitou hrát, ale po pár kilometrech si říkám, že bych to rád u všech. Už nepotřebuju brzdový pedál. Stačí pouze vyšlápnout plyn a brzdit. Učit se předvídat? Ano, já se rád učím a chci se učit. Díky, i3! Přejdu nyní k těm negativům. Dobíjecí stanice. Respektive doba dobíjení a později, jak je těžké nalézt stanice. Ačkoliv jsem dobíjel „pouze“ 3x během týdne, musím se přiznat, že jsem v této činnosti objevil zalíbení. Víte proč? Budou lidé, kteří si budou stěžovat 20-40 minut v autě. Pak jsou tu ostatní, kteří si vytáhnou knížku a začnou si číst, či si zajdou na oběd do restaurace. Setkal jsem se také například s majitelem Tesly, jenž vzal koloběžku a vyrazil na cestu. No, není to dokonalé? Mít auto, díky kterému sportujete, vzděláváte se či přemýšlíte sami nad sebou. O tom to možná je. Proč čekat na čerpacích stanicích 10 minut naštvaný? Proč nevyužít elektromobil? Hodit ho na nabíječku a jít si užívat života? Tohle se mi opravdu líbí! Na druhou stranu souhlasím, že je něco jiného tankovat auto dvakrát za týden a nabíjet ho několikrát denně. Uznávám, ale možná mě napadá otázka, proč si na sebe neudělat 20 minut čas? A ta samotná dostupnost dobíjecích stanic? Ano, tady určité rezervy pořád jsou. Ne vždy jsem jí měl tam, kde jsem potřeboval a musel jsem ujet pár zbytečných kilometrů, ale vždyť i čerpací stanice nejsou vždy všude. A koneckonců doma si benzín či naftu nenatankujete. I3 se za noc v klidu dobije.

Závěrem? Těším se na budoucnost!

Jsem typ člověka, co se rád vzdělává. Co rád objevuje nové věci. Myslím si, že jsem dobrodruh a možná právě o tom tohle auto je. Nebudete vidět, ale budete žít. Tohle auto netrhá rekordy za nejlepší design. Tohle auto nesbírá ocenění za nejúspornější vozidlo, ale jeden rekord trhlo. Po dlouhé době přišlo zase jednou auto, které jsem opravdu nechtěl vrátit a o tom to je. O čem? To už nechám na vás.

Petr Bahenský