Honda Jazz: další auto z rodiny Honda

Honda Jazz: další auto z rodiny Honda

Autor: Petr Bahenský · Fotografie: Petr Bahenský

Před pár týdny jsem měl možnost prožít příjemné dny s Hondou HR-V. Ty dny jsou pryč a nyní za mnou přijel další krasavec z japonské dílny. Před domem se mi ocitl jeho menší „bráška“. To nemění nic na tom, že jsem se těšil na několik pohodlných kilometrů s Jazzem. Jak se mi s tímto fešákem jezdilo? Je snad lepší než jeho větší sourozenec? Pojďte společně se mnou prožít týden s malým parťákem a zároveň zjistit, jak si vede ve své třídě malých vozů. Takže usedáme za volant a jedem ..

 

Pastva pro oči

Pokud budeme auto srovnávat s jeho konkurenty, zmínit musím hlavně mladoboleslavskou Fabii, auto na mě působí daleko více sportovněji díky své oranžové barvě, která pro ostatní řidiče nebo chcete-li chodce může působit, že za volantem sedí někdo, kdo se každoročně účastní pochodu Prague Pride. Když tento fakt opomineme a zaměříme se pouze na líbivost, je pravdou, že autu barva velmi sluší. Můj první dojem je, že náš bratříček se čerstvě narodil a první slova jsou: „Ty jsi ale maličký“. To se nám bude zdát do doby než usedneme dovnitř. Poté si budeme připadat jako bychom opravdu seděli v jeho větším sourozenci. Časem ještě zjistíme, jak se mu daří při rodinné jízdě, ale na to máme ještě chvilku.

 

Pojďmě se podívat zblízka na interiér

Možná mi to nedá a když bych se nepodíval do kalendáře, tak mám za to, že opravdu sedím v „hrvéčku“.  Rozdíl byl snad pouze u ukazatelů přístrojové desky, jestli jezdíte úsporně (zelená barva) a nebo máte neustále nohu na plynu (modrá). Barvy u většího bráchy oblkopovaly budík po celém jeho objemu, u mladšího to bylo pouze v půlkruhu. Sedadla byla příjemná v obou sourozencích a jejich spojitost mezi vozem a řidičem dobrá. Ale tady (u logiky ovádání) má stále co dohánět, protože v mnoha ohledech nejsou Japonci tak intuitivní jako například jejich němečtí konkurenti.  Jediná změna je snad v nadbytečném (dovolte mi trochu neodborný pojem) „okénku“, které nalezneme po stranách. Mám na mysli (odborněji řečeno) zdvojený  a-sloupek. Chvílemi jsem si říkal, že tato vychytávka se mi určitě během jízdy nějak osvědčí. Bohužel i po ujetí několika set km jsem nepřišel na žádné výhody, které by mi ulehčovaly život.

 

A zase ten i-VTEC

Otázkou opět bylo, jak se automatická převodovka CVT s „VTECem“ projeví v Jazzu. Nebylo tomu jinak než u jeho bratra. Abyste alespoň trochu jeli, museli jste prošlápnout plynový pedál až na podlahu a doufat, že auto zrychlí. Mnohdy bylo lepší řadit manuálně, aby se motor opravdu vytočil a vy jste měli možnost bezpečně a v co nejrychlejším čase předjet ostatní automobily. Manuální řazení je navíc použitelné snad opravdu jen ve sportovním módu. Nezapomeňte ale na skutečnost, že na rozdíl od HR-V zde máme o poměrně podstatných 0,2l menší objem. 1.3ka je tak nejen zajímavým pohonem ale také dost kontroverzním. O spotřebě sice až za chvilku, nicméně jízdní projev je bohužel opravdu srovnatelný spíše se silnější variantou omývaného „hátépéčka“, to ale není nejlepší vizitka.

 

Šetří nás naše dítě nebo je rozmazlený?

Podle oficiálních tabulek, které Honda udává, by auto mělo vcelku dosti šetřit naší peněžence. Uznejte sami, že kombinovaná spotřeba 4,8 l/100 km je poměrně krásné číslo. Jak tomu bylo ale u mě? Převážně jsem se pohyboval mezi 6-6,5 litry, což je u tak malého auta spíše zklamáním. Rozhodně věřím, že se s autem dá jezdit daleko úsporněji, ale to jen za předpokladu, že opominete ten nejdůležitější pocit z cest, a tím je radost z jízdy, tu jsem ostatně postrádal ve většině případů.

 

Zábava na okreskách, nuda na dálnici

Pomalu se dostáváme k tomu nedůležitějšímu. Člověk, když si vybírá vůz, by si měl často položit tu nejzásadnější otázku: „K čemu mu auto bude sloužit? Chci s autem jezdit delší trasy nebo se budu bát  kde zaparkuji své vozidlo ve městě?“  Pokud jste zastánci každodenního stresu, že nebudete mít, kde zaparkovat, je Jazz rozhodně tím pravým. Jak jsem již na začátku zmínil, jedná se o vůz spadající do třídy malých vozů, volba Jazze do města se jeví jako ta štastnější než-li si jej preferovat na delší trasy. Právě kvůli převodovce, která se bude lépe cítit při častějším (ne)řazením, jde spíše totiž o bezestupňový automat. Dalším důvodem, proč město a né dálnice, je právě ta radost z jízdy, kterou prostě mimo město s Jazzem nezažijete.

 

S rodinou na výlet

Praktičnost vozu. Častými zákazníky jsou právě rodiny. Především proto chci zjistit, zda se s Jazzem budeme z víkendových dnů vracet s úsměvem a nebo se doma nebude týden vařit. Určitě berte tento tuto část s trochou nadsázky. Nejspíše by nikdo nekoupil Jazze do rodiny, ale nikdy neříkejte nikdy. Jeho výhodu v městském provozu jsem tu již naznačil.  Teď se pojďme podívat na jeho funkčnost, co se týká víkendových výletu. I když zvenku působí auto malým dojmem, v interiéru můžeme říci opak. Na malý vůz se jedná o pyšného „hltače“ úložného prostoru. Během vašeho vysněného víkendu si můžete zabalit větší svačinu s taškami na túru a nebát se, že by se zavazadla do vozu nevešla. Při jízdě na okreskách se společně zasmějete a budete se těšit na další víkend s Jazzem. Na dálnici to tak radostné nebude a vy se budete těšit, až přijedete do cíle určení. Pokud nedej bože zasněží (což se tak stalo i u nás) nebudete se muset ničeho bát. Váš parťák vás podrží i v nepříjemných situací.

 

Na závěr …

S Jazzem jsem strávil krásný týden s mnoha zážitky. Jednalo se o zajímavé auto, které má svým klientům co nabídnout. Je však otázka, zda vám to bude stačit. Mnohdy se s autem budete dobře bavit, ale stále jen tak na půl. Nebude to 100 %. Já jsem si ty Japonce oblíbil, a tak jsem byl rád, že jsem mohl okusit dalšího rodinného příslušníka. Jedna z pozitivních věci na něm je jeho praktičnost, která se týká jeho úložného prostoru. Líbí se mi i ta „mírná“ odlišnost od ostatních konkurentů malých tříd, když si budete připadat jako „jeden z rodiny“. S čím vás potomek bude zlobit, je jeho vysoká cena, za kterou tak nějak nenabízí asi nic moc navíc. Nejspíše i ta automatická převodovka nebude úplně tím, co jste si vždy přáli, protože ten správný prožitek z jízdy přichází až ve vyšších otáčkách, jde pořád o ten samý variátor CVT. Na závěr jsem rád, že jsem zažil bezstarostný týden a mnohdy i krásné chvíle, které obohatily můj vztah s malým Jazzem.

 

Petr Bahenský

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..