Audi A4 Allroad 40 TDI: nic víc „SUV“ nepotřebujete

Audi A4 Allroad 40 TDI: nic víc „SUV“ nepotřebujete

Autor: Autohled.cz - Jiří Chomát · Fotografie: Jiří Chomát

Úvodů podobných, jako je ten u tohoto článku, jste asi už četli nespočetně – trh válcují SUV, i když vlastně nedávají žádný smysl, MPV a kombi pomalu vymírají a trh zaplavují SUV s vyššími emisemi, i když nám zákonodárci velí vydat se přesně opačným směrem. Jako řešení zvláštně zvráceného světa se jeví zvýšené terénnější naftové kombi, které zvládne všechno minimálně stejně dobře jako SUV a mnohdy ještě mnohem více. Ale je tomu opravdu tak? Nejen k odpovědi na tuto otázku nám poslouží mnou další testovaný kousek, kterým je Audi A4 Allroad ve verzi 40 TDI quattro. Potěší, dokáže dostát prémiové pověsti a obhájí svou při nejmenším královskou cenu?

Ještě, než začneme, pro vás mám malou odbočku – zatímco A6 Allroad tu byla ještě před módou SUV, u A4 jde o relativně nový koncept, který přišel až o deset let později, s generací B8, tedy v roce 2009. Oproti A6 zde nenajdeme vzduchově nastavitelné tlumiče, za to je zde ale podvozek zvednutý o 35 mm, což považuji za ideální kompromis mezi průjezdností terénem a dálničními přesuny – obojí je totiž v A4 Allroadu nadmíru pohodlné. Taktéž v útrobách testovaného vozu najdeme jinou koncepci pohonu 4×4 – Torsen nahradilo Quattro Ultra, ale podle různých srovnání to vůbec ničemu nevadí. Nabídka motorů je pak především přehledem dvoulitrů, v námi testované verzi se vyskytoval ten slabší, diesel se 140 kW a 7stupňovým S tronicem (40 TDI), v nabídce je pak ještě benzínový dvoulitr 45 TFSI se 180 kW a vrcholem nabídky je šestiválcový třílitr 50 TDI s 210 kW a 8stupňovým Tiptronicem.

Začínáme kombinacemi, které fungují

Už první pohled na Audi A4 Allroad značí, že se jedná o neobvyklé vozidlo. Oproti A4 ho prozradí vyšší světlá výška, plasty alá SUV a také nápis Quattro umístěný před zadními koly. V záplavě Q5 a Q7 pak působí neokoukaně díky agresivněji působící přední masce. Luxusní šedá barva navíc pěkně sedí k semi-terénnímu vzhledu. Samozřejmostí jsou pak LED světla (za příplatek Matrix), která vás přivítají pěknou animací při odemknutí i zamknutí vozu. Po designové stránce bych si troufl tvrdit, že tahle kombinace opravdu funguje. Zatímco před lety byste je se zvolenou barvou označili za šedou myš, dneska se zdá být moderní a nadčasová. A4 navíc prodělala relativně nedávno facelift, který celkovému vzhledu jen prospěl.

 

Interiér: na pomezí tříd v pozitivním duchu

A hned v druhém bodě se dostáváme do sporné části. Poslední dobou byly redakci k dispozici vozy spíše nižší kategorie prémiové značky se čtyřmi kruhy ve znaku. Mám na mysli Q3 (potažmo Q3 Sportback) či Audi A1. Proč zmiňuji nedávné testy právě v souvislosti s interiérem? Chtěl bych jen připomenout, že právě nižší číselná označeni u Audi často čerpají z techniky mateřského koncernu VW Group. Ne, že by tomu u ostatních (vyšších řad) nebylo, ale alespoň to nedávají tolik najevo. Tím samozřejmě vůbec nechci naznačovat, že by snad technika největšího světového výrobce automobilů byla nějak špatná, to vůbec. Právě interiér ale bývá často řečí detailů a přeci byste nechtěli, abyste se uvnitř vaší “královny” z Ingolstadtu dotýkali stejné páčky na stěrače či blinkry, jakou má i váš soused v Polu za zhruba čtvrtinovou hodnotu. Nebo snad ano? Pak tu s námi byl ale relativně nedávno E-Tron, elektrická vlajková loď značky. A ten beze sporu stojí na úplně opačném pólu než třeba A1. Tak a teď, kde se zhruba nachází námi dnes testovaná A4. Pokud byste hádali, že zhruba někde ve středobodu, nebyli byste daleko od pravdy. Skutečně. Líbí se mi relativně uhlazená a jednoduchá linie celé palubní desky. Plovoucí displej z ní moderně trčící sice vypadá podobně jako třeba v nové Scale, ale podobné umístění v palubní desce je asi to jediné, co je na první pohled spojuje. Systém má Audi vlastní, a to je pro ní jedině dobře. I ovládání klimatizace, které si díky bohu ponechalo klasickou koncepci (dvě mechanická kolečka pro duální řízení teploty a jeden displej ukazující aktuální nastavení mezi nimi), navrhovali dost pravděpodobně v Ingolstadtu samostatně a mně se líbí nejen po funkční stránce, ale i po té estetické, navíc je umístěno jen o něco níže než středový displej, takže nemusím tápat nebo šahat příliš nízko. Za při nejmenším dobrá lze označit i sedadla. Na rozdíl od většina aut nabízejí i prodloužitelný sedák, což ocení jeden můj kolega i spousta dalších. Vzhledem k cenovce námi testovaného vozu však trošku překvapí, že nenabízí elektronické nastavení. Naopak potěší kvalitní kůže a přiměřené boční vedení. Ač jeden z našich kolegů označil za nejkrásnější volant zástupce jiné prémiové značky, ten u Audi není vůbec špatný, a to především po funkční stránce. Překvapí spíše tlustším věncem, mně osobně ale vyhovuje. Designovým počinem je pak i volič automatické převodovky, který nám opět trochu připomíná E-Tron.

Digitální štít, v Audi pojmenovaný jako „virtual cockpit plus”, patří také k těm nejlepším, které jsem kdy používal. Uživatelské prostředí je rozdělené na horizontální a vertikální nabídky, jenž se intuitivně ovládají a jsou seskupené přesně tak, jak by uživatel čekal, takže většinu věcí najdete „na první dobrou” i při prvním setkání s vozem. Zároveň ale poskytuje většinu důležitých jízdních informací a přitom vás jimi nepřehltí. Jako příklad lze dát to, jak si inženýři z Ingolstadtu poradili s palivoměrem. Ten totiž ve většině zobrazení nahradila pouze informace o zbývajícím dojezdu, která je dle mého naprosto dostačující. Takových řešení je zde více a jsou doplněna o pěknou ostrou grafiku bez zdržujících animací, takže se systém používá opravdu příjemně. Společně s palivoměrem, který je právě v nižších řadách řešen stejně jako u ostatních značek VW Group (na boku poněkud laciným diodovým ukazatelem), zde chybí i ukazatel teploty motoru (chladící kapaliny / oleje). A to už je při nejmenším sporná absence. Když si ale vzpomenu na zobrazení mapy přes celý digitální přístrojový štít, na tuhle (lehce negativní) myšlenku zcela zapomínám.

 

Jízda: maximum z koncernové techniky

Na silnici je A4 Allroad opravdu jistá – adaptivní podvozek s nastavitelnými tlumiči dělá svou práci výtečně – skvěle tlumí nerovnosti a auto se přitom nenaklání ani nehoupe, takže skvěle maskuje rychlost. Motor je skvěle odhlučněný a když už je slyšet, tak jakoby byl někde dál, než přímo před vámi. Oproti SUV je dálniční provoz opravdu radost a tohle Audi je na něj velmi dobře připraveno. Odezva plynového pedálu je ve srovnání třeba s Q7 znatelně živější a zabírá i v první třetině a kromě vhodného zpřevodování a nastavení tlumičů. Když už jsem v povídání o interiéru nakousl podobnost novodobých Audi se zástupci ostatních značek koncernu, musím zmínit i dvoulitrový diesel, který pracuje v řadě příbuzných modelů a konkrétně naší verzi najdeme třeba i ve Škodě Superb. Stále jsem si ale nezvykl a nestačím se divit, do jaké míry je jeho naladění v Audi jiné než to v českém etalonu. A samozřejmě lepší. Kromě eliminaci jeho hrubého chodu je průběh jeho výkonu o něco více lineární a shodou okolností dokáže jezdit i  o něco úsporněji. Výsledných 6,8 l/100 km považuji za oplastovaný kombík střední třídy se 190 koňmi a pohonem všech čtyř kol za při nejmenším úctyhodný výsledek. I přesto jsem přesvědčen, že by takovému autu seděl šestiválec, a to třeba i díky vzpomínce na nedávno testované BMW řady 3. Dieselový dvoulitr to může být skvělý jak chce, na třílitrový šestiválec ale nikdy mít nebude. Vděčit za to ale bohužel můžeme jen novým emisním limitům, naštěstí však i Audi nabízí vrcholné 50 TDI, které už lze považovat za dostačující motorizaci pro náročného zákazníka. Mimo to se v útrobách A4 nachází i skvělý soubor asistentů okolo adaptivního tempomatu, který funguje asi zatím nejlépe z těch, s nimiž jsem již měl tu čest. Je zde totiž systém s tajemným označením „prediktivní asistent efektivity”, který využívá mapové podklady i senzorické výstupy vozu k tomu, aby řídil efektivně. Přitom ale nejde pouze o úsporu paliva, ale také o plynulost. Mapové podklady totiž mají nově kromě silnic a rychlostních limitů i údaje o sklonu vozovky, díky čemuž dokáže řídící jednotka vozu odhadnout, kdy vyřadit nebo dát nohu z plynu tak, abyste rychlostní limit splnili v okamžiku průjezdu a přitom zbytečně prudce nebrzdili. To samé platí o brzdění před zatáčkou nebo i za vozem před vámi. To provede Audi prakticky tak, jak bych to udělal já – místo zběsilého brzdění k udržení přesné vzdálenosti odhadne vzdálenost, rychlost a sklon vozovky a pokud to situace umožňuje, k autu před vámi v bezpečné vzdálenosti doplachtí setrvačností. A nemusíte přitom jezdit pouze na adaptivní tempomat – kdy dát nohu z plynu vám Audi poradí i na digitálním štítu před řidičem.

 

Závěrem: překvapivě dobrý vůz, ale dvoulitr za téměř 1,8 milionu?

Upřímně jsme od A4 Allroad rozhodně neměli přehnaná očekávání. Věděli jsme, že půjde o zástupce prémiového segmentu, a to ke všemu v relativně zajímavě designovém provedení. Ale bylo předem téměř jasné, že půjde o naftový dvoulitr, který známe už řekněme jak své vlastní boty. Nikdy nešlo o špatné hnací ústrojí, ale asi ani neznám někoho, kdo by o něm snil. I tak jsme k němu přistupovali. A podobně se dá mluvit i o dvouspojkové převodovce, kterou u Audi najdeme pod označením 7st. S tronic. Výsledek i díky střídmým očekáváním překvapil, a to především v dobrém. A4 Allroad je překvapivě dobrým společníkem, příjemně komfortním, stabilním a asi i dostatečně luxusním. Potěší i technologickou vybaveností, nabízí totiž velmi solidně fungující asistenty a některé i s třešničkou na dortu. Kde je háček? Za ten považuji cenu. 1,77 milionu Kč sice nemusí být za prémiovku vyloženě překvapujících, bavíme se tu ale pořád o pro verzi Allroad základní motorizaci. Osobně bych u takového auta už vůbec neváhal, překonal bolístku v podobě dodatečných 140 tisíc Kč a v ceníku zaškrtl 50 TDI quattro, které je jediným šestiválcem ve standardní A4 (mimo sportovní verze). Za tuto „odměnu“ bych mimo jiné dostal i klasický hydrodynamický měnič a ačkoliv DSG nelze vyloženě kritizovat, lepší volba převodového ústrojí by to byla beze sporu. Takže jaký je to výsledek? Skvělé auto za nemalou cenu, u něhož je potřeba patřičně zvážit „správnou“ motorizaci. A s touto bombou je potřeba se pro dnešek rozloučit…

 

Jiří Chomát

TECHNICKÁ DATA A DALŠÍ UŽITEČNÉ RADY NALEZNETE NA PORTÁLU AUTOHLED.CZ

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..