Citroen Grand C4 Picasso: na cestách s opravdovým přítelem

Citroen Grand C4 Picasso: na cestách s opravdovým přítelem

Když do internetového vyhledávače napíšete slovo Picasso, vyjedeme vám na 99 % obrázek či život známého umělce Pabla Picassa. K umění vztah sice tolik nemám, ale rozhodně vím, že se o tomto světoznámém malíři budou učit jak moje děti, tak jejich děti a ještě dlouho se mládež bude setkávat s jeho jménem. Co ovšem naše Picasso? Nekřivdí se mu, když je tak trochu za jeho stínem? Neměli bychom přeci jenom po zadání slova najít alespoň jeden či dva obrázky právě jeho? Je jeho stín opravdu zasloužený nebo bychom se snad za několik let měli učit o autě, jehož jméno je inspirací právě od umělce? Pojďme si ho vyzkoušet na týdenní trip s partou kamarádů, prověřit jeho jízdní vlastnosti a na závěr zjistit, zda historie dopřeje i trochu místa právě automobilu značky Citroen s přídomkem „Grand“.

 

Kam tedy vyrazíme?

Blíží se nenávratně konec léta,tak jsme si chtěli užít poslední dobrodružství. Cílovou destinací se nakonec stal Špindlerův mlýn. Jak se vypořádá vůz se čtyřmi lidmi, plným kufrem a s nástrahami českých silnic? Abych čtenáře dostal blíže do obrazu, jednalo se o posádku mladých lidí (2 kluci, 2 slečny). Jak jistě tušíte, nám pánům by na týden stačil kartáček, ručník, jedno triko, trenýrky a tím máme vystaráno. Asi bychom se ve stejném počtu osob vešli i do obyčejného hatchbacku. To bychom ovšem nemohli jet se slečnami, které myslí i na to nejhorší a kufry by nevypadaly jako na roční trip po celé zeměkouli. Jak si tedy poradil kufr vozu s prostorovým zatížením? Na výbornou! Máte zájem se vydat na cestu kolem světa a bojíte se, že vám kufr „podrazí nohy“? U Grand Picassa ani náhodou, ten vám naopak podá pomocnou ruku a kdyby snad uměl mluvit, podpoří vás slovy: „Vem si těch zimních bund více“.

 

Před odjezdem s úsměvem, co dojmy při jízdě?

Po prvním usednutí za volant jsem poměrně nadšený. Volant je na úchop velmi příjemný. Věnec je dostatečně tlustý a dokonce jej mohu uchytit netradičním způsobem – jako v motokáře. Další exkluzivitou je posunutý digitální přístrojový panel doprostřed palubní desky. Na jednu stranu jsem nadšený z výjimečnosti, na druhou bych spíše ocenil možnost dívat se na rychlost vozu ve svém zorném poli, aniž bych musel pohnout hlavou. Zůstaneme ještě chvíli u té prostornosti. Jak je to s místem pro pasažéry? Absolutně nikdo si nestěžoval. Možná si později stěžovali pasažéři vzadu, když zjistili, že posádka vepředu má k dispozici masážní sedačky. Těm vzadu jsme se sice mohli smát, že máme určitý luxus, kteří oni nemají, ale upřímně se jedná stále „jen“ o prázdné nafukování sedaček. Co jsem ale záviděl svému spolujezdci z pozice řidiče, byla chvíle, kdy si přítel mohl natáhnout nohy, díky vysunovací podpěře nohou (opravdu nejde o klasický vysunovací podsedák – tohle vám podepře celé nohy až po kotníky).  Možná ti méně zkušení budou mít problém najít automatickou převodovku, která se jako například v Tesle či v Mercedesech nyní nachází u volantu, kde si s páčkou můžete volit z P – Parkovací brzdy, R -Revers (zpátečka), N – Neutral, D – Drive (jízda) a M – manual.  Když jsme konečně u automatické převodovky, musím se přiznat, že zrovna zde jsem narazil na největší negativum z celého vozu. Od Citroenu jsme už jezdili v lepších počinech a vlastně po krátké zkušenosti s Picassem v manuálu bych zrovna tady poprvé u PSA přemýšlel o jiné možnosti než je volba samočinné převodovky. Několikrát se mi stalo, že mě auto nechalo jet na dvojku do 50 km/h, a pak teprve přišla na řadu trojka. Nebudete mi věřit, ale právě díky automatickému režimu bylo auto o dost „užranější“. Spotřeba se pohybovala okolo 6-7 l/100km, což je sice pěkná hodnota na tak velké, těžké a výkonné auto… Pokud ovšem zvolíte možnost M, tudíž manuálního řazení, mohli jste spotřebu snížit až o 1 litr. U manuálního řazení ještě na chvilku zůstanu. Abych jen nekritizoval, dovolím si porovnat manuální mód automatu s konkurencí. Chcete do toho převodovce chvilku kecat, ale zároveň jí nepřepínat do manuálního módu? Tak přesně na vás se u Citroenu myslelo. Pokud jednou zasáhnete automatu do řazení, nemá žádný problém a ihned poté přebírá auto tuto kompetenci za vás. Plně manuální mód je k dispozici po přepnutí voliče automatu. Bravo! Ale co teda samotná jízda? Nemůžu si stěžovat. Motor nás nerušil, tudíž jsme na sebe nemuseli pořvávat, abychom se vůbec slyšeli. S autem jsme projeli několik děr a výmolů, a přesto se chovalo velmi klidně. Při předjíždění, kdy si člověk podřadí, musí několik vteřin čekat na zrychlení, ale předjíždět cyklistu nebo kamion nebudete mít problém. Mimochodem oturbené jednašestce v benzínu nevadí ani vyšší dálniční rychlosti. 200km/h je hranice, kterou většina z nás za život nepokoří, Grand Picasso ano.

 

Závěr zní: Dopřejte mu trochu místa v síni slávy!

Snad není nadpis odstavce příliš kontroverzní. Chtěl jsem se vrátit zpátky k hlavní otázce, kterou jsem si na začátku položil – zda není Picasso příliš za stínem slavného umělce. Musím se přiznat, že automobil na mě velmi zapůsobil. Jednalo se o rodinný vůz, který splňoval všechny mé požadavky – prostornost, komfort na palubě a zároveň nabízel příjemné svezení. Jedinou lehce negativní vlastnost jsem zaznamenal u automatické převodovky. Každopádně jsem si jízdu do Špindlerova mlýna velmi užil, a pokud se já nebo i vy budete chystat v zimě do hor, mám pro vás jednoho kandidáta. Citroen Grand C4 Picasso!

 

Petr Bahenský

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.