Ford Explorer PHEV: moc a síla aneb vlajková loď pro 21. století

Ford Explorer PHEV: moc a síla aneb vlajková loď pro 21. století

Autor: Lucie Přádová · Fotografie: Lucie Přádová

Otevírám kufr od auta a nevidím nic jiného než hromadu oblečení. Tenhle pocit zná snad každá žena. Oblečení máme vlastně úplně všude. Co kdyby mi náhodou byla zima nebo třeba horko, co když se poleju nebo je tu dalších milion náhodných a nepředvídatelných skutečností, které jsou sice nepravděpodobné, ale my ženy musíme myslet i na „co by, kdyby“. Zkrátka a dobře, většinou mám v autě tak polovinu skříně, a až po nějaké době zjišťuji, že skříň už mám vlastně skoro prázdnou, protože všechno vozím s sebou – „co kdyby náhodou“. V tomhle spatřuji výhodu testovacích aut, protože za tu dobu, po kterou auto užívám, tam nestihnu nanosit tolik věcí, které bych tam pak mohla zapomenout, a ne že by se mi to už nestalo. Samozřejmě čím větší auto, tím víc prostoru a při dnešním testování to platí dvojnásob, neboť před námi stojí titulovaná nová kráska americké automobilky, která nás poctila verzí dostupnou i pro evropský trh. Řeč je o samotném Fordu Explorer, jenž zaujme nejen svou velikostí ale i silou. Jak se ujme Explorer titulu vlajková loď a jaká je evropská verze jinak vcelku tradičního, velkého amerického auta? To vše se dozvíte právě dnes.

 

Důstojnost na čtyřech kolech

Tenhle testovací kousek je už šestou generací modelu Explorer, který je dostupný především pro americký trh a jako jediná verze je dostupná i pro nás, Evropany, i když pouze s plug-in hybridem. Explorer si zaslouží být nová vlajková loď automobilky Ford a dle mého názoru s délkou přes pět metrů a šířkou přes dva metry zastoupí nový Titanic více než dostatečně. Design téhle – téměř doslova – lodi je velmi jednoduchý, a právě v tom spočívá jeho dokonalost. Námi testovaná verze Platinum, která tvoří vrchol nabídky, a po níž už existuje jen ST- line, je ozdobena matným chromovým chladičem a chromovanými detaily a dvacetipalcovými litými koly. Na první pohled je viditelná možná lehká podoba s modelem Edge, který jsem si velmi oblíbila, avšak Explorer je úplně jiná liga. Ze zadní části auta na mě vykukují čtyři naštvané výfuky a už teď je jasné, že motor bude hezky „brumlat“ do uší.

Oděný v hnědém kabátku vypadá sice trochu nevýrazně, ale i tak je to pořádně objemný vůz. Přední LED světlomety by dokázaly osvítit celou letištní halu a přitom mě ani jednou nikdo neproblikl, že by mu ona světla vadila. Najít přístup k nabíjení, to byl teprve oříšek. Teprve až při bližším zkoumání nacházíme na levém předním blatníku ukrytou zásuvku na nabíjení, která se zprvu nechala dobývat, ale po použití lehčí síly byla zdolána. Zkrátka a dobře, exteriérem je tohle auto dokonale jednoduché a nebezpečné svoji krásou zároveň, a tak mě vůbec nepřekvapilo, když si auto při stání u semaforu fotili kolemjdoucí lidé.

 

interiér soukromého letadla

Interiér je velice elegantně oděn do kombinace kůže s dřevěným dekorem. Kožená sedadla s diamantovou perforací jsou zdobena hnědou kůží Brunello a nápisem Platinum. Posed v nich je jako v křesílku. Možná je to trochu dáno tím, že jsem poloviční liliput, nicméně i pro větší proporce se na sedadlech najde spousta místa k uvelebení. Sedadla, a to nejen ta přední, disponují vyhříváním a ty přední potom jako bonus odvětráváním, masáží a pamětí. Centrální je postaven na velmi jednoduché bázi s podobou klasického tabletu. Při zapnutí CarPlay ovšem mizí většina funkcí a z onoho CarPlay se přes displej snad mimo výběr stanic nedostanu, tudíž se musím spokojit s omezenými funkcemi. Mrzí mě to o to více, že třeba grafika využití plug-in hybridního systému mi vyhovovala a na zbylou půlku displeje by se bez problému vešla. Jednou jsem se navíc setkala s malým blackoutem, který zničehonic nastal při nastartování auta. Přetrvával pak i přes opětovné vypnutí a zapnutí auta, až mě to donutilo vyhledat tutoriál na YouTube, který mi poradil, jakými tlačítky restartovat infotainment při „zamrznutí“. Et voilà, vše opět funguje, jak má. Co se týče displejů, samozřejmě nechybí ani plně digitální přístrojový štít, který jsem chválila už u Pumy ST. Není třeba toho tak v tuto chvíli příliš dodávat, funguje dobře a má navíc příjemnou grafiku. Zkrátka a jednoduše z pohledu luxusního auta je vše v pořádku. Z menšího odbočení se přesouváme k nejmodernějšímu prvku interiéru –  podsvětlené prahové lišty předních dveří, kterým se dala dokonce nastavovat i barva. Požitek z jízdy pak zdokonaluje sound-systém tvořený 14 reproduktory značky Bang&Olufsen, který rozechvěje vlasy jako na rockovém koncertě. Prostorově byl Explorer jako malé soukromé letadlo, které schovávalo v kufru další dvě sedačky, a celkem tu tak bylo místo až pro sedm lidí. Musím vám ještě alespoň stručně povyprávět o jedné příhodě. Při couvání a aktivaci brzdových senzorů, když jsem se přiblížila k vysoké trávě, auto cuklo a intenzivně zabrzdilo. Já pak najednou koukám, že polstrování na spolujezdcově sloupku visí napůl odchlípnuté. No nic, sloupek jsem zabouchla zpátky na své místo. A jedeme dál.

 

Na silnici potěší nejen jako obrněný tank

Samotnou jízdu s Fordem Explorerem je možné rozdělit do sedmi různých jízdních režimů, které mění i zobrazení palubního počítače. Mezi jízdními režimy nechybí ekologický, sportovní, ale také třeba jízda na nezpevněných cestách, hlubokém sněhu nebo třeba kluzkém povrchu. Explorer, jakožto primárně zadokolka, připojuje přední kola dle potřeby, například při řádném sešlápnutí plynu. Jelikož je tento kousek především pro americký trh, kde je mimochodem k dostání se širokou škálou motorizací, my v Česku můžeme jásat i za tu jedinou dostupnou verzi. Vskutku uchu lahodící je zážehový třílitrový vidlicový šestiválec s plug-in hybridním systémem a dvěma turbodmychadly, která díky kterým disponuje samotný šestiválec výkonem 261 kW. Ten nejen při akceleraci příjemně brumlal. Samotný elektrický motor pak vykazuje 75 kW, a tak máme celkem k dispozici celých 336 kW. Tento výkon v dnešní zelené době není úplně obvyklý. K ukočírování takového výkonu nám tady slouží desetistupňová automatická převodovka, která zaručuje na tak velký koráb velmi příjemnou spotřebu pohybující se kolem 9 l/100 km. Na jednu nádrž a jedno nabití jsem tak dokázala plnohodnotně jezdit několik dní, přičemž jen při cestě do práce a zpět najedu téměř 100 km. Mimo klasické styly jízd jsou zde na výběr i individuální možnosti hybridního pohonu, které se dělí na auto EV, EV nyní (čistě elektrická jízda), EV později (odložení nabité baterie na později) a nabíjení EV. Já osobně nejčastěji jezdila na EV později, které primárně volilo zážehový motor a například při rozjíždění či popojíždění v kolonách stále stačil elektrický motor. Příjemně mě překvapilo také nabíjení EV skrz motor, který v tu chvíli sice víc „žral“, ale během plus-mínus deseti minut se nabyla baterie na další dva čistě elektrické kilometry. To není zase tak špatné.

 

Amerika na českých silnicích

Celkové shrnutí testu bych vystihla slovy super a kára, superkára. I když je cenovka našeho obrněného tanku celkem vysoko a kvalita zpracování některých komponentů tomu úplně neodpovídá, auto vás sveze přímo famózně. Na ulici je nepřehlédnutelné a vyvolá ve vás pocit naprostého bezpečí. Pro rodinu je ideálně komfortní, prostorné a hlavně nedobytné. V tomto segmentu nemá Explorer moc konkurentů, a tak ho dle mého názoru lze připodobňovat k některým zástupcům prémiového segmentu, ani v nejmenším bych se ale Forda nebála, a to proto, že není na silnici tak běžný jako ostatní auta. A co je hlavní – nabízí stejný komfort a požitek jako výše zmíněné vozy navíc s dávkou extrémního výkonu, který při první jízdě doslova vyrazí dech. Odvděčí se navíc příjemnými provozními náklady, což platí tím více, čím více člověk nabíjí (samozřejmě nejlépe z domácího wallboxu).

REPORTÁŽ: technologie elektrifikace – co dělá elektromobily složité a nákladné

 

Lucie Přádová

Sdílet: