Lexus CT 200h: pro jednoho zázrak, pro druhého opak

Lexus CT 200h: pro jednoho zázrak, pro druhého opak

Když se řekne luxus, pardon Lexus, většině z nás se asi vybaví nějaký velký a majestátní vůz. Když už ne velký, tak alespoň opravdu luxusní. Podobně je tomu i u nás v redakci, kde se nedávno objevil největší a možná snad i nejtradičnější nebo lépe řečeno nejběžnější zástupce této značky, RX. Dalším neodmyslitelným prvkem patřícím k této rodině jsou hybridy. A tak není divu, že ten minulý i dnešní vůz skrývají pod kapotou právě toto hnací ústrojí. I když to dnešní bude o něco méně zajímavé. Vlastně celé auto, už od označení, je v očekávání poněkud níže než právě velké SUV. Ať nechodím kolem horké kaše – dneska na nás čeká nejmenší z řady, CT. Ústrojí z podkapoty pak dodává na zádi i „200h“. I od nejmenšího a nejlevnějšího vyráběného prémiovou značkou čekáte v zásadě hodně. Kvalitní zpracování, slušný jízdní projev, komfort, vypiplané technologie… Dostanete tohle všechno u CT 200h? Jak velký smysl dává „základní“ hybridní pohon v nejmenším Lexusu? To vše zajímalo i mě, když jsem si auto u výrobce přebíral.

 

Design: nejmenší z rodiny Lexus

Navenek drsňák, uvnitř kliďas. Těmito slovy by se dala shrnout DNA tohoto vozu. Nelze upřít designérům opravdu výbornou a čistou práci. Lexus na silnici nemůžete přehlédnout pro svou typickou tvář. Maska ve tvaru vřetene, která dodává autu skutečně agresivní a zároveň elegantní dojem dostal CT200 až v posledním faceliftu. Designéři se na tomto modelu opravdu činili. Každý detail má svou návaznost na okolí a příjemně ladí. Můžeme začít přední maskou, světly a mlhovkami, přes elegantní prolis na dveřích stoupající k zádi. Velmi se povedl design C sloupku a přechod k zadním výklopným dveřím. K celému vozu docela dobře ladí i námi zvolené lakování. V zářivé červené naše CT vyniklo přesně tak, jak jsme čekali a chtěli. Není ani nijak přehnaně výstřední a rozhodně ani nezapadne v davu.

Se stejným citem pro detail se setkáváme i v interiéru. Sedačky jsou dobře tvarovány a potěší i kvalitní materiál potahu. Ve středovém panelu mne překvapila úzká přihrádka na klíč. Jinak středobodem je velký otočný „joystick“ se třemi tlačítky. Ovládání je pohodlné a napomáhá mu i tvarovaná opěrka, do které perfektně zapadne dlaň. Stylově též působí páka automatické převodovky. Nicméně horší je to s jejím ovládáním. A tak můžeme dále pokračovat…

 

Navigace a muzika…

Samozřejmě že nechybí jak navigace, tak běžné palubní systémy a samozřejmostí je simulace toku proudu při jízdě či rekuperaci. Soundsystém má solidní zvuk i výkon, přestože je standardní. Za příplatek si můžete dopřát prémiovou audiosoustavu Mark Levinson se 13 reproduktory. Celému infotainmentu vévodí 7“ barevný displej, ale chyba lávky… Není dotykový. Ovládání probíhá přes joystick ve středovém panelu. Pro ovládání rádia či přehrávače je dostačující, ale zadání adresy do navigace je zdlouhavé a nekomfortní. Ostatně logika ovládání a hlavně grafika jsou body, které by zasloužili při nejmenším takový cit pro detail jako třeba design exteriéru. Nijak extra neohromí, ale ani nezklame vnitřní prostor. Řidičova pozice za volantem sice k ideálu nemá daleko, ani spolujezdec se nebude mít špatně, ale ve čtyřech už bych na dovolenou už úplně jet nechtěl. Napadá mě ještě jedna opravdu malá drobost, u které se paradoxně poslední dobou zastavujeme častěji. Já osobně si pamatuji na test Toyoty Prius, kde kolega kolik dní marně hledal ovládání vyhřívaných sedadel. Našel jej kdesi schované za středovým panelem. Já jsem sice v Lexusu s hledáním problém neměl, nad ovladači jsem se ale minimálně pousmál. Jak je na fotkách vydno, právě vprostřed mezi řidičem a spolujezdcem jsou dva „výsuvné čudlíčky“, po jejichž zmáčknutí je vám umožněno otáčet doprava či doleva a volit si tak intenzitu vyhřívání. Tyhle kolečka mi připomínají snad jen analogová rádia z mého dětství nebo volič frekvence na vysílačce.

 

Ale…

Tohle auto vypadá na první pohled nabušené technologiemi, ale u kusu za bezmála milion kokrun bych očekával některé běžné finesy. Začneme odzadu. Auto je vybaveno couvací kamerou a obraz na 7“ displeji je perfektní. Co ale chybí, jsou parkovací senzory. O dotykovém displeji infotainmentu jsem se již zmiňoval. Bezklíčové startování ano, ale bezklíčové odemykání dveří už chybí. No a třeba otevírání pátých dveří gestem? Bohužel a o automatickém ovládání dálkových světel ani nemluvě. Pomyslnou tečku za tím vším je absence plynokapalinové vzpěry víka motoru. Můžete namítnout, že jsou to drobnosti. Možná ano, ale přecejen od této značky se čeká cosi navíc a některé z těchto prvků jsou jinde už dávno standardem.

 

Jízda: jak se jezdí s nejmenším „prémiovým“ hybridem?

To hlavní by ale u takového auta měla být technika, myslím tím teď především tu, jež ovlivňuje jízdu. Jídní vlastnosti. To je alfa a omega pro většinu nadšenců. A víte co? Tady jsme vlastě ještě trochu jinde. Většina potenciálních zájemců o tohle auto nebude řešit, jak rychle může projet zatáčkou nebo kolik je maximálka. Postupem času, kdy jsem s CT jezdil, jsem pochopil, že vlastnit hybrid je něco jako začít nový životní styl. Začnete přemýčlet a hlavně jezdit úplně jinak. Ptáte se proč? Dnešním cílem by přeci měla být co nejekonomičtější jízda. Máme k tomu nejlepší základ, technické předpoklady. Abychom ale jezdili opravdu „skoro zadarmo“, musíme se změnit i my. Dám vám příklad. Je pátek odpoledne a vy pospícháte z vypjaté metropole směrem na zasloužilý víkendový odpočinek. Nedej bůh, když třeba jedete na rally. RZy na vás v žádném případě nepočkají. Najíždíte na jednu z milovaných českých dálnic a šlapete na to, jak nejvíc je to možné. Čekali byste, že vám tímhle stylem vydrží jedna nádrž do Chorvatska a ještě zbyde na půl cesty zpátky? Ani nápad. Čtvrtka nestačí ani do Plzně. Přišla totiž první situace, se kterou si 200h nerozumí. Vůbec. Naopak, když sjedu z dálnice, lehce zvolním (byť pořád pospíchám) a hlavně vzhledem k terénnitosti okolí začínám i brzdit a rekuperovat, náš Lexus se také postupně uklidňuje. Nejlépe mu je až opravdu blízko cíli, tedy na silnicích druhé a třetí třídy, kde nechybí zatáčky a kopce. Je vám to divné? Pak jsem vám už možná poodkryl kus životního stylu „ála hybrid“. Pokud budete chtít někdy využít jeho potenciál a jezdit opravdu ekonomicky, musíte začít jezdit úplně jinak – přesně opačně, než jste byli dosud zvyklí. Hybrid miluje terén, zatáčky, zácpy a naopak absolutně nesnáší plynulost. Pokud chcete najzedit ročně 20 tisíc kilometrů po dálnici, pak běžte raději jinam, protože tady byste si museli papírovou spotřebu vynásobit snad dvojkou. Naopak v městském provozu nebo při klidné jízdě na vaši chalupu se k tabulkovým 4,1 l/100km dokážete alespoň přiblížit.

 

Vlastnosti? Kliďas především!

Lexus CT200 používá de facto techniku příbuzné Toyoty Prius. Pod kapotou má zážehovou osmnáctistovku s výkonem 100 koní a k tomu elektromotor, který přidává dalších 36 koní. V městském provozu se s tímto motorem jezdí pohodlně, navíc při popojíždění v kolonách funguje jen elektromotor a to je skutečně pohoda na rozdíl od neustálého trápení startéru v systému Start/Stop… Na dálnici se také ochotně rozjíždí, ale je cítit, že není ve své kůži. No a při svižnější jízdě je potřeba koníky nakrmit, což poznáte na benzince.  Ovšem při gentlemanské jízdě po dálnici, v režimu 120 – 130 km/h je cestování příjemné a spotřeba oscilující mezi 5,9 – 6,1l/100 km také potěší. A kliďasem je CT 200h kromě disciplíny zrychlení a maximálky i v případě podvozku. Ten je opravdu hodně komfortní, v klidu skryje hodně nerovností a vyrovná se etalonům ve třídě. Zvláštní projev mají brzdy, které jsou dle očekávání dvoustupňové (první část je určena pouze rekuperaci, až při pořádném prošlápnutí jsou k dispozici klasické kotouče). Ze začátku se zdá, že auto nebrdzí vůbec, naopak na hraně dokáže zastavit opravdu hned.

 

Závěrem: pro někoho skvělé, pro někoho nepoužitelné auto

Jak jistě víte, my v motorvizi moderním technologiím hodně fandíme. Mezi naše témata patří veškerá konektivita, aparatura, nová technologická řešení a hlavně ekomobilita, do níž hybridy rozhodně spadají. Říci si ale, že 4 l/100 km je v dnešní době zázrak, by bylo hloupé. Však k této spotřebě se umí přiblížit nejedna povedená diselová patnácti/šestnácti-stovka, které svou cenou budou o pěkných pár desítek procent níže. Pokud jezdíte často v městském provozu, kde vaše současné auto trpí, je hybrid opravdu tou správnou volbou. Navíc je na spadnutí i dostupnost ročních oprávnění na pražské modré zóny za pouhou stokorunu. Pak nabývá vlastnění takového vozu konečně na rozměrech. Jste-li velký cestovatel, jehož denním chlebem není město, bohužel se musíte smířit se zapomenutím všech předností testovaného CTéčka, které je jinak opravdu skvělým autem, a raději se poohlédněte po něčem s moderním dieselem nebo brumlavým a řidičsky zajímavějším benzínem. Občas je totiž přehnaná snaha za ekologií a ekonomikou spíš přítěží. V určitých směrech i zdánlivě jasné myšlenky nemusí dávat smysl. A u dvou naprosto odlišných pólů končí i náš dnešní test. Pro někoho zázrak, pro druhého nepochopení. I takové je CT 200h. Špatné auto to rozhodně není, má spoustu předností, ale i mnoho atribut, nad nimiž se nejeden z nás zastaví…

 

 

David Bitner

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.