BMW 325d Touring: (ne)obyčejný prémiový kombík

BMW 325d Touring: (ne)obyčejný prémiový kombík

Dnes tu mám zástupce střední třídy z Mnichova s poháněnou zadní nápravou. O pohon se stará dvakrát přeplňovaný dvoulitrový čtyřválec, uložený podélně, spřažený s osmistupňovou automatickou převodovkou a pohánějící výhradně zadní kola. Pohonná jednotka poskytuje maximální výkon 165 kW (224 k). Jde o model BMW 325d modelové řady F31. Ano, čtete správně, „jen“ dvoulitr. Oproti předchozí generaci přišel motor o dva válce v řadě, ale zase mu přibylo jedno turbo navíc, což ve výsledku přidává cca 10KW výkonu. Dokáže tenhle řekněme standardní prémiový kombík uspokojit touhy novodobého movitého zákazníka, jež touží po luxusu a zároveň očekává onu „radost z jízdy“? I na tuhle otázku se budu snažit dnes odpovědět.

 

Design

BMW řady 3 touring byl představen na autosalonu v Lipsku již v roce 2012. Jedná se o kombík střední třídy s rozvorem náprav 2810 mm a celkovou délkou 4624 mm, který nesází na velký objem kufru. Od toho se odráží pěkně vyladěné boční křivky s velmi malými převisy, jak vepředu, tak vzadu a linie střechy se začíná snižovat již za předními dveřmi. Vůz tak působí mnohem menším dojmem, než ve skutečnosti opravdu je. BMW 3 kombi má rozvor o 31 mm kratší, než u Škody Superb, ale přitom celková délka je o 35 mm kratší, než o třídu menší Škoda Octavia III. Vertikální prolis, táhnoucí se od předního blatníku přes linii klik až ke středu zadních sdružených světel, je jemný a nenásilný. Boční křivky zvýrazňují i nízkoprofilové 18 palcové disky v tmavě šedé barvě. Pohled na přední část je pro BMW klasický, dvě velké ledvinky uprostřed a podmračené LED světlomety s typickými kruhovými rámečky. Při pohledu zezadu jde hlavně o výrazně tvarovaná koncová světla, která trošku ztrácí svoje kouzlo v testované tmavo-červené barvě bordó a nalevo umístěnou dvojitou koncovku výfuku.

 

Interiér

I v intériéru testované 325d byl instalován M paket, takže kam se podíváte, cítíte náznak sportovna. Začnu přístrojovou deskou a obložením interiéru. Když jsem se usadil a rozhlédl se, byl jsem rád, že vše je tak, jak jsem očekával. BMW je stále dost konzervativní a drží se zavedených tradic, takže žádný digitální štít s přístroji, ale klasické analogové budíky a pod nimi drobný informační display. Uprostřed interiéru, v úrovni vrcholu volantu, je široký displej s navigací a ovládáním celého vozu. Ono zobrazovací centrum systému iDrive je umístěno tak, že i když je hodně vysoko, nebrání ve výhledu z vozu. Pod ním jsou výdechy ventilace, které dělí od klasických tlačítkových ovládacích prvků vertikální linka. Design a uspořádání mechanických ovladačů, klimatizace a audiosystému, je takovou BMW klasikou, objevující se napříč všemi menšími modely značky. Vše je na svém místě, řidič nemusí nic hledat v menu displeje.

Dále na středovém tunelu dominuje volič (toto se opravdu nemůže nazývat hlavice řadící páky) režimů automatické převodovky, který je pro BMW typický již několik generací. Právě vedle tohoto voliče je umístěn ovladač (kolečko) systému BMW iDrive a také klasická ruční brzda. Co mě v interiéru trošku překvapilo, byla velikost odkládací plochy uvnitř loketní opěrky – ta byla dost malá, pouze na odložení mobilního telefonu a víc nic. Co se jinak ostatních prostor pro odkládání týká, tak je na tom trojka obstojně. Ve dveřích jsou kapsy dostatečně veliké a navíc polstrované koberečkem, což se dnes vidí pouze u hodně prémiových vozů.
Celý interiér je černě čalouněný, prokládaný matně šedými panely a modrým „M“ pruhem podél celého interiéru. Všechny plasty jsou měkčené a velmi kvalitní, vše dokonale pasuje, nikde se nic nehýbe a nic nevrže, ale to asi každý u BMW čeká. Tříramenný volant opět ve stylu „M“ má silný věnec, pro někoho možná až moc, ale já jsem z něj nadšen. Volant tak padne pěkně do ruky. Ovládací tlačítka na nastavení tempomatu nebo ovládání hlasitosti a telefonu na jednotlivých ramenou volantu jsou v ideálních vzdálenostech. Na zadní straně volantu jsou velká pádla manuálního řazení. Rozmístění podpěrných ploch pro pohodlnou dálniční jízdu je téměř ideální, dobře podepírá oba lokty. Sportovní sedadla z M paketu jsou již v základu uloženy velmi nízko a už od pohledu mají výrazné boční vedení. Čalounění nebylo kožené, ale tmavošedá alcantara v kombinaci s obyčejnou látkou. Sedadla nejsou určena pro silnější lidi, já jsem se do nich vpasoval tak tak, a to se nepovažuji za úplně silného. Veškerá nastavení „M“ sedadel jsou manuální a dá se na nich nastavit úplně vše pro dobrou pozici za volantem, třeba i „náklon“ sedadla. I lavice vzadu má sportovnější charakter. Všude je dost místa, jak se na střední třídu sluší. Moje jediná výtka je asi k nedostatku místa pod předním sedadlem pro nohy, ale to je daň za sportovně nízko posazená přední sedadla. Zase na druhou stranu dětem v dětských sedačkách to vadit nebude :-).
Po chvilce nastavování všeho možného jsem si našel ideální polohu za volantem a byl jsem připraven vyrazit.

 

Motor, převodovka a jízda

Tak a hurá na cestu. Po nastartování motoru bylo slyšet jen takové tiché kultivované vrnění někde v dáli. Jen občas při určitých otáčkách a zátěži dal motor najevo, co za palivo si bere, ale za běžné jízdy by v interiéru nikdo neřekl, že „je to dízl“. Od prvního rozjezdu je cítit, že vůz má víc než dostatek síly pro běžný provoz, a že ta síla přichází zezadu! 🙂
Testovaná trojka dovolovala vybírat mezi 4 jízdní režimy, z nichž výchozí je režim Comfort. V tomto režimu je vůz nastaven na běžnou jízdu. Tlumiče v testovaném modelu nebyly adaptivní, ale dle mého názoru to není u trojky nijak obzvlášť nutné. Podvozek je naladěn velmi komfortně a přitom je dostatečně pevný, auto se nehoupe a nenahýbá, zatáčkami projíždí velmi klidně. Tlumí veškeré nerovnosti na běžných českých rozbitých silnicích opravdu výtečně, dokonce i při přejetí běžného příčného retardéru jsem si připadal, jak kdyby ho trojka přeskočila. Jednoduše podvozku nebylo co vytknout. Motor reagoval perfektně na jakýkoli pokyn, pokud si trojka potřebovala podřadit, udělala to rychle a hladce bez nějakého škubnutí. I při prudších akceleracích reagoval automat velice svižně a vždy podřadil na správný stupeň a auto vyrazilo vpřed.
Další v řadě je režim Sport, kde přituhlo již tak tuhé řízení a ještě se zrychlily reakce převodovky (převodovka drží nižší stupeň a tím i vyšší otáčky motoru), odezva plynového pedálu a samozřejmě i reakce brzd. Komfort jízdy se nijak nezměnil, ale vše ostatní ano. Vůz reagoval na sebemenší pohyb na plynovém pedálu tím, že vyrazil prudce vpřed. Projíždění serpentýn bylo opravdu zábavou.
Nad režimem sport je ještě sport+, který je podle všeho stejný jako režim sport a k tomu navíc je vypnuta kontrola trakce a ESP. Já jsem tedy žádný jiný rozdíl nezaznamenal. Možná v některé sportovnější variantě BMW 3 je rozdíl znatelnější.
Poslední režim je pravý opak sportu, a to režim eco Pro. Vše je pochopitelně zcela opačně, motor se nenechá vytáčet do vysokých otáček, rozjezdy jsou takové vláčné a převodovka, kdykoli může (když není motor pod záteží), vyřadí rychlost na volnoběžku, při opětovném sešlápnutí plynu je okamžitě zařazen potřebný rychlostní stupeň s ohledem na co nejnižší spotřebu. Na informačním displeji pod otáčkoměrem se změní grafický ukazatel z okamžité spotřeby na grafiku využití výkonu, který upozorňuje v případě, že jízda není ekonomická. Dále se v tomto režimu objeví ukazatel, o kolik kilometrů navíc se touto úspornou jízdou již ušetřilo. Při opravdu spořivé jízdě jezdila trojka pod 6 litrů na 100km, což je u takto silného a těžkého vozu velmi slušný výsledek, nicméně já spíš jezdil v již zmiňovaném režimu sport a tak se mi výsledná spotřeba ustálila na 7,2l /100km, a to je taky pěkný výsledek. Bohužel papírové hodnoty spotřeby udávané výrobcem, 5l / 100km v kombinovaném provozu, půjde dosáhnout jen ztěží, i když 10% odchylka je spíše minimem mezi dnešní konkurencí.

 

Výbava.

Modely prémiových značek jsou vždy pěkně vybavené již od základu. Testovaný kus byl vybaven tempomatem, nicméně jen klasickým „neadaptivním“, dále běžnými prvky bezpečnostní výbavy jako hlídání mrtvého úhlu atd., anebo již dnes téměř povinnou navigací. A u té bych se na chvilku zastavil. Navigace má jednoduchou grafiku a je velmi přehledná. Jen zadávání je trošku nemotorné přes iDrive, kde musíte hledat dané písmeno na obvodu kruhu anebo psát jednotlivé znaky na vrchní straně ovládacího kolečka iDrive, na které si člověk musí zvyknout. Navigace je přes simkartu ve voze napojena na dopravní informace a snaží se upravit trasu tak, aby se vyhnula komplikacím na silnici. Nicméně se jí to ne uplně daří :-). Dvakrát se mi stalo v jistém přesvědčení, že silnice je dobře průjezdná a navigace mi tvrdila opak.
Nejúžasnějším prvkem výbavy byly za mě adaptivní Matrix LED světlomety. Protože se již krátí dny a prodlužují noci, tak jsem velkou část kilometrů najezdil právě za tmy. Doposud jsem si vždy stěžoval, že délka potkávacích LED světlometů je nedostatečná (dosah dálkových světel je u všech LED velmi dobrý, většinou však horší než u srovnatelných xenonů), ale u BMW tato výtka nepřipadá v úvahu. Osvícená plocha kolem vozu jak vpředu, tak i do stran, je více než dostatečná. Ale ta pravá paráda se začala dít, až jsem našel tlačítko (netrvalo to dlouho, je z boku ovladače světel) na spuštění automatického systému adaptivních světel. To se pustila dálková světla s výtečným dosahem do všech stran, v případě, že jsem dojížděl nějaký vůz, tak automatický systém ztlumil pouze LED segmenty, které by mohly oslnit dojížděné auto. Vozidlo vpřed světla stále udržovala ve stínu a okolo něj byly stále puštěné dálkové světlomety. Kolikrát mi připadalo, že když jsem dojel starší vůz s hůře svítícími světlomety, tak BMW svítilo okolo něj do větší vzdálenosti, než jeho světlomety. V případě, že se objevilo vozidlo v protisměru, BMW opět ztlumilo pouze nezbytný počet segmentů tak, aby neoslnilo protijedoucí vůz. A to až tak, že jak se vůz přibližoval, tak se pohyboval kužel ztlumeného světla. BMW ztlumilo plně na potkávací jen, pokud byla situace před vozem složitější (více vozů v protisměru i ve stejném směru přede mnou), ve výsledku jsem jel 90% cesty s dálkovými světlomety a přitom jsem nikoho neoslnil. Za celou dobu na mě nikdo nebliknul, že bych ho oslňoval. Opravdu ve všech ohledech skvělé světlomety. Pokud je třeba dát za něco jedna s hvězdičkou, tak je to tímto směrem.
Dalším velmi příjemným prvkem výbavy byl HeadUp displej. Žádné malé sklíčko před řidičem. BMW využívá systém projekce obrazu na čelní sklo. Ve skutečnosti to funguje tak, že obraz se jeví, jak kdyby levitoval ve vzduchu cca 30 cm před přídí vozu. Při běžné jízdě se na HeadUp displeji zobrazuje pouze aktuální rychlost, případně jaká rychlost je nastavena pro jízdu na tempomat. Při navigování je možné pak mít před sebou i informaci o příští změně směru, případně informace o probíhajícím hovoru, pokud je spojen telefon pres HandsFree. Grafika displeje je velmi jasná a přitom není nijak rušivá, přes den jsou informace jasně bílé a za tmy do oranžova. Informace o rychlosti a navigaci jsou dostatečně veliké a čitelné. S drobnějším písmem, jako třeba jméno sjezdu u navigace, je to horší.

 

Technologie a BMW connect.

V dnešní internetové době většina výrobců aut začíná sázet na propojení nejen auta a telefonu po bluetooth nebo přes kabel, ale i přes internet. Systém u BMW se jmenuje BMW connect. Ten vám umožní komunikovat s vaším vozem z vašeho počítače přes webový prohlížeč anebo přes speciální aplikaci ve vašem smartphone. Aplikace i web jsou velmi přehledné, vsazeno je na jednoduchost ovládání. Z výroby je v BMW již dlouho vložena SIM karta s internetem a s každou generací přichází více a více funkcí. Vzdáleně si můžete zkontrolovat kromě tlaku pneumatik a třeba i informace, kdy je načase zajet do servisu. Dozvíte se, kde vozidlo stojí, ale také kolik má paliva a tím i teoretický dojezd a také jestli jsou zavřená všechna okna a dveře. Pokud jsou otevřené, stačí v aplikaci zmáčknout tlačítko a tím vůz zavřít. Jak jsem zmiňoval výše, zadávání do navigace bez dotykového displeje není úplně optimální, ale s aplikací BMW connect stačí najít cíl pro navigaci v telefonu a jedním tlačítkem odeslat do vozu (opravdu užitečná funkce). Dále se dá do telefonu a tím i do vozu doinstalovat nemalé množství aplikací. Tohle fakt funguje!

 

Je to kombi, tak jak je na tom s užitečností?

Jak už jsem psal, je vidět, že při návrhu BMW 3 Touring nešlo primárně o obří kufr, ale i tak trojkovej kombík obsáhne necelých 500l nákladu bez složení zadních sedaček. Po složení pak velmi pěkných 1500 litrů. Pod podlahou kufru jsou dvě schránky na ukládání drobností a do jedné z nich je umístěn organizátor kufru, který se hodí na ukotvení krabic či menšího kufru tak, aby necestoval po zavazadlovém prostoru při sportovnější jízdě. Přístup do kufru je přes elektricky ovládané páté dveře, které lze otevřít buď tlačítkem na dveřích nebo klíčkem. A nakonec BMW má u svých kombíků tradičně otevírání pouze zadního okénka, které má spínač pod ramínkem zadního stěrače. To je podle mě úžasná vymoženost. Pokud potřebujete jen něco „hodit“ do kufru, tak otevřete, cvrnknete do roletky a kufr je jako na dlani. Kéž by toto dělali i jiní výrobci aut.

 

Závěr – to správné neobyčejné kombi střední třídy

I když je současná generace F30 (F31) na trhu již 6 let (facelift modelu byl v roce 2015), tak je trojka celkově perfektně vyvážený vůz, ať už po stránce designu, tak po stránce jízdních vlastností a ty mu neubírá ani typ karoserie kombi. Všude ve voze vidíte mnoho drobností, které potěší a podporují onu „prémiovost“. V dané třídě asi nevidím konkurenta, který by poskytoval řidiči takový pocit z jízdy nebo asi lépe řečeno „radost z jízdy“. Popravdě bych si daný vůz dokázal představit ve své garáži, i když spíše v nějaké benzínové motorizaci asi nejspíš 335i. Drobné nedostatky vyvažuje skvělé zpracování a perfektní zážitek z jízdy.

Kdybych měl auto obodovat od 0 do 100, dal bych určitě alespoň 95‏ bodů. Opravdu jsem si těch pár dní s Mnichovskou trojkou užil. Tohle se povedlo!

 

Jiří Simon

 

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.