Formula-e: budoucnost nebo jen nesmyslná náhražka?

Formula-e: budoucnost nebo jen nesmyslná náhražka?

O elektrických formulích jste už asi slyšeli. Já taky. Avšak nikdy jsem jim nevěnoval příliš pozornosti. Věděl jsem, že existují, že závodní okruhy nejsou tak úplně okruhy (nacházejí se přímo v centrech velkých měst) a že ve startovním poli najdeme i pár docela známých jmen. Nedávno však přišla opravdu zajímavá nabídka – jet se na jeden ze závodů podívat a vyzkoušet, jak se říká, na vlastní oči a kůži, jak to tak nějak vypadá v centru dění „elektrizující“ budoucnosti. Tak bývá Fia Formule-e často nazývána. Píše se sobota 10.6. a my vyrážíme na závodní víkend do Berlína, při kterém se kalendář této sezóny přehoupne do druhé poloviny. Také vás zajímá, jak atraktivní opravdu může být závod vůbec první čistě elektrické světové série? Pohodlně se usaďte, ztište televizi a poslouchejte (čtěte), jak „elektrizující“ Berlin ePrix opravdu bude/je/byla.

 

Sobota ráno: cesta a první očekávání

Abych pravdu řekl, od elektrických formulí jsem neměl vůbec žádná očekávání. Možná si říkáte, že nejhorší je mít přehnaná očekávání, a pak být zklamaný. Mě tahle situace ale byla opravdu veskrze nepříjemná. Nikdy jsem na podobném podniku nebyl a ani se o formuli-e nezajímal. Čekal jsem, že bude hodně věcí shodných s královnou motorsportu, samotnou F1. Divte se, ale pořád jsem měl takový zvláštní pocit nejistoty. Jet někam skoro půl tisíce kilometrů daleko, do cizí země, na závody, které neznám a bez jakýchkoliv dalších pokynů. Možná jsem malinko paranoidní, ale jsem tak nějak zvyklý na jednoznačné instrukce – buď tady v tolik a tolik, a pak se o tebe postaráme. Navzdory tomu mi budík zvoní v na sobotu krásných 5:30 a já pomalu a zcela neochotně skáču z postele. Po rychlé snídani si hraji na rodinu a sedám do auta, ve kterém bych se prý měl být i pro případ únavy z řízení schopný lehce prospat. Po cestě ladím svou komunikaci s navigací a přemýšlím, jak by asi můj výlet měl vypadat. Naplánován pro vás mám mimo jiné rozhovor s ředitelem divize DS Performance (jedním z týmů). Časově si taky nejsem přesně jistý. Během dopoledne mají probíhat volné tréninky, od 12:00 pak kvalifikace a závod je naplánovaný až na 16:00. Když dosahuji cíle, je 10:30 a já mám dost času zaparkovat… No jo, málem bych zapomněl. Jsme přeci téměř v centru města. Parkování tak vlastněi není potřeba řešit. Kdo tuhle slavnou větu pronesl, to snad radši ani nechci vědět. Má nejistota je vyřešena v jedné z bočních ulic, jež zachraňuje mě a stovky (možná tisíce) dalších zájemců o tuto událost. Pojďme dál, lehkých nedostatků v organizaci asi pár ještě bude a je potřeba je možná občas i trošku přehlížet.

 

Příjezd na závodní trať: opravdu jsme téměř v centru města

Někdo by mohl namítnout, že staré a již nepoužívané letiště Tempelhof je spíše na okraji Berlína než v jeho centru. Ukažte mi ale jakýkoliv jiný okruh světového formátu s tak unikátním umístěním, abyste z kterékoliv části velkého města k němu dorazili během třeba půl hodiny. Minimálně v Evropě nemá tento unikát obdoby. Absolvuji prvních zhruba 300 metrů v Berlíně a nacházím akreditační centrum. To je překvapivě dobře umístěno a ačkoliv jsem se v dané oblasti ještě nikdy nepohyboval, podle media guide jej nacházím přesně tam, kde jsem čekal – nedaleko mého parkovacího místa. Po cestě mi to nedá a naprosto nekompromisně působící policistky, jež zrovna uděluje pokutu za parkování nějakému chudákovi pár aut ode mě, se ptám, zda i já jsem hříšníkem – nejsem. Sláva! Zpět ale do dějiště. Upřímně, asi téměř kdekoliv najdete hezčí uvítání (boční vstup pro akreditované opravdu nebyl výkladní skříní). Za to se na mě už od pohledu směje milá Němka s vstřícností a angličtinou, které by se od ní mohli učit její kolegyně po motoristických podnicích napříč celým světem. Samozřejmě se zrovna na jednoho nebohého novináře z Čech muselo zapomenout a vstup je mi umožněn až po chvilku trvajícím ověření, zda nejsem jen nějaký „prosťáček“ vtírající se na důležitou akci tak trochu jiným způsobem. Začíná bod programu číslo 1, musím se zorientovat. V místech tehdejší zřejmě parkovací plochy pro letadla se nachází „e-village“, která představuje hlavní bod doprovodného programu pro všechny přítomné diváky. Těch mimochodem je ze začátku opravdu pramálo. Pohled je to ale stejně opravdu kouzelný, protože k celé ploše scházíte z letištní haly po schodech směrem dolů. Ze shora tak máte nejdříve určitý nadhled a orientace není žádným problémem. Mimochodem stejné rozložení je prý uchováno pro všechny zastávky Formule-e.

 

Jdeme „přes most“ aneb jak to vypadá v paddocku

K media centru jsem posílán přes jakýsi most. Ona to ve skutečnosti taková funkční stavba opravdu je. Jdete díky nadchodu totiž přes trať tak, abyste se dostali do paddocku neboli servisní zóny či parkovišti závodních vozů. Nejde však jen o závodní týmy. Celé tiskové středisko a ředitelství je umístěno právě za onou pomyslnou čárou mezi laickými diváky a odbornou veřejností (vč. VIP hostů). Jak je mi hned vzápětí vysvětleno, nachází se zde obdoba „formula one paddock clubu“, kterému se u „elektrických“ říká „emotion formula-e club“. Není asi tajností, že v obou případech jde o opravdu luxusní záležitost, která je ohodnocena stejně luxusní cenovkou. Podle dostupných dat se vaše peněženka v případě zájmu o emotion club bude muset vypořádat s investicí minimálně 1.000€, a to rozhodně není málo. Pojďme ale zpět mezi ty „normální“ lidi. Naše (teda alespoň moje) peněženka jako novináře zůstává pořád stejně prázdná a vystačit si musím se studeným obědem v press centru, ten mimochodem není vůbec špatný a čokoládový brownies byl jako dezert spíše luxusní sladkou tečkou! Paddock dopoledne vypadal poměrně prázdně. Zpočátku ani orientace nebyla úplně jednoduchá. Možná se mi budete smát, ale stany po levé ruce mi klasické depo úplně nepřipomínaly. Stejně jsem to riskl a zavítal do jednoho z týmů – kupodivu bodyguardovi u vchodu stačil „jen“ novinářský pass a během pár vteřin jsem uvnitř týmu, překvapivě u toho (pro mě) správného. Po chvíli se mi věnuje PR manažer DS Performance, jehož pozvání mě do Berlína přilákalo. Nakousl jsem i samotné tiskové středisko, srovnatelnou úroveň byste hledali těžko. Pokud opomenu ředitelství ve „stavařských budkách“ a pouze stanové řešení zázemí týmů, asi bych neřekl, že se nacházím na nějaké nižší disciplíně. Koneckonců i návštěvnost se během dne zlepšila, ale o tom až později.

 

Konečně na trať: (staro)nový formát kvalifikace

Už dost bylo řečí o zázemí a všem možném, co vás na Formuli-e může překvapit. Jdeme konečně na trať. Kvalifikace překvapí. Vlastně, když si uvědomíte, že kromě ekologie se zde hledí hodně i na bezpečnost, nebudete se divit, že kvalifikace je rozdělena na jednotlivé části a v každé z nich jede pouze 5 jezdců. 10 týmů, 20 jezdců představuje 4 kvalifikační skupiny. 5 z nich absolvuje známé super-pole. Řeč byla i o několika známých jménech, takže: Sebastien Buemi, Jean-Eric Vergne, Nelson Piquet a Esteban Gutiérrez, ti všichni už měli co dočinění s Formulí 1. Jsou tu ale další skvělí jezdci, aktuálně druhý muž sezóny Lucas di Grasi startující za ABT Shaeffler Audi Sport, který vyhrál vůbec první závod formule-e v roce 2014 nebo klidně i Jose Maria Lopez, jež přesídlil z WTCC do e-formule DS Virgin Racing. V kvalifikaci mimochodem právě poslední jmenovaný skončil těsně o 0,001 vteřiny za prvním di Grassim.

 

Závod: napětí stoupá, tribuny se zaplňují, schyluje se k dramatu

Přesně na 16 hodinu je v plánu to, na co tu všichni čekáme. Kvůli doprovodnému programu, který vyplnil bez mála tříhodinovou pauzu mezi kvalifikací a závodem, tu alespoň já nejsem. Zmíním jen, že jste si mohli vyzkoušet různé simulátory vč. takového zvláštního sedadla s klecí, jež se otáčela v ose 360 stupňů. Na trati se pak diváci mohli kochat povětšinou dalšími elektrickými vozidly, mezi něž patří i autonomní roborace formule. Zpět ale už k závodu. Start pro tentokrát proběhl bez nehody. Tlačenice je samozřejmě všudypřítomna a kupodivu se dobře odstartovat nepovedlo už druhému muži (Lopezovi), který do první zatáčky přišel o 2 pozice. První polovina závodu proběhla poměrně bez obtíží. Tu a tam nějaké to dílčí předjíždění. Pozastavit se musím i nad svým pozorovacím místem. Tribuny jsou totiž obsazeny k prasknutí (opravdu bylo nedostatek místa i podél trati) a pro nás novináře nefotografy žádné další vyhrazené místo neexistovalo. Odebral jsem se tak k „našemu“ týmu. V rámci této malé rodiny mi bylo uděleno místo čestného posluchače týmového rádia a pozorovatele celého dění. Teď ale přichází naprosto zásadní okamžik. Kdo doteď neviděl, nepochopí. V 22. kole ze 44, přesně v půlce, dochází k výměně monopostů. Jojo, elektřina není všemocná a baterka to celý závod zatím není schopna vydržet. Celé startovní pole se najednou odebralo do boxů, zajelo ke svým mechanikům, všichni jezdci rychle přeskočili do připraveného druhého auta a čekali na „odbavení“ (zapnutí pásů) a vypršení minimálního času stráveného v boxech. Na trati jsme se dočkali opět jen několika naprosto krásných, přesných a bezproblémových předjetí. Celý závod trvá bez mála jednu hodinu a vše je propočítáno přesně tak, aby baterie vydržely tak akorát. Nikomu rozhodně kapacita nepřebývá. Možná jsem zapomněl zmínit ještě jeden zvláštní prvek – fan boost. Že jste o něm ještě neslyšeli? Já dosud také ne. Diváci na internetu mají možnost hlasovat a vybrat tři nejoblíbenější jezdce, kterým je pak v závodě k dispozici na 5 vteřin jakýsi boost v podobě 30kw výkonu navíc. Impozantní nebo nikoliv?

 

Formula-e (Berlin ePrix): budoucnost, jejíž pochopení (možná) teprve přijde

Hned v nadpisu jsem si uložil klíčovou otázku, na kterou jsem chtěl nelézt odpověď tak nějak i já sám, když jsem v sobotu ráno do Berlína vyrážel. A víte co? Nejsem prorok, nebudu říkat, co přijde. Můžu se s vámi maximálně podělit o svůj názor, který je ryze pozitivní. Jasně, jak řekl Xavier Mestelan Pinon (ředitel divize DS Performance), jedná se stále o start-up a u něj prostě nějaké ty drobné mouchy odpustit musíme. Asi by pro mě bylo v současnou chvíli těžké adaptovat se na každodenního diváka těchto závodů, ale zároveň nelituji ani vteřiny, kterou jsem s ePrix strávil. Z diváckého pohledu šlo o atraktivní soutěž, která nemá obdoby. Z absence jakéhokoliv zvuku si budete ze začátku dělat srandu, postupem času se vám to začne tak nějak líbit. Přesně takový marketing ekomobilita potřebuje. Za sebe samého tak držím palce, aby se tato disciplína dostala do širšího povědomí a kdo ví, třeba se jednou pojede i někde okolo Václavského náměstí. Nebyla by to pecka? Jedno je zatím ale jisté – formuli-e rozhodně nechybí výjimečnost, a na tu si v my v motorvizi hodně hrajeme, takže za nás rozhodně palec nahoru!

 

Jan Novotný

 

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.