Mercedes-Benz A 250e: hodně zajímavý plug-in hybrid i hatchback jako takový
Autor: Jan Novotný · Fotografie: Jan Novotný
„Jo, tak na tohle auto jsem se hodně těšil,“ tuhle hlášku ode mě uslyšíte povětšinou na začátku testu nějakého sportovního nebo jinak výjimečného vozu. Jenže na první pohled na dnes testovaném exempláři nic vyloženě zvláštního nenajdete. Tím samozřejmě nechci říkat, že by Mercedes-Benz nedělal pěkná auta. Shodou okolností se designově hodně povedlo i to, které dnes stojí právě přede mnou. Jde ale v první řadě o historicky první recenzi Mercedesu v podání MOTORVIZE (pokud nepočítám ojetiny), ke všemu se pak jedná o nejnovější verzi nejnižší řady A v atraktivní a do jisté míry pokrokové plug-in hybridní variantě. U čtvrté generace „áčka“ nás tak kromě toho, jak si stojí mezi nabitou konkurencí, zajímala reálná využitelnost eko varianty a její chování v praxi. Odpovědi na otázky, mé názory i celkové hodnocení najdete níže.
Vzhledem už dávno není tím ošklivým káčátkem
Nezlobte se na mě, možná už je to lehce ohraná písnička, ale prostě nemohu při psaní první recenze tohoto novodobého prémiového kompaktu opomenout jeho první generaci. Od dob onoho ošklivého káčátka, jehož základní silueta se udržela od roku 1997 až do skončení produkce druhé generace v roce 2012, Mercedes urazil dlouhý kus cesty. Pozici původně spíše praktičtěji a funkčněji orientovaného vozu nahradila třída B, která si nemusí na nic hrát a je ryzím B-MPV. Novodobé A má tak o trochu volnější pole působnosti a už od své druhé generace sází na vytříbený styl, který je poznat na první pohled. Může se vám líbit, ale nemusí. V objektivní rovině mu toho zvenku ale nejde moc vytknout. Nic na tom nemění ani skutečnost, že se exteriér námi testovaného kusu nemůže pyšnit honosně sportovními prvky linie AMG, jak tomu často u vozů této značky bývá. I tak považuji za velmi slušivou zvolenou kombinaci bílé metalízy a 18“ disků kol z lehkých slitin v typicky stříbrno-černém provedení. Příjemně kontrastní k tomu jsou jednak černě lakovaná zrcátka, zatmavená zadní a boční okna a hlavně výrazné LED denní svícení v přední části. „Áčko“ celkově velmi dobře zapadá do současné modelové řady Mercedesu mimo jiné i tím, že přebírá některé designové prvky vyšších řad (třeba MULTIBEAM LED světlomety s Matrix funkcí). Velmi mile mě pak také potěšilo, jak vkusně je konkrétně v této specifikaci docíleno kompromisu mezi designovou nápaditostí a vkusnou elegancí, která nevzbuzuje výraznějšího rozruchu. Celkově mám tak pocit, že se mi takový vůz líbí, nemusím se ale bát, že bych nějak výrazně vyčníval z davu. K tomu jsou v nabídce značky samozřejmě úplně jiné verze, takže zpět k té naší.
Komfort a nebývalý luxus i na palubě nejnižší řady
To, jak pozitivně jsem začal s dojmy z exteriéru, může pokračovat i po otevření dveří. Vlastně úplně stejně platí, že nemusíte zvolit nutně tu nejluxusnější variantu, aby prémiový kompakt dával jasně najevo svůj původ u značky orientované na luxus a pohodlí svých zákazníků. Řečí konfigurátoru mám na mysli bezpříplatkové čalounění v kombinaci Syntetická kůže ARTICO/tkanina Fléron v černé barvě nebo „pouze“ manuální nastavení sedadel či základní soundsystém. Nové A přebírá i u vnitřního prostoru řadu luxusních prvků vyšších tříd. Základem je tady u Mercedesu už skoro samozřejmá rovná linie táhnoucí se skoro přes dvě třetiny palubní desky od řidiče směrem ke středu. Zakomponovány jsou do ní hned dva displeje. Ten přímo před řidičem nahrazuje analogové ukazatele a umožňuje velmi širokou škálu nastavení tak, že ideální zobrazení nalezne snad každý. Co vám budu povídat, tohle provedení digitální přístrojové desky nemá dle mého napříč dnešním automobilovým spektrem obdoby. Líbí se mi jak grafika, tak provedení a samozřejmě i logika ovládání. U ní bych se mohl na chvilku zastavit. Mercedes si totiž i v tomto případě nese jednu výjimečnost, když na volant umísťuje hned dvě dotykové „plošky“, z nichž levá slouží podobně jako kurzor pro displej před řidičem a pravá pak pro samotný infotainment – vkusné, jednoduché a především nerozptylující od řízení. Snad jen trošku netradiční mi přišlo ovládat středový displej z volantu, ale třeba jde jen o otázku zvyku, na nějž jsem já neměl dostatek času. Co ale působí doslova jako pěst na oko, to jsou páčky za volantem. Vůbec se dnes nechci opírat do ovládání převodovky vpravo pod volantem nebo do vměstnání většiny funkcí (blinkry i stěrače) na jednu páčku (vlevo). Z nějakého nepochopitelného důvodu pro provedení ve třídě A ale Mercedes zvolil neuvěřitelně nevkusný, matný plast, jehož výrobní hodnotu bych odhadoval v řádu nižších desítek Kč. Je to obrovská škoda, neb jinak tenhle koncert v interiéru hraje na výbornou. Záměrně si nechávám právě druhý, vpravo umístěný displej, až na později. Ačkoliv se mi i v jeho případě líbí grafika, umístění nebo kombinace ovládání právě z volantu, dotykově a ploškou na středové konzoli, přeci jen mi přišel jeho systém poněkud složitější a občas možná až moc chytrý. Navíc je tu také ten hluchý předěl mezi oběma displeji nebo tlusté ničím nevyužité rámečky. Několikacentimetrová černá výplň přeci jen v jinak velmi luxusním interiéru působí trochu nevkusně. Na obhajobu výrobce je ale potřeba uznat, že z pozice řidiče jde o prostor, který z velké části v pohledu zakrývá volant. Příjemným překvapením jsou i komfortní přední sedadla, která ve standardu linie Progressive, přináší příjemný komfort, dobré boční vedení i rozsah nastavení a hlavně mnou tolik oblíbený prodloužitelný sedák. Líbí se mi i již zmíněná kombinace syntetické kůže a látky. Vůbec mi pak nevadí ani absence elektrického ovládání, protože i v manuální verzi nabízí dostatečný rozsah nastavení, díky němuž se pohodlně usadí většina potenciálních majitelů.
Nejen povedený hybrid, kterému k dokonalosti moc nechybí
Musím se přiznat, že jsem si vůbec nebyl jist, jestli se pokoušet od sebe oddělit jízdní dojmy samotného „áčka“ od projevů plug-in hybridní varianty. Po rozumné úvaze jsem ale došel k závěru, že se specifika eko verze označované 250e prolínají napříč jízdními vlastnostmi tak, že je takřka nemyslitelné jejich komentování vyčlenit do samostatného odstavce. Samozřejmě, že se třeba o problematice nabíjení zmíním zvlášť, vyčkejte ale času. Testovací vůz si vyzvedávám dle zvyklostí plně nabitý i natankovaný. Bezemisní režim nemůže vyloženě překvapit. Snad jen 102 koní, které ze sebe umí vydat sám elektromotor, považuji za lehký nadstandard. Už od prvního kilometru tak mám pocit, že sedím v plnohodnotném Mercedesu s více než dostatečnou porcí výkonu, a to ačkoliv se zatím pohybuji čistě na elektřinu. Během prvních kilometrů začínám zkoumat, jaké nastavení jízdních režimů výrobce umožňuje. Ihned nabývám dojmu, jako bych seděl v konvenčním voze, což může být na jednu stranu příjemné, na druhou stranu ale představovat jisté komplikace. Za tu nejzásadnější považuji absenci pátého režimu převodovky označovaného často jako „B“. Řeč je o zvýšené rekuperaci. Nenechte se ale zmýlit, Mercedes na to jde tak lišácky, že jsme na to během testování ani nepřišli. Odpovědí jsou pádla pod volantem, která se sice tváří, že ovládají pouze převodové stupně automatické převodovky, avšak v čistě elektrickém módu regulují právě intenzitu rekuperace brzdné energie. Částečně pak pomáhá také prediktivní funkce, která umí aktivovat rekuperaci dle pohybu vpředu jedoucího vozu. Především ve městě je tak nastavení intenzity pádly pod volantem (nebo absence režimu B při jízdě v hybridním módu) příjemně kompenzována a nekazí nic na jinak velmi dobře fungujícím ústrojí. Malé překvapení představuje první připojení spalovacího motoru. Už od první chvíle je poznat, že jde o známou benzínovou jednotku vyvíjenou společně s francouzským Renaultem a ač byste možná u prémiové značky očekávali za takový krok kritiku, já rozhodně její projev mohu jen pochválit. Překvapí příjemně hutnou zvukovou 
kulisou, která je přeci jen v kombinaci s takřka neslyšným čistě elektrickým pohonem trochu výraznější, než by šlo čekat. Poněkud váhavá je občas reakce dvouspojkové automatické převodovky, která jakoby kolikrát přemýšlela, který z pohonů upřednostní – zda benzínový čtyřválec nebo elektromotor. Když už se ale rozhodne, systémový výkon 160 kW (217 koní) umí s autem hodně zahýbat. Paradoxně mám pocit, že se auto chová nejlépe ve dvou situacích – buď při velmi šetrné (eko) jízdě anebo při snaze o dynamické průjezdy oblíbenými okreskami. Vážně, nedělám si z vás srandu, na tradičním úseku, kde sportovněji laděná auta rád testuji, mě A 250e překvapilo natolik, že jsem si musel dát alespoň jedno kolečko navíc. Tomu odpovídá i příjemně tuhé naladění podvozku. Na 18“ ráfcích nabízí rozumnou míru komfortu a zároveň i jistoty pro dynamičtější jízdu. Abyste mě ale neměli za blázna, který se u verze orientované především na nízké emise i provozní náklady dlouze rozplývá nad chováním při rychlé jízdě, vrátím se ještě na chvilku k charakteristice plug-in hybridu.
Jaký je teda tenhle plug-in hybrid? Schovává si především jednu třešničku na dortu…
Možná jsem popis jízdních vlastností nezačal úplně nejpozitivněji. Ve výsledku ale příliš kritický být nemohu. Čistě na elektřinu není problém se dojezdem přehoupnout lehce přes 50 km, a to je hodnota spíše na vyšší hranici spektra mezi plug-in hybridy. Ono vlastně ani není jednoduché postavit A 250e vedle obdobné konkurence. Napadá mě jen Audi A3 40 TFSI e, kterou jsme zrovna nedávno testovali a k níž se ještě na moment vrátím v závěru. Konkurenční BMW řady 1 pak žádnou výraznější elektrifikaci nenabízí. Pokud byste chtěli plug-in hybridy zaškatulkovat do jedné hromady, pak Mercedes vyčnívá především jednou libůstkou. Tou je možnost kompatibility s rychlonabíjecími stanicemi typu DC, s maximálním dostupným výkonem 24 kW, díky němu umí být áčko nabité na 100 % do půl hodiny, a to je něco, co konkurence nabídnout vůbec neumí. Čert vem 13.150 Kč, které si za tuto možnost připlatíte. Naneštěstí v naší konfiguraci tato položka zaškrtnuta nebyla, o to víc pak chybí 
palubní nabíječka typu AC o vyšším, 7,4kW výkonu (nad 7.890 Kč bychom neváhali ani v tomto případě). Pomocí standardního nabíjení (3,7 kW) se totiž akumulátory o kapacitě 15,6 kWh nabíjí dlouhé 4 hodiny. Kromě zmíněné výjimečnosti těží verze 250e z velmi dobrého základu složeného z vydařené benzínové jednotky a relativně silného elektromotoru. Do města reálný elektrický dojezd okolo 50 km bohatě stačí, mimo něj (a po vyčerpání akumulátoru) doporučuji využívat primárně spalovací motor, neboť především ve vyšších rychlostech zapojení elektromotoru na efektivitě příliš nepřidá. Jen stěží se dá odhadovat nějaký dlouhodobý průměr spotřeby. Dle mého doporučení se dá ve městě jezdit za spotřebu (elektřiny) podobnou standardním elektromobilům (mezi 15 a 20 kWh/100 km), mimo město s preferencí spalovacího motoru si pak řekne o zhruba 5 – 7 litrů benzínu na 100 km. Pokud budete na městské periferii využívat potenciálu obou pohonů, budete se pohybovat někde v rozmezí uvedených hodnot – čím více bude stoupat spotřeba elektřiny, tím bude klesat spotřeba benzínu. Obecně ale provozní náklady odhaduji při modelové situaci za mého používání zhruba na 1 Kč na km (pokud počítám 2,7 l/100 km a 6,3 kWh/100 km), a to rozhodně není vůbec špatné.
Verdikt: velmi příjemný vůz s překvapivě dobrým poměrem cena/výkon
Ačkoliv i v tomto případě platí ono věhlasné „nikdo není dokonalý“, musím uznat, že mě nové A i varianta 250e celkově velmi překvapily. Celkově pozitivní dojmy umocnil navíc pohled do ceníku. A 250e totiž začíná na 839.000 Kč vč. DPH, v naší relativně rozumné specifikaci, do níž bych přihodil snad jen dva přijatelné příplatky za rychlejší palubní nabíječku a nabíjení typu DC, se pak cena vyšplhá na 1.174.977 Kč vč. DPH. Mohlo by se zdát, že si Mercedes nechá za luxus, jehož bez pochyb nabízí i nejnižší třída vysokou míru, pořádně zaplatit. Opak je ale pravdou. Nastává totiž čas na slíbené srovnání s Audi A3 40 TFSi e, která se už v základní sestavě podívá o hodně výše a třeba námi před nedávnem testovaný exemplář byl dražší o těžko uvěřitelných 250 – 300 tisíc Kč. Těžko říci, jak by dopadlo přímé porovnání, bez ohledu na cenu se ale po vyzkoušení obou vozů přikláním právě na stranu Mercedesu, který nemusí dělat kompromisy a stavět na základech levnějších vozů v rámci koncernu. Celkově mi bylo jeho ústrojí příjemnější, velmi mě překvapilo chování při ostřejší jízdě, rozumný dojezd na elektřinu, dostatek výkonu samotného elektromotoru a prémiový pocit, jaký navozuje luxusně pojatý interiér. A pak je tu navíc pořád ta výjimečnost v podobě rychlonabíjení, na níž u konkurence nemůžete ani pomyslet. Pokud to vše umí ve Stuttgartu (sídle Daimler AG – Mercedesu) zabalit do balíčku za přijatelnou či velmi rozumnou cenu, pak umím odpustit snad i ty ošklivě laciné páčky pod volantem. Na další opodstatněnou kritiku už ani nezbývá prostoru. Tohle bylo jednoduše řečeno jedno velké příjemné překvapení.
Jan Novotný
Technická specifikace
motor | |
| Model | A 250 e |
| Výkon | 160 kW |
| Točivý moment | 450 Nm |
| Maximální točivý moment při otáčkách | 1620 RPM |
| Zrychlení 0-100km/h | 6 s |
| Max. rychlost | 235 km/h |
| Palivo | Super 95 |
| Válců | 4 |
| Maximální výkon při otáčkách | 5500 RPM |
| Převodovka | Automatická převodovka (dvouspojková) |
| Převodů | 8 |
| Vstřikování paliva | Přímé vstřikování |
| Typ motoru | Turbo |
| Objem | 1332 ccm |
| Ventily | 4 |
Ekonomie provozu | |
| Kombinovaná spotřeba (WLTP) | 1 l/100km |
| Velikost nádrže | 35 l |
| Emisní norma | Euro 6d-ISC-FCM (WLTP) 36AP-AR |
| Start-Stop systém | Sériové vybavení |
| Velikost pneumatik | 205/55R17 |
| Systém monitorování tlaku v pneumatikách (TPMS) | Sériové vybavení |
| Typ TPMS | přímé měření (senzor) |
hmotnost | |
| Povolená celková hmotnost | 2155 kg |
| Prázdná hmotnost (EU) | 1680 kg |
| Přívěs s brzdami | 1600 kg |
| Náklad | 475 kg |
| Přívěs (bez brzd) | 750 kg |
modelová řada | |
| Název generace | W177 |
| Uveden | 06/20 |
| Dveře | 5 |
| Karoserie | Hatchback |
| Třída vozidla | Nižší střední třída (např. Golf) |
rozměry | |
| Délka | 4419 mm |
| Rozvor | 2729 mm |
| Šířka | 1796 mm |
| Prostor pro zavazadla | 310 l |
| Objem zavazadlového prostoru (zadní sedadla sklopená, od dna k stropu) | 1125 l |
| Max. zatížení střechy | 75 kg |
| Výška | 1445 mm |
| Světlá výška | 104 mm |
| Průměr otáčení | 11 m |
| Sedadla | 5 |
