DS 7 Crossback: francouzské pojetí extravagance a luxusu

DS 7 Crossback: francouzské pojetí extravagance a luxusu

Spojení těchto dvou slov (extravagance a luxusu) rozhodně není pro francouzské designéry vůbec cizí. A námi testovaný, první novodobý počin nově vzniklé automobilky DS Automobiles, DS 7 Crossback je toho příkladem. Jen vzpomeňme třeba na luxusně pojatý Citroën C6 nebo z dílny Renaultu futuristicky extravagantní modely jako Avantime či Vel Satis… Jenže ne všechna z těchto jmen udělala díru do světa, mám na mysli především tu prodejní, a to ačkoliv byla výjimečná, unikátní či snad možná i revoluční. Ano, naše oko je zvyklé na Německou strohost nás nutí se za těmito auty ohlédnout, jelikož výrazně vystupují z řady. Ovšem někdy méně znamená více… Své o tom může říci shodou okolností právě označení „DS“. Právě první automobil na světě s těmito dvěma písmeny na zádi, v letech 1955 až 1975 vyráběný Citroen DS, nejen, že udělal díru do světa, ale přinesl hned několik revolučních novinek. DS 7 Crossback si dnes ale převáží především to nejlepší, co mateřský koncern PSA ze svých dílen umí dostat a snaží se dotáhnout extravaganci a luxus do posledního detailu. Otázkou je, jestli to v dnešní době stále umí a zda-li se vůbec může nová prémiová automobilka ve světě uchytit. Poslední čísla, kdy už za sebou má DS pár desítek tisíc prodaných aut, nasvědčují, že ano. Jak na tom je konkrétně naše DS 7?

 

„Kosočtverec“ kam se podíváš 😀

Tento motiv je prvním, co vás upoutá na DS 7. První dojmy jsou příjemné. Jedná se především o legantně střižený vůz s hezkou siluetou, s mírně agresivní maskou, a zajímavě řešeným LED denního svícením. Všechno ladí jak filharmonie, však vy víte, jak tohle oblíbené spojení pokračuje. Zajímavou problematikou je barva lakování, která u extravagantního auta hraje roli hned dvojnásob. Dovolil bych si tvrdit, že každá z variant DSku sedí, a to částečně i díky možným „inspiracím“, které jsou k dispozici v ceníku. Konkrétně naše auto je lakováno možná trochu v opovržení mého předchozího tvrzení (o extravaganci) v šedé metalíze. Dalo by se tak označit za „šedou myš“ a skutečně zrovna naše barva vyloženě nepodtrhuje výjimečnost samotného vozu. V interiéru vás pak hýčkají příjemné sedačky s prodloužením sedáku a alcantara kam oko dohlédne… Dojem luxusu podtrhují analogové hodiny uprostřed středového panelu, které se vyklopí, jakmile nastartujete tlačítkem s velkým logem DS přímo pod nimi. Přístrojový štít je kompletně digitální, zcela pochopitelně, a když se tak rozhlížím kolem sebe, najednou mi to dochází. Všude vidím (bohužel) vtíravý reliéf kosočtverce nebo snad diamantu? Počínaje přístrojovým štítem, který je rozdělen do tří zón, z nichž každá je ve tvaru kosočtverce, ovládací prvky ve středovém panelu nesou tentýž prvek a stejně tak ovládací „rollery“ na volantu. Ani displej infotainmentu nebyl této kosočtvercové záplavy ušetřen. Ani venkovní design kupodivu o tento výrazný prvek nepřišel. Velká maska chladiče, pochopitelně ve stejném reliéfu, i čočky LED světlometů mi jej připomínají a o zadních lampách ani nemluvím. Přijde mi to tak, jako kdyby třeba v Audi bylo vše stylizováno do 4 propojených kruhů nebo BMW by mělo vše směřováno do tradičního kruhu rozděleného na čtvrtiny… Kdybych se nad tím nezamýšlel do hloubky, vlastně by mě ani nenapadlo být kritický. Jako celek totiž DSko hraje na city, a to velmi úspěšně. Opravdu, vypadá skvěle snad z každého úhlu (zevnitř i zvenku). Ten kosočtverec mi ale asi ještě dlouho nedá spát.

Ergonomické rozložení je také poněkud netradiční. Asi bude vyhovovat těm, kteří mají ve zvyku řídit levou rukou a pravou obsluhovat vše ostatní. Ovládání spouštění oken stejně a další prvky ovládání jsou umístěny na středovém panelu. Toto řešení je v současné době neobvyklé. Ovládání asistentů (jízdy v jízdních pruzích, atd.) je opět umístěno kdesi hluboko vlevo pod palubní deskou. Opět proto, že jsem se s tímto řešením setkal jak u Jaguáru tak třeba u BMW. Marně si lámu hlavu, proč jsou tyto ovládací prvky umístěny takto mimo zorné pole řidiče. Jinak se ve voze sedí dobře, sedačky dávají tělu dobrou oporu a dokonce disponují i masážním programem. Když tak trochu nahlas přemýšlím, docházím k závěru, že od začátku až do konce byla na prvním místě jedna jasná snaha – odlišit se. V žádném případě nejde o špatný postup a pokud výrobce najde rozumný způsob, jak být jiný, z části už má vyhráno. Otázkou pak zůstává jen to, jak rychle si zvyknete. Věřím, že snad možná i o něco rychleji, než jsem si zvykal já.

 

Tak dost bylo kosočtverců, jdeme se projet – diesel, který se povedl

První kilometry v městském provozu byly spíše seznamovací. Automatická osmistupňová převodovka řadila spolehlivě a přesně podle požadavku od plynového pedálu. Pozitivní je, že jde o klasický automat s hydrodynamickým měničem. Ten samozřejmě známe již z koncernu PSA, a to pod označením EAT8. Konkrétně v našem případě spolupracuje s nejsilnější variantou dvoulitrového dieselu. Sečteno podtrženo, jde o 180 koní, 8st. automat a náhon pouze na jednu nápravu, přední. Stylově vypadá i řadící páka automatu nebo chcete-li voliče jízdních režimů, který nemá klasickou dráhu, ale řadí se pohybem vpřed nebo vzad. Z pozice poctivého řidiče (rozuměj aktivního motoristu s nájezdem více jak 30.000 km, pozn. red.) docházím k závěru, že jde o naprosto ideální volbu pro velké SUV s podílem mimoměstského provozu více než 50 %. Už samotný základ motoru je více než solidní, dost mu na kvalitě přidá i zmíněná převodovka a v neposlední řadě mu velmi pomáhá i nadstandardní odhlučnění. DS 7 totiž z fabriky vždy vyjíždí s dvojitými skly, které nejen bojují proti vnějšímu hluku, zabraňují ale také výraznějšímu proudění tepla / zimy z vnějšího prostředí. Výsledkem je tak nadmíru příjemné a komfortní cestování pro celou posádku. Skoro bych ani při prvním rozjetí nepoznal, že jde o diesel, jak příjemné překvapení to ve skutečnosti bylo. Mě jako řidiči nehoralovi (resp. toho, co po souvislé vrstvě sněhu jede max. 2 x do roka) vlastně ani nevadí absence pohonu všech čtyř kol. Pro náročnější z nás bude již ke konci tohoto roku k dispozici 300koňová plug-in hybridní verze, u které se bude náhon zadní nápravy připojovat díky elektromotoru – vznikne tak plnohodnotný pohon 4×4. Co se pohonného ústrojí týká, jsem tak zcela spokojen, i když se samozřejmě těším na první svezení s novými verzemi.

 

Pražské ulice podvozku nesvědčí

Na nerovnostech pražských ulic bylo auto překvapivě hodně neposedné a ani po výjezdu na hezkou silnici za městem se situace v mém vnímání moc neměnila. Chvíli nám trvalo, než jsme přišli na skutečnost, že jsme dostali auto na přehuštěných pneumatikách (o více než 1 atmosféru). Po změně tlaku v pneumatikách na hodnoty uvedené na víčku nádrže i s ohledem na zatížení jsme očekávali zklidnění a pro francouzské auto typický podvozek, který žehlí všechny nerovnosti. Efekt se dostavil, ale ne tolik, jak jsme čekali. Hned vysvětlím, jak celé své tvrzení míním nebo spíše jak se projevuje v praxi. Jako velmi komfortní se projevuje nastavení podvozku především při delších přesunech a na větších či hrubších nerovnostech, naopak drobné, příčné nerovnosti mu dávají zabrat a já mám upřímně pocit, jako kdyby kolikrát auto mělo tendenci odskakovat. Až jako zajímavý se pak může zdát paradox, že delší cesty zejména na zadních sedadlech bývají kolikrát možná až přehnaně houpavé. Celkově pak doporučuji především kontrolu tlaku v pneumatikách, a to mechanickou, neboť elektronicky konkrétní hodnoty na displeji žádný z vozů PSA neumí.

 

Celkové hodnocení: povedená francouzská prémie, která jen tak nezapadne

Dlouho jsem přemýšlel, jak svou první zkušenost s vozem prémiové automobilky zhodnotit. Nebylo to totiž nic jednoduchého. V zásadě nejsem přítelem ani nepřítelem francouzských vozů, mohu tak hodnotit naprosto bez předsudků. Na DSku snad každého osloví jeho extravagantní styl. Není sice pro každého, pozornost většiny z nás ale rozhodně upoutá. Dále pak potěší „vrcholná“ čtyřválcová technika a s ní spojené příjemné cestování i rozumná spotřeba, se kterou se v klidu vejdete do 7 l/100 km. Celkové hodnocení pak z největší části ovlivní to, s čím jej přímo srovnáváte. Pokud jde o mainstream segment a běžná SUV, DS bude mít vždy navrch. V případě srovnání s prémiovou třídou – mám na mysli především tři nejmenované prémiové automobilky – to zas tak jasné nebude, v racionálním hledisku by pak byl boj pro DS při nejmenším velmi těžký. Troufám si ale tvrdit, že žádný z jejich zástupců nebude mít na styl DS 7, a to pro řadu zájemců může být rozhodující. Nám nezbývá než mu držet palce!

 

David Bitner

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..