Honda HR-V 1,5 TURBO CVT: příjemně (ne)moderní

I já jsem si nedávno mohla vyzkoušet novou (modernizovanou) Hondu HR-V, a to třeba i poté, co už o ní jednou kolegové v redakci psali. Změna je ale život. Na jednu stranu jsem se těšila na moderní městské SUV, zároveň mě zajímala nová, v současnosti nejvýkonnější motorizace, a to 1.5 TURBO VTEC. Před tím než jsem se dozvěděla, že dostanu na test právě tohle auto, neměla tak narovinu žádná přehnaná očekávání ani iluze. Ovšem neboť se veřejně mohu přiznat, že jsem fanda Hondy, a to hlavně menšího modelu Civic, hodně jsem se na tento vůz těšila. Říkala jsem si, v čem je zrovna toto auto lepší (nebo snad i horší) než ostatní Hondy, v čem asi toto auto tak vyniká nebo jak moc mě překvapí? Například proč bych si já jako fanynka Civicu měla raději koupit HR-V? Doufám (a věřím), že tento test nám všechny otázky objasní. Pojďme se vrhnout na první seznámení. Už se moc těším…

Představení, první seznámení: v duchu estéta

Když jsem z dálky zahlédla tento vůz, dá se říct, že jsem byla naprosto ohromená – celkový vzhled mě naprosto dostal, a to třeba i přestože jsem samozřejmě věděla předem, jak zhruba HR-V vypadá.
Je vidět, že se Honda nezapře, že i (dá se říct sportovní) SUV může vypadat opravdu zajímavě a přizpůsobit se „sportovnímu“ designu. Vůz jsme měli v bílé barvě, která mu dle mého sluší úplně nejvíce. Je tak nějak příjemně vyvážen poměr mezi výstředností a rozumem. Když už konečně přijdete, uvidíte, že už zepředu je auto opravdu krásné – pro Hondu jsou zde klasická světla s LED denním svícením a taky znak automobilky, který je skvěle umístěn a myslím, že i ve správné velikosti, kterou poslední dobou jiné značky přehánějí a snaží se jej udělat pomalu větší než samotné auto. Na druhou stranu bychom mohli otevřít polemiku na téma, jak moc se na celkovém dojmu projevila nedávná modernizace, která narovinu nebyla vyloženě rozsáhlá.
Za zajímavý, avšak nikoliv vyloženě výjimečný prvek, lze u HR-V považovat líbivá 18“ kola, která odpovídala celkovému designu vozu vzhledově typickému pro Hondu. I zadní část vozu mi přišla velmi zajímavá, vše do sebe zapadá tak, jak má. Na horní hraně zadního okna byla vidět snaha o sportovnější vzhled přidáním menšího střešního spoileru, který sice v základu na SUV asi vyloženě nepatří, mě ale konkrétně tady ničemu nevadil. I zadní světla jsou typická pro Hondu, nechybí ani částečné vybavení LED technologií.

Interiér vozu: poněkud starší, avšak stále prostorný

Po prvním odemknutí a nasednutí mě narovinu nadšení lehce přešlo. Je pravda, že vůz nabízel opravdu hodně prostoru i pohodlí jak pro řidiče, tak pro ostatní. Pro mě osobně ale ostatní detaily nepůsobily líbivě a hlavně úplně neseděli k tomu, na co hrál zbytek vozu a skutečnosti, že „máme rok 2019“. Přístrojová deska a budíky, které tento vůz dostal, mi opravdu nepřisly vhodné ani ničím výjimečné či snad zajímavé, naopak jsem měla pocit, že koukám na vůz z roku 2010 a tam jako by to vše zamrzlo. Nemluvím snad ani tolik o designu – v něm najdeme ještě konzervativnější značky (a nemusíme z Čech chodit úplně daleko), vyloženě neosloví palubní počítač, jeho velikost, grafika nebo monochromatické osvětlení. Ovšem co se týče středového panelu a volantu, tady už bylo téměř vše opravdu tak, jak mělo být. I když je počet tlačítek na volantu (u Hondy typicky) vyšší, mě to v zásadě nevadí. Je tu totiž úplně vše, co člověk potřebuje k ovládání svého vozu. Dá se říci, že jeho design, tvar i tloušťka opět skvěle padne nejen ke značce, ale i k vozu typu SUV, navíc je opravdu příjemný do ruky. Středový panel, řadící páka i loketní opěrka, to vše skvěle padlo do nebo pod mojí ruku. Člověk se nemusí například k samotnému displeji nijak moc naklánět, vše je mi dobře po ruce. Zároveň loketní opěrka nabízí i dost úložného prostoru pro všechno, co vás jen napadne.
Když se podíváme na zadní sedačky a kufr, mohu říct, že je hodně místa i zde. Myslím, že je vůz vhodný na dlouhé výlety a řekla bych, že i v rodině by našel hodně užití. Samostatnou kapitolou je pak systém sedadel Magicseat, který v druhé řadě umožňuje sklopit opěradla a přiklopit je společně se sedákem tak, že vznikne velká rovná plocha a opravdu velký zavazadlový prostor.

Jízdní vlastnosti: o kolik by byla v manuálu lepší…

Když jsme konečně vyjeli, myslím, že začala vcelku příjemná jízda. Auto by upřímně mohlo mít lepší odpružení, neboť jsou klasické nástrahy českých silnic (díry) cítit tak nějak více, než by si člověk mám pocit přál. Další záležitostí je stabilita vozu. Mohu říct, že v každé zatáčce a na každém povrchu mi vůz krásně seděl. Auto se chovalo na silnici opravdu dobře. Ve všech rychlostech pak v přímém směru stabilně drželo stopu, jakou mělo, tím pádem se i dobře ovládalo.

K tomuhle všemu (veskrze pozitivnímu) je jen jedna velká vada. Náš kouzek byl vybaven variátorem, což je bezestupňová převodovka. Když pak řeknu, že převodovka neřadila podle mé potřeby, nýbrž udžovala otáčky přesně podle aktuálního stlačení plynu, zní to skoro geniálně, že? Jenže hledání ideálu je občas opravdu hodně těžké. Buď byly totiž „otáčky“ vysoké nebo naprosto nízké. Ve chvíli, kdy jsem potřebovala, aby měl vůz trošku odpich, tak to dle mého trvalo až nepřirozeně dlouhou dobu, a to vše jen proto, že japonské automobilky tak nějak tradičně ctí technologii variátorové převodovky. S průměrnou spotřebou jsem se dostala na hranici 8 l/100 km. Zajímavostí je, že přílišnou odchylku nezpůsobovala ani velká snaha o ekonomickou jízdu a ani o sportovní. Mým osobním názorem je, že za tuto poněkud vyšší hodnotu může především právě převodovka. I variátor měl šest předvolených stupňů, což je ale stejně jedno, neboť se variátor stejně postaral o to, že při potřebě vůz stejně neměl výkon takový, jaký byl potřeba. Je to upřímně velká škoda – nový oturbený čtyřválec je totiž v základu opravdu hodně dobrým motorem.

Závěr: v základu vlastně dobré auto, zabité drobnostmi

Proč bych si měla vybrat Hondu HR-V oproti mnou oblíbenému Civicu? Já osobně bych takový důvod nenašla – Civic pro mě totiž v hlavě tak nějak vyhrává. Jsme ale v období boomu SUV, která si často zákazníci kupují především z iracionálních důvodů, které prostě ani nemusí jít pochopit. Obě Hondy se pohybují v podobné cenové relaci, námi testované HR-V vyjde v ceníku na necelých 750 000 Kč a oba vozy jsou vlastně přineseným užitkem přibližně stejné. Co se týče prostoru, tak se do Civicu vejde podobné množství zavazadel jako do HR-V. Za stejné peníze můžete mít především po jízdních vlastnostech lepšího Civica, i když i ten může mít tuto konkrétní motorizaci spojenou s varitátorem. I přesto, že se Japoncům design HR-Véčka hodně povedl, záleží především na tom, jak náročný uživatel jste. Ne po všech stránkách vás totiž dokáže zcela uspokojit.

Eliška Jourová

Technická specifikace

motor
Model	HR-V 1.5
Výkon	96 kW
Točivý moment	155 Nm
Maximální točivý moment při otáčkách	4600 RPM
Zrychlení 0-100km/h	11 s
Max. rychlost	187 km/h
Palivo	Super 95
Válců	4
Maximální výkon při otáčkách	6600 RPM
Převodovka	Převodovka CVT
Převodů	1
Vstřikování paliva	Přímé vstřikování
Objem	1498 ccm
Ventily	4
Ekonomie provozu
Kombinovaná spotřeba (NEDC)	5 l/100km
Spotřeba ve městě (NEDC)	6 l/100km
Velikost nádrže	50 l
Emisní norma	Euro 6d-TEMP (WLTP) 36AG-AI
Start-Stop systém	Sériové vybavení
Velikost pneumatik	215/55R17
Systém monitorování tlaku v pneumatikách (TPMS)	Sériové vybavení
Typ TPMS	nepřímé měření (ABS)
hmotnost
Povolená celková hmotnost	1790 kg
Prázdná hmotnost (EU)	1249 kg
Přívěs s brzdami	1000 kg
Náklad	541 kg
Přívěs (bez brzd)	650 kg
modelová řada
Název generace	RU
Uveden	10/18
Dveře	5
Karoserie	SUV
Třída vozidla	Malé vozy (např. Polo)
rozměry
Délka	4334 mm
Rozvor	2610 mm
Šířka	1772 mm
Prostor pro zavazadla	393 l
Objem zavazadlového prostoru (zadní sedadla sklopená, od dna k stropu)	1456 l
Objem zavazadlového prostoru (zadní sedadla sklopená, od dna k oknům)	1026 l
Max. zatížení střechy	75 kg
Výška	1605 mm
Světlá výška	185 mm
Průměr otáčení	11 m
Sedadla	5

Podobné vozy