Ojetý Peugeot 307 CC: slušivé kabrio pod sto tisíc

Ojetý Peugeot 307 CC: slušivé kabrio pod sto tisíc

Kupé-kabriolet Peugeot 307 CC zaujme na trhu s ojetými vozy příznivou cenou a stále pohledným designem. Skládací střecha z pevných dílců navíc automobil dobře chrání před nenechavci a neláká vandaly jako je tomu v případě klasické plátěné střechy.

 

Obrazem: jaký je peugeot 307?

Zatímco hatchback Peugeot 307 byl uveden na trh už v roce 2001, odvozený kupé-kabriolet dostal slovo až o dva roky později. Zpočátku se přitom nabízel se šestnáctistovkou o výkonu 80 kW a dvoulitrovým benzinovým motorem o výkonu 100 nebo 130 kW. K rozšíření nabídky došlo v roce 2005, kdy proběhl facelift modelové řady 307. „Cé-céčko“ současně dostalo dvoulitrový turbodiesel o výkonu 100 kW a výkon slabšího benzinového dvoulitru byl upraven na 103 kW. V takovéto podobě vůz vydržel do roku 2009, kdy byl ve výrobním programu francouzské automobilky nahrazen nástupcem pod označením 308 CC.

Elegantní kupé-kabriolet se na trhu s ojetými automobily dobře zabydlel a v našich zeměpisných šířkách a délkách nejsou kabriolety zrovna v kurzu, nezájmem motoristů rozhodně netrpí. Důvod hledejme jak v příznivých cenách začínajících už přibližně okolo 80 000 korun, tak v konstrukci vozu se střechou z pevných dílců. Tím je zaručena jak určitá odolnost vůči vloupání se do automobilu, tak teplotní pohoda v zimních měsících a akustický komfort po celý rok – pevná skládací střecha na rozdíl od plátěných za jízdy nevibruje a tak nepředstavuje zdroj nežádoucího hluku. Přesto menší tuhost karoserie v krutu ale může být stejně jako u jiných kabrioletů důvodem pazvuků v interiéru, kde se lze setkat s povrzáváním plastů při přejezdu větších nerovností.

 

Prostor pro čtyři, ale ve dvou je lépe

Čtyřmístný interiér Peugeot 307 CC nabídne dostatek místa na předních sedadlech a omezený prostor vzadu, kde jsou cestující značně limitovaní především v oblasti kolen. Přístup k zadním sedačkám je řešen přes odklápěcí přední sedadla. Samotné sedačky hodnotíme jako skutečně pohodlné a stejně tak dobře můžeme mluvit o pohledné palubní desce, v případě obšití kůží spolu se sedadly vyvedené v jiném barevném odstínu. To samozřejmě vzhled interiéru příjemně oživuje a vozu dodává jistou přidanou hodnotu.

Zavazadlový prostor je zcela samostatnou kapitolou, protože jeho využitelnost je závislá na tom, v jaké poloze se nachází střecha. Ta se totiž skládá do zavazadelníku, čímž se jeho použitelný objem sníží – prostor pro střechu a zavazadla odděluje roletka, jíž je nejprve nutné ručně vysunout. Zavazadelník o nevelkém objemu 350 litrů se tak zmenší na 205 litrů.

 

Základ stačí

Jízdní vlastnosti automobilu spadají do průměru, i když v zatáčkách lze pozorovat určitý krut karoserie bez pevné střechy. Tento jev o značné míry eliminují dodatečné výztuhy na podvozku, které u jiných karosářských verzí „třistasedmičky“ nenajdete. Příjemné odpružení dobře tlumí nerovnosti, manuálnímu řazení by však slušela lepší přesnost. Také zpětná vazba řízení není úplně nejlepší. Přesto si z hlediska jízdních vlastností automobil nestojí špatně, za což vděčí jak naladění odpružení, tak nízkému těžišti. V rámci karosářských verzí modelové řady 307 je podvozek „cé-céčka“ zcela jistě nejlépe naladěn.

Jako ideální se z nabídky pohonných jednotek jeví benzinové dvoulitry. Výkon 100 či 103 kW s autem příjemně zahýbe, vrcholná verze nabízející 130 kW s ním už i trochu zacvičí. Tento atmosférický motor ale pracuje ideálně až ve vysokých otáčkách, což se negativně projeví na spotřebě. Důvodem je absence turba, proto jsou vzhledem k výkonu agregátu rozjezdy poměrně vláčné a pro někoho může být nedostatek temperamentu zklamáním. Připočteme-li k tomu převodovku nezvládající rychlou změnu převodových stupňů (při pokusu o rychlé přeřazení se připravte na nepříjemný zvuk ozubených kol a to u všech motorizací), je jasné, že toto není nářadí pro nějaké sportovní kratochvíle.

K vláčné jízdě a užívání si slunce a větru ve vlasech pak samozřejmě stačí i základní šestnáctistovka, jejíž výkon 80 kW je prostě dostačující. Totéž platí o úsporném turbodieselu 2.0 HDi, který navíc díky přeplňování turbodmychadlem dovolí i svižnější svezení – byť doprovázené typickým zvukem naftového motoru. Ten využívá systému vstřikování common rail a jeho výfukový systém doplňuje filtr pevných částic FAP. „Stav filtru pevných částic při výběru ojetého vozu nezapomeňte prověřit. Jeho nefunkčnost by měla za následek nesplnění podmínek pro měření emisí při pravidelné technické prohlídce. Pozor také, aby nešlo o vozidlo, z nějž byl filtr odstraněn,“ varuje Jindřich Topol, manažer výkupu AAA AUTO.

 

Tuctové i zcela specifické závady

Naftový dvoulitr mohou také potrápit vadné vstřikovače nebo nadměrně opotřebený dvouhmotový setrvačník. „Známé jsou vůle na přední nápravě, které se však nevyhnou žádnému automobilu a jejich vznik je vždy jen otázkou času,“ říká zástupce AAA AUTO. Zřídka narazíte na automobil se zvlněnými brzdovými kotouči, případně s nadměrně opotřebenými ložisky kol nebo poškozenými koncovými světly (červené zabarvení části světla ve víku zavazadelníku se oddělí a odpadne). Pozor si dejte také na správnou funkčnost elektricky ovládané střechy. Ta zde ale není tak nespolehlivá, jako u menšího sourozence Peugeot 206 CC, kde se snadno v zavazadelníku při manipulaci se zavazadly ulomí pojistka, což pak brání jejímu elektrickému ovládání.

„Zatímco karoserie vozu je dobře chráněna, výfuk vozidel provozovaných i v zimních měsících koroduje. Známý problém představuje také nečitelný displej palubního počítače a výjimkou není ani porouchaná klimatizace,“ pokračuje ve výčtu častějších závad Jindřich Topol z AAA AUTO. Typickým slabým místem peugeotů jsou páčky pod volantem. Časem mohou začít žít vlastním životem a jejich výměna není vůbec levnou záležitostí. Jsou totiž pevně spojeny s elektronikou, kvůli níž se může cena dle typu páček (výrobce jich montoval více) vyšplhat až na 12 000 korun.

 

Milan Jirouš

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.