Mercedes-Benz EQA 250: nejen jako zajímavá vstupenka do prémiové elektromobility

Mercedes-Benz EQA 250: nejen jako zajímavá vstupenka do prémiové elektromobility

Autor: Jan Novotný · Fotografie: Jan Novotný

Sice tomu není tak dávno, co Mercedes-Benz prostřednictvím divize EQ vstoupil do světa elektromobility, přesto už jeho první počin v podobě modelu EQC máme snad skoro všichni velmi dobře zažitý. Od představení prvního sériově vyráběného elektromobilu značky Mercedes-Benz už uplynuly takřka 4 roky a rodina Mercedes-EQ se logicky v návaznosti na to postupně stále více a více rozšiřuje. Prozatím (a na nějakou dobu i do budoucna) nejmenší model, který by bylo možné označit za jakousi vstupenku do EQ světa, se poprvé ukázal veřejnosti v loňském roce a právě teď přijíždí na plnohodnotný test i k nám. EQA vychází ze sesterského konvenčního vozu, populárního GLA, a přizpůsobuje zástavbě čistě elektrického pohonu vše důležité. EQA 250, které jsme měli tu čest vyzkoušet i my, spoléhá na 66,5kWh baterii, 140 kW výkonu a náhon na přední kola, opravdu představuje jakýsi základ v barvách Mercedesu. Nenechte se ale zmást, ani výše zmíněné hodnoty rozhodně nepůsobí nijak poddimenzovaně, a to jste to auto ještě ani pořádně neviděli. Právě proto už nebudeme chodit dlouho kolem horké kaše a vrhneme se na ten tradiční plnohodnotný redakční test, tady je!

 

Design: staví na úspěšném základu, přesto elektromobil jasně rozpoznáte

Nová, již druhá generace GLA spatřila světlo světa na samotném konci roku 2019 a skoro by se dalo říci, že s předchůdcem toho moc společného reálně opravdu nemá. EQA pak následovalo zhruba rok poté a musí se uznat, že na první pohled jsou obě auta od sebe takřka nerozpoznatelná. Mercedes ale rozhodně nešel tou cestou, že by do klasického GLA dal elektromotor a tím by úpravy, resp. transformace „termického“ vozu do čistého elektromobilu skončily. Sám výrobce uvádí, že byla karoserie přizpůsobena mimořádným požadavkům elektromobilu, a to třeba k zástavbě akumulátorů. Jejich sada je umístěna ve speciálně vyvinutém rámu z výtlačně lisovaných profilů s nosnou funkcí. Pro modely EQ je pak vlastní typický design přídě, jemuž dominuje maska chladiče ve stylu černého panelu s centrální hvězdou. Mezi další charakteristické prvky patří výrazný pás světel vpředu i vzadu, který se táhne po celé šířce vozu. Jde o horizontální světlovod, který vpředu propojuje světla pro denní svícení a vzadu hlavní světlomety. V zadní části byla taktéž přemístěna plocha pro registrační značku směrem do nárazníku. Poutavá je v neposlední řadě i volba lakování karoserie. Konkrétně v našem případě šlo totiž o tzv. růžovo-zlatou. Dámy odpustí, když si dovolím paušalizovat a označit ji za primárně dámskou volbu. Přesto i můj subjektivní úhel pohledu říká, že autu tato volba sluší, a to především díky vhodné kombinaci s černě lakovanými a chromovanými doplňky. Namátkou je to již zmíněná lesklá černá maska chladiče (bez průduchů), ztmavené přední světlomety, hliníkové disky kol, lišty na spodní části bočních dveří či okolo oken nebo střešní ližiny. I v rámci celkového dojmu tak jde o souhru detailů, s nimiž si minimálně u námi testované verze při volbě vnějšího designu pánové z Mercedesu pěkně vyhráli. Výsledkem je moderní malé SUV jemně se profilující jako ekologické a s takovým designem, kterým nepohrdne snad žádná žena s tím, že mužům stačí jen změnit barvu lakování…

 

Interiér: typický Mercedes 21. století se vším všudy

Vnitřek nového EQA se nese v podobném duchu jako zevnějšek, tedy alespoň po stránce barevnosti. I uvnitř totiž hraje prim kombinace u aut netradiční růžovo-zlaté s tradiční černou, případně s chromovanými doplňky. V průběhu cesty se pak mohou plynule měnit barvy podsvícení, a to i v návaznosti na další proměnné. Přístroje se specifickými elektromobilovými ukazateli přebírají barevný koncept s prvky v odstínu růžového zlata a modré barvy. Co se týče přístrojů, barvy se mění v závislosti na jízdní situaci. Například při přechodném zvýšení výkonu přejdou ukazatele na bílou barvu. V závislosti na náladě uživatele nebo v souladu s příslušným interiérem má řidič na výběr ze čtyř vizuálně odlišných stylů. Na elektrický charakter modelu EQA poukazuje v jeho interiéru nové, zespodu osvětlené ozdobné obložení ve spojení s ozdobnými prvky v odstínu růžového zlata na výdeších ventilační soustavy, sedadlech a klíčku od vozidla. Dekorační osvětlení pak nabízí výběr až ze 64 barev. Málem bych zapomněl zmínit, že i na sedadlech se projevuje onen zlatavý vzor, a to konkrétně s volbou kombinace syntetické kůže a tkaniny (zlatá rose gold a šedá titanium pearl).

Co se celkového vyznění interiéru týče, musí se nechat, že jde opravdu o Mercedes 21. století se vším všudy. Základem vnitřního prostoru je dnes už tradiční jednotka MBUX, informačního a zábavního systému. Dva v jednom celistvém panelu zakomponované displeje působí na první pohled velmi luxusně a v zásadě mi ani nevadí ten malý škraloup na kráse, který představují relativně tlusté rámečky, a to především ten prostřední (mezi dotykovým displejem infotainmentu a digitálním přístrojovým štítem). Výhodou MBUX zůstává možnost ovládání hned třemi způsoby – skrze dotykový displej, touchpadem na středové konzoli, ale zejména pak dotykovou podložkou přímo na volantu. Na tu jsem si já osobně u Mercedesu ještě stále nezvykl. Věřím ale, že je to jen otázkou času a chápu, že možnost ovládat středový displej přímo zpoza volantu většina uživatelů spíše oceňuje. Já osobně bych třeba ještě trochu zapracoval na zjednodušení celého systému, neb na některé úkony je potřeba provést o jeden nebo dva kroky více, než bych potřeboval. Jmenovitě jde třeba o přepínání skladeb či stanic rádia, které v Mercedesu tradičně nemá žádné stálé tlačítko. A podobně nepochopitelná pro mě zůstává absence Apple CarPlay / Android Auto, jejichž konektivitu Mercedes dodnes nabízí pouze za příplatek. Chválu si pak zaslouží tradičně povedené zpracování a jeho vysoká kvalita. V neposlední řadě hodnotím pozitivně sedadla s dostatečnou mírou nastavení a prodloužitelným sedákem. Škoda snad jen absence jejich elektrického ovládání, málem bych ale zapomněl, že mluvím o „základním“ elektromobilu značky, jehož cílem cenovka převyšující dva miliony a nabídka toho zcela nejlepšího ze stuttgartských dílen.

 

Jako elektromobil především velmi slušným základem

Je to určitě patrné už od první chvíle, kdy jsem zmínil, že EQA 250 spoléhá na náhon výhradně předních kol a dosahuje výkonu 140 kW. Není na tom samozřejmě nic špatného, je ale potřeba si uvědomit, že jde o jakousi vstupenku do světa EQ a rozhodně není cílem dnes oslňovat výjimečnými výkony, těžko uvěřitelným dojezdem, nejrychlejším možným nabíjením či jakkoliv výjimečnými jízdními vlastnostmi. I tak ale všechno, co EQA dělá, lze hodnotit při nejmenším kladně. 140 kW výkonu se přenáší na přední kola příjemně. K tomu si troufnu tvrdit, že Mercedes reguluje nástup výkonu velmi pozvolna. Je totiž takřka bez šance, aby přední kola prokluzovala. Po rozjetí už je ale 190 koníků příjemně znát a elektromotor, jehož maximální výkon by měl být k dispozici takřka v jakoukoliv chvíli, se nezapře. Určitě vás ale v danou chvíli bude zajímat praktické použití a tady si dovolím malé opáčko. Opakování je matka moudrosti, možná i proto je potřeba připomenout, že hlavním teritoriem elektromobilů je především město a případně jeho okolí. To u nejmenšího elektromobilu značky platí v plném významu. EQA je ve městě příjemně obratné, to dokazuje mimo jiné i skvělý poloměr otáčení. I samotná spotřeba pak nabývá příjemných hodnot. V danou chvíli je potřeba zmínit, že jsme auto testovali začátkem jara, kdy teploty ještě nepřesahovaly 10 stupňů celsia. V daném režimu pak palubní počítač ukazoval po městě hodnoty okolo 18,5 kWh/100 km, při zkušební cestě mimo město (v kombinaci 50 % dálnice a 50 % okresní silnice) se pak hodnota ustálila na 23 kWh/100 km. Ačkoliv ani v jednom případě nejde o vyloženě zázračná čísla, rozhodně je nelze považovat za špatný výsledek. Reálný dojezd se tak v našich podmínkách (nízké teploty a přiměřený jízdní styl) pohyboval mezi 290 a 360 km. Věřím navíc, že bychom v obou případech byli v létě ještě o 50 – 100 km výše, a to na „základní“ elektromobil není vůbec špatné.

Potom, co dokončíte testovací trasu (a nejen tu), určitě vás bude zajímat, co následuje – samozřejmě mám na mysli dobíjení. A i tady Mercedes-EQ nabízí poměrně netradiční přístup. Výrobce ke každému elektrickému vozu nabízí službu Mercedes me Charge, jehož síť veřejných nabíjecích stanic nabízí v 31 zemích více než 450 000 přípojek k nabíjení. Mně osobně to nedalo a ačkoliv udávané maximum EQA u rychlonabíjecích stanic činí dnes už spíše průměrných 100 kW, vyrážím na jednu z českých IONITY stanic, které auto umí poskytnout až 350 kW. Jak ale avizovali už zástupci výrobce, díky relativně velké rezervě v baterii je výkon jednak ještě trochu vyšší (my konkrétně jsme skončili na 114 kW), zároveň je ale jeho maximum dostupné v relativně širokém spektru kapacity baterie. Výsledkem je čas nabití z 10 na 80 % činící méně něž půl hodiny. A to je skvělé! Pro doplnění pak zbývá uvést jen maximum „klasického“ AC nabíjení, u něhož se díky 11 kW palubní nabíječce EQA nabije z 0 na 100 % za zhruba 7 a kousek hodiny.

Asi není třeba se nějak dlouze rozepisovat o tom, jak EQA jezdí. Stojím si za tím, že jde o typický Mercedes. I jízda v něm je tedy příkladně komfortní, odhlučnění velmi příjemné a dynamika přiměřeně pružná. Mně osobně pak vadilo snad jen nastavení rekuperace, kdy nalézt její správnou míru představovalo jisté komplikace. Nejlepší je hrát si s nastavením její míry průběžně, to chce ale občas trošku více pozornosti, než kolik chcete obětovat. Já jsem tak ve většině případech volil „auto“ a v případě potřeby si intenzitu pádly pod volantem zvyšoval. V neposlední řadě si lehce rýpnu do páčky pod volantem, kterou je volen režim jízdy. Na řešení, na nějž v dnešním světě spoléhá snad jen Mercedes a případně Tesla, jsem si dodnes úplně nezvykl, plně jej ale respektuji a věřím, že řadě (asi i většině) uživatelů vyhovuje. Mně konkrétně vadí důraz na detail při změně směru (např. z jízdy vpřed na jízdu vzad), Mercedes jako kdyby vyžadoval úplné zastavení, plné sešlápnutí brzdového pedálu a až pak změnu režimu. V dnešní horlivé a časově náročné době to chce trochu cviku, já jsem asi jen jednoduše zvyklý manévrovat při parkování poněkud rychleji, než jak si Mercedes představuje. Je to ale opět jen velmi malá piha na kráse jinak dobře fungujícího auta s velmi komfortním nastavením, které by jen málokomu mohlo připadat nepříjemné.

TEST: Mercedes-Benz A 250e – hodně zajímavý plug-in hybrid i hatchback jako takový

 

Zhodnocení: především skvělý základ

Možná jsem chvílemi ve svém dalším testu nezněl úplně nejpozitivněji. Jenže ono je EQA opravdu tím Mercedesem, jakým by mělo být a to je vlastně pozitivní zjištění. Mnozí se nad elektromobily ofrňují a určitě jsou i tací tradiční zákazníci Mercedesu, kteří si jej nikdy nepořídí. Jenže ona značka Mercedes-EQ už pár let funguje a na elektromobilním trhu začíná být poměrně dobře etablované. Výsledkem je i velmi slušně fungující „entry“ model EQA. K jeho závěrečnému hodnocení mě napadá jedno nelibě znějící klišé: „nepřekvapí, ale ani nezklame.“ Je ale potřeba chápat, že to rozhodně není kritika. Pokud někdo přemýšlí o Mercedesu do města, případně obecně o prémiovém elektromobilu, určitě s EQA neprohloupí. K tomu se sluší poznamenat, že základ lze pořídit za něco málo přes 1 milion Kč bez DPH, a to, že před námi nyní stojí prémiový elektromobil, malé SUV s čistě elektrickým pohonem, solidní výbavou a přiměřeně extravagantním vzhledem za 1,4 mil. Kč s DPH vlastně není na dnešní dobu vůbec přehnané. Věřím proto, že si své místo na trhu EQA rozhodně najde a kdo ví, třeba to bude jednou právě ve vaší garáži.

 

Jan Novotný

Sdílet: