Den se Seatem Tarraco: zase jednou trochu jinak

Den se Seatem Tarraco: zase jednou trochu jinak

Seat Tarraco je žhavou novinkou na českém trhu. Troufám si říci, že patřím k prvním, kdo tohle auto v Čechách viděl jezdit. I vzhledem k tomu, že jde o vlajkovou loď značky nebo snad také proto, že je SEAT vlastně poslední mainstreamovou značkou koncernu VW (i celého trhu obecně), která představuje svého zástupce do velmi našlapané kategorie C-SUV (neboli velkých sportovně-užitkových vozů), se právě jemu přikládá hodně důležitosti. I proto jsme měli možnost my jako čeští novináři s ním strávit hromadně jeden celý den. Měli jsme tak k dispozici hned několik verzí k vyzkoušení. Zajímavostí je, že šlo o vozy vybavené výhradně dieselovými motory. Jako by nám výrobce naznačoval, že diesel není mrtvý a že s ním dále počítá. To je skvělá zpráva hned na úvod. K technice ale až za chvíli. Je skoro nočních šest ráno a já už se pomalu vypravuji na cestu. Normálně bych řekl, že počasí spíše nepřeje a murphyno zákoník pro novináře opět platí, opak je ale pravdou. Tohle auto by přeci mělo patřit na sníh, a tak není divu, že velmi brzo nad ránem sedám do auta plně natěšený na jeden celý den s „pořádným“ a velkým SUV na sněhu. Jdeme na to!

 

První dojem: SEAT si s estetičností vyhrál

Je jen lehce po osmé hodině ranní a já už přijíždím do Ski Areálu Ještěd v Liberci, kterým se pro letošní rok stala značka Seat hlavním partnerem. Nemusíme v žádném případě tuto spolupráci komentovat, pro nás novináře je to ale jedině dobře. Máme totiž alespoň část areálu k dispozici tak trochu pro sebe. To nám dává příležitost si nejen pořádně užít jeden den s touto značkou, ale zároveň i pořádně otestovat její novinku nebo spíše novinky. V množném čísle totiž mluvím zcela záměrně, až za chvíli vám ale prozradím, čím vším jsem se v jeden zasněžený a prosluněný den mohl svézt. Teď však k hlavnímu tématu dnešního dne – Seatu Tarraco, novince, které by dnešní podmínky měly sednout nejlépe. Asi nemusím veřejně tajit, že jde o mladšího bratra našeho mladoboleslavského Kodiaqu. Však je tomu podobně i u Karoqa a Atecy či v budoucnu i Arony a Kamiqu. V každém segmentu totiž vždy musí být někdo první. Teď je otázka, zda je to vždy tou lepší volbou. Kodiaq už je na trhu vcelku dlouho, poprvé se totiž světu představil už ke konci roku 2016. Tarraco tak přichází zhruba dva roky poté. To je docela dlouhá doba na nejrůznější úpravy a ladění formy. Pokud jde ale o to první, estetično, já jsem rozhodně pro. Zatímco z dílen v Mladé Boleslavi sice vyjíždějí poslední roky vcelku vkusná auta, jejich design je ale vskutku strohý, jednoduchý a dosti uhlazený. Trochu té výstřednosti přeci jen pro nás, ambiciózní, mladé a dynamické motoristické nadšence postrádají. A přesně tenhle kousek, který mi u nich chybí, přidává Tarraco. Není to nic přehnaného, snad z každého úhlu bych si ale dovolil tvrdit, že jde o líbivější auto, na kterém jsou ony dva roky pekelně znát. Působí také při nejmenším moderněji a uhlazeněji. Své na tom dělají i pestré barvy lakování, které výrobce pro dnešní prezentaci zvolil a mimo jiné i velká kola, ta jsou mimochodem docela dominantním prvkem.

 

Interiér: opět vyspělejší, dokonalý ale nikoliv

Ačkoliv by sdílená platforma či technický základ obou koncernových modelů mohl být znát na první pohled, není tomu tak. A není tomu tak ani v interiéru. Seat na to šel prostě po svém a vnukl autu pár svých prvků. Hned na první dobrou mě zaujme přítomnost dvou koleček na panelu infotainmentu. „JOOO“ a skáču do stropu, že opět můžu ovládat hlasitost kolečkem. Ve vrcholné verzi audiosystému je mimochodem SEAT jedinou automobilkou koncernu (kromě Audi), kde ještě mechanické ovládání hlasitosti nechybí. Super! Od samého začátku výroby je pro největší SUV značky k dispozici i digitální přístrojový štít, ke kterému asi není potřeba nějak dlouze cokoliv popisovat. Jeho funkčnost i rozsah nastavení je prvotřídní. Zmínit se snad můžu jen o grafice, v některých módech mi přijde asi spíše jen trochu strohá, jde už ale spíše o detail či osobní preferenci. Poněkud překvapen jsem z „plovoucího“ centrálního displeje, to je dneska asi nějaká móda. Samozřejmě toto řešení nevypadá vůbec špatně a zároveň je v dobrém dosahu řidiče, a to i díky natočení lehce směrem k němu. Na druhou stranu se mně osobně tohle řešení, kdy je obrazovka tak trochu sklopená směrem od řidiče tuze nelíbí. Jdeme radši dále. Novinkou posledních let je pro automobilky koncernu možnost volby vlastního partnera pro prémiové soundsystémy. Seat před nedávnem zvolil společnost Beats, a to je jedině dobře. Třeba v konkurenčních Jeepech hraje naprosto bezkonkurenčně. U Seatu sice nemohu být až tak pozitivní, i tak ale patří ke špičce. Ekvalizér, ve kterém si můžete nastavit tak akorát výšku jednotlivých kanálů zvuku, však vyžaduje umělecké (hudební) vzdělání nebo přítomnost zvukaře minimálně. Já sám jsem tedy nastavování vzdal, zaškrtnul pouze preferenci řidiče a zaposlouchal se do kvalitního zvuku z reproduktorů. Velké SUV ale není jen o vymoženostech. Chválím dostatek prostoru všemi směry i dobrý rozhled z celého auta. Vyhrál bych si však trochu více se sedadly – konkurence už dávno nabízí prodloužitelné sedáky nebo větší rozsah nastavení. Upřímně je mi záhadou, proč Škoda ani Seat nenabízí více možností, byť třeba za cenu vyšších příplatků.

 

Jízda a první dojmy: omezené možnosti, slušný technický základ

Není tajností, že měl celý koncern nějaké ty problémy při přechodu na homologaci svých motorů v rámci nového měření WLTP. Kupodivu se tento fakt podepisuje zřejmě i u nového modelu. K dispozici jsou totiž prozatím pouze dvě motorizace v benzínu a jedna jediná v dieselu (se dvěma výkonovými variantami). Jde popořadě o základní 1.5 TSi (vzpomenutí na ní třeba nedávno v Karoqu), 2.0 TSi a 2.0 TDi. V případě obou paliv jde o výběr mezi výkony 150 a 190 koní. Tak nějak si po svezení v Tarracu pokládám jednoduchou nebo snad i z určitého pohledu složitou otázku: „Není 150 koní na základ docela dost a naopak není 190 koní na vrchol docela málo?“ Odpověď by snad i měla konkurence, která se snahou o zajímavou základní cenu sahá často i pro tříválce jakožto základní motorizace a naopak pro vrchol přesahuje i 220 nebo více koní. V testovaném exempláři mi šlapala pod kapotou známá naftová jednotka, zde vyladěná do nejvýkonnější jednou přeplňované varianty, a to se 190 koňmi, sedmistupňovým dvouspojkovým automatem DSG a pohonem všech čtyř kol poslední generace vícelamelové spojky haldex. Tarraco není v případě této kombinace žádným lehkým pírkem, což se ukazuje v táhlých zatáčkách kolem Ještědu díky prudšímu stoupání ještě více. I proto se ptám, zda by se nenabízela možnost nasazení výkonnější varianty, kterou VW disponuje. Osobně by mě zajímalo, jak se chová benzínový dvoulitr. I u něj jsou u koncernu k dispozici silnější verze, ale přeci jen by mohlo být 190 benzínových koní příjemnějším společníkem. A to se dostáváme k druhému tématu celého dne. Slíbil jsem vám ještě jednu novinku. Nějakou tu hodinku jsem totiž proháněl v okolí libereckého vrcholku i Cupru Ateca. Tu jsme sice v redakci na test již měli, tady se ale teprve opravdu ukázal její pravý potenciál. Rychlé SUV, říkáte si: „K čemu?“ Je rychlé, má skvělé brzdy, solidní výkon a k tomu i slušnou čtyřkolku. Tady, na sněhu, v kopcích a v táhlých zatáčkách se cítí nejlépe! Zpět ale k Tarracu, to je totiž autem o něčem zcela jiném. Dostávám se k bodu, který mě na celém kusu nejvíce překvapil, samozřejmě pozitivně. Jde o podvozek. Oproti Kodiaqu, kde jsem v prvních verzích měl pocit, jako kdyby tlumiče byly už dávno vytlučené, je Tarraco skoro jako na vzduchových polštářích. I přes deficit v podobě větších kol se chová na silnici velmi ladně, tlumí dobře všechny nerovnosti a jeho chování je hodně čitelné. Klobouk dolu Seatu za velmi příjemné naladění tlumičů, podvozku, posilovače i celku jako takového.

 

Předurčen k úspěchu? To ukáže až čas i cenová politika…

Je jasné, že to Tarraco nebude mít jednoduché. Důvodů je samozřejmě více. V prvé řadě vstupuje na už tak velmi nabitý trh jako jeden z posledních. Dále pak záleží na cenové politice, která hraje důležitou roli a v případě řady asistenčních i komfortních prvků může cenu ovlivnit směrem vzhůru znatelné. No a někde na konci pořád stojí ten Kodiaq, jehož bychom minimálně v Čechách mohli označit za bestseller. Ať už je jakýkoliv, je domácí a domácí auta prostě čeští patrioti milují. Na druhou stranu alespoň já věřím skutečnosti, že pokud bude Tarraco se srovnatelnou výbavou k dispozici za podobné nebo lepší peníze, najde se spousta těch, co po něm šáhnou. Možná bych byl i já mezi nimi. Jde totiž o hodně atraktivní kousek, s líbivým designem především přední části, s vytříbenou technikou i důvěryhodným renomé. Sice si nemůžu odpustit tvrzení, kdy bych v případě milionové investice pod kapotou hold chtěl nějakých těch pár koníků navíc, nic to ale nemění na vcelku pozitivních dojmech, se kterými jsem po dni z Ještědu odjížděl. Zbytek ukáže až čas. Už teď se těším na další společné kilometry a s tím spojený klasický test. Hodně mě navíc zajímají i benzínová provedení.

 

Jan Novotný

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.