Honda HR-V: pozitivní překvapení po druhé

Honda HR-V: pozitivní překvapení po druhé

Autor: Jan Novotný · Fotografie: Jan Novotný

Když jsme testovali nový městský crossover od Hondy poprvé, asi nikdo ani nečekal nějaké přehnané superlativy. Jednalo se totiž spíše o chudší variantu, co se výbavy i motoru týče. Atmosférická jednapětka V-TEC v kombinaci s nepříliš líbivou modrou barvou vypadá v dnešním světě poněkud nudně. Opak se však stal pravdou a auto nás zaujalo natolik, že bychom se nebáli jej pasovat do čela této stále se rozrůstající kategorie městských vozů. Nyní se nám dostává jeho trošku honosnější bratříček. Volba padla na přeplňovanou dieselovou šestnáctistovku s nejvyšší výbavou – Executive. Bude jeho hodnocení stejně pozitivní nebo dokonce překvapí ještě víc?

 

První dojem: několik skvěle působících kombinací

Dovolil bych si zavzpomínat na svou první zkušenost s HR-V, která se datuje už zhruba dva roky zpět. Tehdy se ještě nejednalo ani o HR-V nýbrž o Hondu Vezel určenou pouze na asijské trhy. Pokud si vzpomenete na náš článek o automobilovém světě na Sri Lance, tak právě zde jsem se zmiňoval o Vezelu, který je zde prodáván výhradně v nejvyšší výbavě s hybridním pohonem. Především ty vozy, které vynikaly bílým perleťovým lakem, mě opravdu zaujaly a téměř za každým exemplářem jsem se otáčel. Nyní stojí něco podobného opět přede mnou. Stejně povedená kombinace moderních tvarů s bílou perletí. Stejně skvěle vypadající a fungující LED světlomety. Nechybí ani zdobná 17″ kola. Naopak oproti asijské verzi chybí pár prvků pod pokličkou, mezi které řadím kůží čalouněnou palubní desku, která působí neuvěřitelně honosně. Zapomenout nesmím pak na hnací ústrojí. V Čechách mají zákazníci možnost volit z benzínové patnáctistovky v manuálu a automatu, k námi testované dieselové jednašestce pak vždy patří manuální převodovka. Každopádně i tak v naší výbavě nechybí snad vůbec nic. Počínaje bezpečnostními systémy jako je hlídání jízdních pruhů a varování před kolizí přes audiosystém s navigací, LED světlomety až po polokožená sedadla zde opravdu je vlastně všechno. Pojďme už ale zanechat teorie a podívejme se na praxi.

 

Pod kapotou: konkurence je veliká, ale dostižitelná

Téměř vždy, když se nám dostane na testování vůz s dieselovým motorem o objemu 1,6, jsme zvědaví, čím nás ten daný výrobce překvapí. Pár let zpátky se totiž doslova roztrhl pytel s motory v dané kubatuře. Paradoxně jedni z prvních, kteří začali s diesely o tomto objemu, nejsou dnes úplně na vrcholu nabídky, řeč je o koncernu VW. Velmi kladně hodnocená je jednotka od Renaultu, kterou dokonce koncern poskytuje automobilce BMW a ta by si do svých luxusních vozů špatný motor rozhodně nevybrala. Špatně na tom není ani „šeptající“ šestnáctka Opelu, která dosahuje s jedním turbem výkonu neuvěřitelných 100kW. Honda se zde držela lehce při zemi, výkon 88kW je spíše horším průměrem. Však konkurenční Mokka nabízí právě o 12kW více. Jde ale především o projev motoru a jeho fungování v praxi. Zde si s HR-V moc konkurentů nezadá. Spotřeba pohybující se na hranici šesti litrů a hladký chod jsou pozitivními atributy kombinace HR-V a 1.6 i-DTEC od Hondy. Samozřejmě nelze počítat s vlastnostmi sportovních vozů, ale to přeci typický zákazník od městského crossoveru ani nečeká. Jeho cílem je především pocit jistoty, bezpečí, spíše nižší provozní náklady, dostatečná dynamika a jistá dávka extravagance. Tyto požadavky Honda plní na jedničku. Já osobně bych byl asi o trochu náročnějším zákazníkem a dovolil bych si žádat o těch pár kilowattů více. Věřím však, že bych byl jeden z mála. Pokud bych mohl ještě v zájmu vyššího výkonu zůstat u stejného motoru, který Honda propůjčuje v kombinaci s jedním turbem navíc i většímu C-RV, nebyl bych tak nadšen jako u nyní testované verze. Nikterak zásadně větší dynamiku jsem u většího auta nepozoroval a nárůst spotřeby byl naopak citelný. Pochválit musím také podvozkové naladění. Zatímco u některých konkurentů se podepisuje vyšší stavba karoserie, odpor vzduchu a hmotnost více než by měla, právě u HR-V je podvozek a hlavně celkové chování auta opravdu dospělé. Naopak jakékoliv rázy od nerovností na silnici od něj také čekat nemusíme.

 

Interiér: moderní, kvalitní, ale přeci jen ne tak honosný

O nejrůznějších prvcích výbavy už jsem se zmiňoval v úvodu. Nemůžu říci, že bych si úplně 100% zvykl na logiku ovládacích prvků uvnitř dnešních Hond. Pokud bych měl ale jmenovat jednu, u které jsem měl ke spokojenosti nejblíže, tak by to určitě bylo HR-V. Tři displeje byly redukovány na pouhé dva, což rozhodně lze vnímat pozitivně. Ovládání tempomatu a jeho funkčnost sice stále není ideální, ale jedná se spíše o otázku zvyku. Zlepšilo se i rozhraní audiosystému, který je v Hondě postaven na operačním systému Android. Ačkoliv nejsem milovník tohoto softwaru, v autě mi jeho rozhraní vůbec nevadilo. Je přehledné a uživateli i více než dostatečně přizpůsobivé. Většina z nás si možná vždy lehce postěžuje na grafickou stránku samotného navigačního systému, protože se jedná o částečně oddělený celek vyvíjený značkou Garmin. Málokdo si uvědomuje, že právě tento výrobce je na špičce klasických navigačních zařízení. V praxi to pak představuje hlavně naprosto jednoduché a přehledné ovládání, za které i přes horší grafiku dávám Hondě palec nahoru. Zapomněl bych úplně na prostor. Na ten se totiž poslední dobou v kategorii malých crossoverů moc nehraje, hlavním účelem těchto aut je totiž provoz pouze městský nebo mimoměstský na kratší vzdálenosti. Honda přeci jen nechtěla jít stejnou cestou jako konkurence a na vnitřním prostoru moc nestrádá. Nemám v tuto chvíli na mysli jen zavazadlový prostor, jehož základní objem se pohybuje v závislosti na výbavě od 448 do 470l, nýbrž také prostor pro posádku, který je vpředu i vzadu dostatečný. Nakonec tak nemusí jít jen o malé auto do města.

 

Ideální společník za adekvátní cenu

V průběhu testu se určitě nešetřilo superlativy. Auto nás stejně jako v první specifikaci velmi zaujalo. Zatímco u prvního exempláře nás překvapilo chování a hlavně hospodárnost atmosférického agregátu ve srovnáním s downsizingovými přeplňovanými zástupci dnešních motorů. Dieselová jednotka je opět dobrá i v porovnání s konkurencí, a to spotřebou i slušnou dynamikou. Mě osobně překvapilo i dospělé chování auta jako celku. Uvnitř vás potěší na danou třídu relativní dostatek prostoru všemi směry. Moderní pojetí na vás kouká snad z každého rohu, a když si zvyknete na audiosystém se softwarem Android, také budete spokojení. Na čase je lehce rozklíčovat cenu. V naší specifikaci totiž ceník startuje na 689.900Kč, což rozhodně není málo. Oko lze přimhouřit za nadstandardní výbavu. Konkurence by si totiž se stejnými prvky ve výbavě řekla mnohdy o dost více. Horší je to se základní cenovkou, která činí 489.900Kč a zde by se spíše než vyšší základní výbavou bylo třeba chlubit právě nižší cenou. Cena ale nemění nic na mém úsměvu, na který si vzpomenu vždy při pomyšlení na týden s tímhle autem. Poměr cena/výkon sice na papíře nevychází nejlépe, v praxi je to ale úplně jinak. Budete naopak překvapeni, že umí uspokojit i ty náročnější z nás.

 

Jan Novotný

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..