Ford S-MAX 2.0 EcoBlue: poslední mohykán a hlavně skvělé rodinné auto

Ford S-MAX 2.0 EcoBlue: poslední mohykán a hlavně skvělé rodinné auto

Autor: Jiří Simon · Fotografie: Jiří Simon

Na trhu s novými auty asi není třída, která by byla na evropském trhu více na ústupu než středně velká MPV. Ta velká jako Honda Odysey nebo Chrysler Voyager vlastně v Evropě oficiálně nejsou. A tak větší rodiny „už jen“ se třemi dětmi nemají moc na výběr, pokud nechtějí dodávku, ať už malou nebo velkou. Na výběr pak zbývají jen dvojčata od koncernu VW – Sharan a Alhambra, dále Renault Espace, který se mi popravdě líbil nejen prostorem, ale hlavně motoricky, a pak nám tu zbývá pouze dvojice od Fordu. A přede mnou tu stojí menší z nich, tedy Ford S-MAX, který mám tu čest dnes otestovat. Dokáže takové dnes už možná trochu staromilské auto v dnešní době okouzlit? Jaké jsou jeho přednosti, kolik prostoru reálně nabídne a jaké jsou další výhody či nevýhody jednoho z posledních pořádných MPV? To a mnohem více jsem chtěl zjistit i já…

 

Nejde o mladíka, ale stále je šik.

Současný S-MAX přišel na trh v roce 2015. I tak na mě popravdě zapůsobil designem karoserie. Nejde sice o žádný extra designerský drahokam, ale ve třídě MPV, kde byla většina zástupců hodně „krabiciózních“, má S-MAX opravdu líbivé tvary. Přední části dominuje typická mohutná Fordí maska, na kterou navazují LED světlomety se třemi pruhy LEDek denního svícení, jenž se mění v dynamické směrovky. Ve spodní části nárazníku obepínají chromované linky mlhová světla. Nad maskou chladiče najdeme ve středu uložen oválný znak Fordu, od něhož se táhnou po kapotě dvě linky až k čelnímu sklu. Další linie se táhne od jednoho rohu masky chladiče nad světlometem k A sloupku. Boční profil protíná linka v úrovni klik a ztrácí se v zadním sdruženém světlometu. Chromové linky táhnoucí se okolo celých oken ve spojení s modro šedou metalízou působí velmi elegantně. V zadní části nejvíce zaujmou zadní sdružené světlomety, které se stahují do silné chromové lišty uprostřed pátých dveří. Pod lištou je umístěn prolis pro otevírání dveří, který mně osobně přišel trochu nešťastně umístěný, spíše bych ho uvítal pod zmíněnou chromovou lištou nad registrační značkou. Navíc Ford S-MAXu přidal i dvě nefalšované chromované koncovky výfuku, které doplňují celkový vzhled zadních partií velkého MPV.

 

Především dostatek prostoru i ergonomické ovládání

Po otevření dveří na každého musí zapůsobit bohatý vnitřní prostor S-MAXe. Interiér je velmi vzdušný a velmi dobře zpracovaný, z kvalitních materiálů, které jsou příjemné na dotek. Výjimkou je však snad jen středový panel, na němž praští do oka nápis Sony a malá tlačítka umístěná po straně jako kdyby do S-MAXe ani nepatřila. Nad panelem s tlačítky je umístěn velký dotykový displej multimediálního centra s možností připojení Apple CarPlay a Android Auto. Na středovém tunelu se pak nachází otočný volič automatické převodovky, do jehož okolí, kdyby byl trochu menší a umístěný blíže k řidiči, by se vešlo mnoho dalších užitečných schránek. Na druhou stranu z pohledu opření ruky o loketní opěrku se volič nachází v ideálním místě. Popravdě se mi tato varianta ovládání automatické převodovky místo velké „páky“, která často překáží, zdá téměř dokonalá. Přístrojový štít nabízí zajímavé řešení kombinace digitálních a analogových ukazatelů. Displej palubního počítače dokáže řidiči přehledně zobrazit veškeré důležité informace přes volby tlačítka na volantu. Minimálně ze začátku mi přišlo trochu překombinované ovládání dvou různých voleb přes dva ovladače na každém rameni volantu zvlášť. Jednoduše řečeno je pravá část přístrojové desky ovládána tlačítka na pravé straně volantu a levá část nezávisle pak na levé části. Volant jako takový je jinak vcelku silný a dobře padne do ruky.

 

Rozsah vnitřního prostoru nejen pro zavazadla

Velkou předností S-MAXu je množství a velikosti odkládacích schránek, do kterých může rodič poschovávat hodně kontrabantu pro dětskou posádku. Přední sedadla s látkovým čalouněním na mě úplně nezapůsobila, na můj vkus byla příliš měkká a neměla dostatečné boční vedení. Příplatek za lepší sedadla v tomto případě může být dobré rozhodnutí. Ve druhé řadě jsou 3 samostatná sedadla, která lze posouvat podélně a navíc i naklápět pro větší pohodlí. Pás pro prostřední sedadlo je umístěn ve stropě, v kombinaci s dětskou sedačkou na krajním sedadle byl k němu přístup trochu složitější. Dveře dovolují jako u jednoho z mála vozů umístit dozadu tři plnohodnotné dětské sedačky s isofixem. Testovaný kus byl vybaven i třetí řadou sedadel. Jde o dvě malá sedadla umístěná v podlaze zavazadlového prostoru. Pouhým zatažením za šňůrku je lze jednoduše zvednout každé zvlášť. Samozřejmě se tím zmenší kufr na 285 litrů, ale na nouzové převezení teenagerů nebo na delší cestu s menšími dětí jsou více než dostačující. Zadní dvě řady sedadel lze jednoduše složit pomocí tlačítek přímo z kufru. Po složení obou řad sedadel lze S-MAXe použít i jako stěhováka s šířkou prostoru 1145 mm a délkou 2004 mm, kdy pojme skoro až neuvěřitelných 2020 litrů. Škoda jen, že vyndání roletky kufru chce trochu zkušeností s hrou tetris a navíc jej po vyjmutí není kam uložit, a tak to chce třeba garáž. Pokud je složena jen třetí řada, zavazadlový prostor pojme 965 litrů nákladu, a i to je na dnešní dobu úctyhodná hodnota.

 

Jízdní vlastnosti: rodinka jako v pelíšku

Pro rodinné vozy je v Evropě stále typický naftový motor a automatická převodovka a ani v případě našeho S-MAXe tomu není jinak. Pod kapotou tepe dvoulitrový naftový čtyřválec uložený napříč o výkonu 140 kW, tedy 190 koní a 400 Nm točivého momentu. Jednotka samozřejmě splňuje normu Euro 6.2. Sílu přenáší osmistupňová automatická převodovka s hydrodynamickým měničem, v našem případě pouze na přední kola. Pro dobrodružnější rodiny lze za příplatek přiobjednat i pohon všech kol. Převodovka má dva režimy, jak je dnes zvykem, Normal a Sport. Režim Normal je zapnut vždy po nastartování. Převodovka řadí hladce a přesně, navíc ani nijak zmateně nepřeřazuje. Jen mi přijde, že první 3 převodové stupně jsou poněkud slabší, než by si S-MAX zasloužil, ani při svižnějším sešlápnutí plynového pedálu bych alespoň ze začátku netipnul avizovaných 190 koní. Když pak přijde na vyšší stupně, výkon motoru je už rozeznatelný lépe. Protože máme v ruce rodinný vůz, od sportovního režimu lze čekat pouze lepší reakce na plynový pedál a řazení ve vyšších otáčkách. S-MAX s testovaným pohonem se nejlépe cítí při polykání dálničních kilometrů. A na tento typ jízdy je přizpůsobeno i nastavení podvozku, které je velmi komfortní a přitom pevné, velmi dobře odtlumí většinu nerovností na českých silnicích. K tomu se přidá i odhlučnění interiéru, které je při ohledu na vyšší stavbu na velmi vysoké úrovni. V kabině je příjemné ticho i při vysokých rychlostech. Musím přiznat, že to pro mě bylo velké překvapení, které jsem ocenil především při cestě s dětmi.

TEST: Ford Kuga PHEV – jak moc Kuga je verze do zásuvky?

 

Zaostřeno na jízdní komfort a hlavně prostornost

I přes nějakou dobu, co je S-MAX na trhu, nechybí všechny možné asistenty, jako je hlídání mrtvých úhlů, adaptivní tempomat anebo mnou oblíbená 360° kamera. Vyzkoušel jsem si i parkovacího asistenta, a to jak na podélné, tak na příčné parkování. Příčné je z mé strany bez výhrad, ale to podélné má určité rezervy. S-MAX potřeboval cca o 30 cm větší místo, než jsem zaparkoval bez asistence. V tomto testu překvapilo ještě hlasové ovládání, funkce, kterou standardně netestujeme. Shodou okolností jsme ale v podobnou dobu testovali jednoho tuzemského zástupce, který se moderní hlasovou asistentkou nestačí chlubit. A světe div se, americký Ford je při nejmenším intuitivnější a hlavně funkčnější i v tomto ohledu. Nakonec nesmím zapomenout Fordu pochválit adaptivní natáčecí LED Matrix světlomety, které osvítí silnici před vozem. S některými vozy jsem měl v tomto směru problém, že ne zcela dobře reagovaly na provoz na dálnici. S S-MAXem mě za 250 km po nočních dálnicích neproblikl jediný náklaďák jedoucí v protisměru. Po několika dnech strávených s S-MAXem, kdy jsem jej používal nejen jako stěhováka, ale i na výlet s celou rodinou a sousedy, (naloženi po střechu – tedy 4 dospělí, 3 děti vč. dvou šestiletých „cácor“ užívajících si jízdu v kufru). Jako vždy jsem se i dnes svěřený vůz snažil vyzkoušet do maxima a po ujetí cca 600 km se průměrná spotřeba ustálila na 7,2 l/100 km. Mimochodem se nám už hodně dlouho nestalo, že by ukazatel dojezdu po dotankování plné nádrže ukazoval čtyřciferné číslo. No a posuďte sami, není to dobrý výsledek?

 

Verdikt: především rodinný přítel 

I když je na S-MAXu trošku znát jeho věk, teda vlastně jenom v interiéru, jde stále o vůz, který má rozhodně co nabídnout. Vše je zaměřeno na rodinnou posádku. Nejvíce mě překvapilo ticho za jízdy, kdy na palubě mohou spát i děti s těmi nejcitlivějšími oušky. Neoplývá nejmodernějšími technologiemi a asistenty, u mnohých aut jsou ale spíše k vzteku. MPV u mě vždy měla své místo, dokonce jsem i o jednom uvažoval, než jsme si pořídili děti, nakonec u mě ale vyhrála potřeba zábavy za volantem nad rodinným pohodlím. Dnes bych se asi rozhodoval trochu déle, protože vozy jako S-MAX jsou nadmíru praktické. Bohužel podle toho, jak se vyvíjí trh a nejen velké sedany, jsou právě i velká MPV nahrazována SUV, která nebývají ani praktická, ani nikterak spořivá a dokonce většina z nich nedá nikterak okouzlující zážitek z jízdy. Pro ty z vás, kteří po takovém voze pokukujete, by možná stálo za to neotálet.

 

Jirka Simon

Sdílet: