Alfa Romeo Giulietta: její modernizace pro fajnšmekry

Alfa Romeo Giulietta: její modernizace pro fajnšmekry

Autor: Jan Novotný · Fotografie: Jan Novotný

Asi vám všem, našim čtenářům, nemusím připomínat, jaký je náš redakční vůz. Alfa Romeo Giulietta v černém lakování a přiléhavém červeném polepu s rychlými pruhy nás prezentuje už 2 roky naší historie. Pokud vím, tak ve své poslední generaci (s interním označením 940) je na trhu vůz se staronovým označením Giulietta už od roku 2010. Letos tomu tedy bude již 7 let, což je už poměrně slušně dlouhý automobilový život. Za takto dlouhou dobu vozy většiny automobilek procházejí různými modernizacemi. Ať už jde jen o tzv. každoroční modelovou péči nebo o kompletní a poměrně rozsáhlý facelift, tak Alfa si je potřeby těchto změn poměrně vědoma. V nedávné době se tak i k nám dostala poslední verze naší milované Giulietty. Ač změny nemusely být tak rozsáhlé, my jsme se na auto poměrně těšili. Krom toho, že novinářské vozidlo mělo snad jedinou barvu, kterou bych si na autě dokázal představit kromě té naší, pod kapotou šlapala poslední vznětová šestnáctistovka v kombinaci s dvouspojkovým automatem TCT. To zní jako hodně zajímavá varianta, bude však o 3 roky novější kousek v kombinaci s poslední technikou opravdu o tolik lepší než osvědčená technika našeho redakčního vozu?

 

První dojem: kde že je ta modernizace?

Ačkoliv jsem člověk, který hodně přiléhá k italským automobilkám a jejich designům obecně, dneska nechci vystupovat v roli zaujatého nadšence. Asi bezesporu mohu říci, že Alfy byly vždycky schopné vzbuzovat rozruch. Troufnu si říci, že i stará 156 v její soudobé konkurenci dnes vypadá při nejmenším hodně solidně. Podobně je tomu tak i dneska. Už když přicházíte k vašemu novému miláčkovi, jakoby se vám chtěli naježit chlupy. Dneska před vámi ale nestojí ani jeden z modelů s označením Quadrifoglio, ze kterých by se vám ty chlupy opravdu postavily snad všude, kde je máte. Hned na začátku si zamilovávám barvu, která sice není onou vínovou metalízou, ale i tak prostě Giuliettě jakákoliv červená sedí. Pak se ale zarazíte. Začnete totiž hledat ty změny, které měly přijít s poslední modernizací. No… Napsáno toho bylo už spoustu a na autosalonech v loňském roce jsme si mohli všimnout, že modernizace není nikterak zásadní. Pokud si dobře vzpomínám, tak v Paříži jsem seděl ve vrcholné verzi Veloce se sportovními sedadly, integrovanými hlavovými opěrkami s černým provedením interiéru i exteriéru. V této verzi jako bych viděl skoro úplně jiné auto než to, které nám stálo venku. Pak se začnete pídit a najdete například jiné rámečky kolem mlhovek, ha konečně změna! V drobnohledu najdete i zvláštně použité černé zbarvení spodní části předního nárazníku (pod maskou chladiče, která je vlastně také řešena trošičku jinak). V poslední řadě stojí za povšimnutí snad nejmenší drobnost, kterou je lehce pozměněný znak samotné automobilky.

 

Interiér: několik drobných změn k lepšímu..

V interiéru sice zůstaneme stále skromní, ale pokud jsme zvenčí byli lehce skeptičtí a nechtěli jsme změny hodnotit příliš kladně, tak v interiéru už hodnotit budeme moci. Asi největší změnou je podbarvení všech displejů. Nejsem proti červené ani v interiéru, ale všichni výrobci přicházejí k názoru, že jsou i decentnější barvy, které tak nějak k displejům sedí lépe. Alfa zvolila lehké modré chromatické podbarvení s bílým textem, jež v noci ocení zejména vaše oči. Prvním trknutí po usednutí za volant bude ale (konečně) dotykový displej na středovém panelu. Při nejmenším jde opět o příjemné vylepšení vnitřku po stránce vzhledové. Fukčnost audiosystému totiž není úplně ideální, CarPlay mu ještě chybí, čeština také a intuitivita ovládání není na nejlepší úrovni. Sedačky zůstaly téměř beze změny. Drobného vylepšení se dostalo i volantu, který je nově potažen příjemnější kůží. V zásadě máte pocit, že řídíte měkčí auto, jehož ovládání je o něco lehčí.

 

Technika: osvědčený základ pro každodenní použití

Tak nějak jsem se díky volantu a jeho novému potažení dostal k ovládání celého vozu. Abych vám přiblížil jízdní zážitky s Giuliettou, pokusím se s vámi podělit o svůj každodenní příběh jako majitele jednoho z exemplářů. Ne nadarmo jsme si v Motorvizi vybrali právě Giuliettu. Pokud si myslíte, že šlo jen o vzhled, který mnoho přihlížejících doslova upoutá a který nám bude dělat dobrou reklamu, tak jste na omylu. Samozřejmě, že šlo o jeden z aspektů rozhodování, ale bylo jich více. Nikdo z nás nechtěl jezdit ve „vystajlovaném“ sportovním hatchbacku bez výkonu nebo s chabými jízdními vlastnostmi díky spíše komfortnějšímu podvozku. U většiny testovaných aut se mluví často o poměru cena/užitá hodnota, my jsme šli ale trochu jinou cestou a hledali přední příčky kategorie cena/výkon. Zde zejména naše Alfa hodně boduje. Jestli si ještě někdo z vás vzpomene na představení našeho vozu, tak nezapomene na onen čtyřlístek, jež kromě štěstí u Alfy značí i sportovní jízdní zážitky. Nejsme sice u Quadrifoglia, ale jakousi lehkou sportovní úpravu přeci jen naše auto dostalo. Tím nejzásadnějším je sportovněji laděný podvozek a Brembo brzdy. V kombinaci s opravdu hodně efektními osmnáctkami a standardně dodávanou nezávislou zadní nápravou se auto chová přesně tak, jak má. Nezapomeňte ještě na volič režimů DNA, jež má dnes každý sériově vyroběný vůz značky. V Dynamicu, který kromě zvýšení výkonu přidává i jakousi elektronickou náhražku předního samosvorného diferenciálu, byste asi ani nevěřili, že máte pod kapotou stále „jen“ 120 kobyl a sedíte v sériovém hatchbacku. Úskalí na vás pak (ne)překvapivě čeká ve městě, kde auto hodně trpí. Na každé příčné nerovnosti se snažíte zpomalit nebo se jí ideálně vyhnout tak, aby Giulietta trpěla co nejméně. Skoro každý den se tak utápíte v dilema, jestli radši nepojedete MHD a nebudete se na ni jen koukat tak, jako by šlo o vaši první lásku. Dnešní testované auto bylo ale obuto na značně menších alučkách o velikosti 16“, podvozek nepatřil do edice SPORTIVA a ani brzdy nenesly nápisy značky Brembo. Hned po prvním usednutí za volant tak cítíte, že jde o hodně odlišný vůz. Při odjezdu z Imofy si lahodím v měkčím odpružení, příjemnějším tlumení nerovností a v dosti mírnějším nástupu brzd. Nevěřili byste, že než přijedu na první semafor vzdálený do 1 km od dealerství mám úsměv od ucha k uchu. Zvláštní, jak málo stačí k radosti motoristického redaktora, že? Ale nenechte se zmást. O to víc vás bude mrzet každý rychlejší průjezd zatáčkou, ve kterém budete vzpomínat na naše auto a postesknete si po pocitu větší jistoty a bezpečí. Inu, jak se říká: „Oko za zub, zub za oko,“ není tomu jinak ani u Alfy. Buď chceme všestranější vůz do města, kterou bezesporu testovaná verze je nebo půjdeme po sportovněji laděné verzi jinak vlastně skoro stejného auta.

 

Novější technika pod kapotou: změna k lepšímu.?

Našim čtenářům se omlouvám za poměrně rozsáhlou promluvu o jízdních vlastnostech a zejména o podvozku. Poměrně detailně jsem vám vylíčil, jak se obě dvě auta liší na silnici a jak velký rozdíl mezi nimi je při normální jízdě a naopak i v rychlých průjezdech. Asi byste čekali i poměrně zásadně jiné projevy obou hnacích ústrojí. I když srovnáváme motory o shodných výkonech (120k), tak přeci jen jde o v automobilovém spektru zcela odlišné varianty. Benzín vs. Diesel a automat vs. manuál. V projevu bychom pak měli bojovat mezi důrazem na spotřebu vs. výkon, klide vs. nepřetržitou pozorností a třeba i zábavou vs. nudou. Možná vás teď zaskočím, protože si troufnu říci, že ani jedno z těchto očekávaných porovnání neplpatí. Výkony jsou stejné, spotřeby se kupodivu zas tak zásadně neliší, ani manuálu se zas tolik věnovat nemusíte (6ka jde zařadit zhruba v 50km/h) a zábava je s oběma, i když u obou trošku v jiném směru. Kladně lze u nové Giulietty hodnotit rozhodně převodovku, jedná se po boku Volva a BMW o jednu z nejlepších automatických převodovek, v jakých jsem kdy jezdil. Systém DNA navíc dobře komunikuje s celým hnacím ústrojím a auto tak při přepínání režimů zcela mění svůj charakter, dříve byl účinek o dost slabší. Diesel je o něco klidnější, dostatek výkonu a hlavně síli je v celém spektru, i přestože ke konci lehce uvadá. Za to spotřebu pod 5l/100km určitě nedostanete. My jsme se pohybovali spíše na hranici 7l, což zas tak skvělé není. Odhlučnění nebo spíš chod by mohl být o něco kultivovanější. Celkově však spojení chválím a myslím, že jde o jednu z nejpovedenějších a nejklidnějších kombinací v dané třídě.

 

Každé je jiné, stačí si jen vybrat…

Zhruba tak nějak bych ukončil náš test. Během týdne s novou nebo spíše staronovou Giuliettou jsme dospěli k závěru, že Alfa umí vyrobit dvě naprosto odlišná auta, ač se to na první pohled vůbec nezdá. Na své si díky modernizaci a posledním technologiím přijdou i klidnější zákazníci, kteří hledají jistou dávku extravagance, kvalitu a zároveň i pohodlí. Já sám bych ale stále neměnil. Pár prvků bych si sice samozřejmě z nové Giulietty nechal líbit – xenonové světlomety, které jsou opravdu skvělé; nové podbarvení budíků; novou masku chladiče; možná i nový znak. Zároveň by mi v nové pár prvků chybělo – milované čtyřlístky pro štěstí; efektní ovladače mlhovek, start-stopu aj., které byly odebrány v zájmu většího displeje a v neposlední řadě skvělá sportovní sedadla. Za zamyšlení stojí stáří auta nebo spíše modelu. Je až zarážející, jak auto (ne)zestárlo. Posuďte sami, letos mu běží již sedmý rok a minimálně z pohledů přihlížejících můžeme soudit, že na kráse stále neztratilo. Teď už jen stačí doufat v dobrou cenovou politiku a popřát Giuliettě v současné generaci ještě mnoho úspěchů. My bychom brali z fleku obě!

 

Jan Novotný

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..