Honda CB500F 2019: každodenně rychle a přitom příjemně

Na dnes už tradičního „naháče“ ze stáje japonské automobilky Honda jsem se upřímně už hodně těšil. Jedním z důvodů může být nedávný test ostřejšího bratra, supersportovní CBR 500R. Právě ten totiž sdílí s „cébéčkem“ motorizaci a já musím připomenout, že mě specifikace pro letošní rok hodně překvapila. Samozřejmě v tom dobrém. Druhý úhel pohledu může přinést zkušenost s předchůdcem dnes testovaného stroje, CB 500F jsme totiž testovali před dvěma lety. Ve specifikaci pro rok 2017 mi snad vadilo jen jedno – opravdu silné proudění větru ve vyšších rychlostech. Za to ale zpracování Hondy do vyšší míry nemůže, jde přeci jen o stavbu motorky, která je pro většinu zástupců třídy stejná. Předpoklady jsou pro to, co přede mnou dnes stojí, především pozitivní. A to jsem ještě ani nemluvil o vzhledu, který se v námi zvolené kombinaci opravdu povedl. Je středa ráno a já už se netrpělivě těším… Jaký asi bude tento týden?

Design: moderní motorka s jedničkou pro designéry

Dnes bych si dovolil začít od úplného konce. V každé recenzi se věnuji barvě a vlastně i tomu, jak zvolený odstín lakování ladí ke zbytku exteriéru. U motorky je ale zvolená varianta možná i o dost důležitější než v případě auta. To navíc platí ještě dvojnásob u supersportů či naháčů – ty si většinou totiž zákazník nekupuje, aby vyloženě splynul s davem. Honda k novému cébéčku nabízí hned tři barevné kombinace. Tradiční červenočernou doplňuje dle mého názoru poněkud fádní černošedá (doplněná o pár centimetrů bílé) a konečně výstřední a oko na první pohled poutající bílomodrá. Právě tu máme k dispozici i my. Budete se mi asi divit, ale když jsem ji před pár týdny viděl v autosalonu ve chvíli, kdy jsem si šel pro už tak velmi lákavé (a pro „srdcaře“ určitě lákavější) CBR 500R, upoutal mé oči více právě naháč. Lakování je provedeno v matu, což opět dodává na exkluzivitě. K tomu všemu ladí i přemíra LED diod, jimiž je řešeno osvětlení celého stroje. Možná bych se mohl pozastavit nad řešením koncové části výfuku, které k Hondám v posledních letech také tak nějak patří. Já mám snad jen pocit, že do „zlatavé“ barvy leštěný výfuk k námi zvolené barvě nesedí tak, jako v případě       ostatních kombinací. Ani to mě ale neodrazuje a poprvé startuji, protože, jak už bylo několikrát řečeno, se na ni hodně těším.

Jízda: překvapivě pohodlná

Ač se to nezdá a veřejně jsem to možná ještě ani jednou nenapsal, i já sám jsem odrostl na motorkách. O to zajímavější je, že se v dnešních dnech už k motorkám nedostanu tak často, jako k novým autům. Co si budeme povídat, s motorkou se většinou nedá jezdit každý den. Onu „každodennost“ ale řešíme i u našich čtyřnohých miláčků, které mají plnit účel dynamických jízd či sportovního jízdního stylu stejně tak, jako je tomu téměř u každého jednostopého mazlíka. Kromě skůtrů už vždy sedám na motorku oblečen do pořádných „cajků“. O to zajímavější se mohou zdát mé první dojmy. CB 500F se totiž ovládá až překvapivě lehce. Cítit je nižší hmotnost, příjemný zátah motoru dostupný už od nižších otáček i posaz, který je na naháči komfortně vzpřímený. Na pomyslnou hranici 100 km/h se dostávám velmi rychle, možná i rychleji, než bych čekal či dokonce chtěl (dostávám se totiž na hranu rychlostního limitu). V tu chvíli jsme ještě stále u seznamování. Dvouválec spadající výkonem do kategorie řidičských průkazů A2 se příjemně vytáčí. Mezigeneračně byl navíc maximální točivý moment posunut o 500 otáček níže, tedy na 6500. 43 Nm pak dostačuje snad ve všech možných situacích. Vzhledem k faktu, že nad 100 km/h začíná být proudění vzduchu poměrně nepříjemné a nad 150 km/h už spíše hůře přežitelné, si vlastně ani více výkonu nedokážu představit. V mém vlastním porovnání s modelem dostupným v roce 2017 musím ale konstatovat, že došlo k výraznému zlepšení. Troufnu si tvrdit, že ještě před dvěma roky byly rychlosti nad 150 km/h naprosto nemyslitelné. Letos se už na letišti nebo v Německu o atakování magické hranice dvoustovky není problém pokoušet. Palec nahoru tedy směrem k Hondě. S odporem vzduchu souvisí částečně i spotřeba. Stále platí, že nebudete u benzínky zastavovat na konci každého průměrného víkendového výletu. Já jsem ostatně na konci svého testu tankoval sotva 10 litrů. Celková spotřeba se ustálila na hranici 3,5 l/100 km a musím říci, že jsem stroj příliš nešetřil. Znáte to, sednete na ni a je z vás vlastně úplně jiný člověk. I tak ale musím konstatovat, že jsem byl se supersportovním „bráškou“ ještě o zhruba půl litru úspornější. Dá se tak (jako téměř vždy) prohlásit ono vychytralé: „všechno má svoje,“ a i tentokrát to platí na sto procent. Pokud bych měl své dojmy shrnout, pak jsou opravdu veskrze pozitivní. Dost mě i potěšilo, jaký posun za posledních pár let jeden jediný stroj zaznamenal. Byl to velký krok vpřed v chování, plynulosti i ovladatelnosti. 

Hodnocení: dostupný stroj pro téměř každodenní užití

Ač se to nezdá a já jsem si dovolil tvrdit, jak podobné si CB 500 F s CBR 500R jsou, jejich určení je opravdu hodně jiné. Zatímco s CBR 500R bych do práce opravdu jezdit nechtěl, složité oblékání do profesionálního náčiní bych v případě CB 500 F klidně přežil. Samotnou jízdu do práce bych si pak za jisté užil. Za ceníkových 149.900 Kč vč. DPH pak kromě velmi slušných jízdních vlastností dostanete i hodně výstřední design, který se snad nemůže nelíbit. Celkově největším překvapením tak zůstává velmi příjemné a komfortní chování, a to zejména co se manévrování týče. Zajímavostí je, že skoro „závodní“ erko stojí o pouhých 20.000 Kč více. Je pak jen na vás, jaké bude to konkrétní zaměření vašeho nového přítele. Já na závěr doporučím nechat bokem snad jen nějakou tu tisícovku navíc, a to na laděný výfuk. Ne, že by fabrický zvuk nebyl slušným základem, vyloženě k světu ale není a lehká úprava by mu určitě neuškodila. CB 500 F pro mě navíc bylo s modelovým rokem 2019 příjemným překvapením a už teď se těším na naše další tváří v tvář. 

Jan Novotný