Věhlasná „Barumka“ v proudu času

Blíží se Barum Rally, což je bezesporu vrchol české rallyové sezóny. Rally s dlouhodobě nejvyšším koeficientem a také nejlepší účastí posádek nejen z Čech, ale i celé Evropy. Není pochyb, že Barumka již dlouhou dobu „trůní“ na pomyslném Olympu českého rallysportu. Jaká byla cesta na vrchol? Nabízím malé ohlédnutí za již dávno uplynulými ročníky. Pohodlně se usaďte a dávejte pozor. Hodina Rally Dějepisu právě začíná…

 

Srdeční záležitost

Jakožto rodilý „Zlíňák“ je pro mě Barum Rally do velké míry srdeční záležitostí. Jako malí kluci jsme obíhali před startem a v cíli závodní týmy s prosbou o nějakou nálepku, kterou jsme si pak vyzdobili obaly učebnic, sešitů nebo třeba své dětské pokoje. Ve třídě jsme se pak předháněli, kdo jich má víc, kdo má větší či hezčí. Na sklonku loňského roku jsem stěhoval mého tátu ze Žiliny, kde velkou část života pracoval, zpět do Zlína. Při tom na mne vyplavalo mnoho různých historických záležitostí a mezi nimi i několik vydání Světa Motorů, z nichž jeden přinášel program Barumky ’85. Po letmém přečtení programu a map mě hned napadlo podívat se trošku do historie. V roce 1985 mi bylo přesně 12 let. Coby žáka asi 6. nebo 7. třídy základní školy mě tehdy ani ve snu nenapadlo, že usednu také do kokpitu a zažiji Barumku napřímo. Přesně o 15 let později se tak stalo, a více či méně náhodou.

 

Za socíku, aneb kdo si vzpomene na Gottwaldov?

V dobách hlubokého socíku se většina tehdejšího Gottwaldova (pro později narozené Zlína) na tuto událost těšila. Chod města to i tehdy stejně jako dnes otočilo vzhůru nohama. Těšili jsme se, až konečně uvidíme i jiná auta než Škodovky, Žigulíky nebo Trabanty. Tak třeba o velký rozruch se postaral s Porsche v roce 1981 Ital Zanussi, který tento ročník vyhrál. Ale i tak domácí Škodovky 130RS patřily ke špičce, stejně jako jména John Haugland nebo Blahna se Schovánkem. Nesmíme zapomenout ani na velký talent rodáka z Kašavy Jiřího Sedláře, který bohužel při testování soutěžního vozu v roce 1989 zahynul. Jeho důstojným nástupcem se později stal Roman Kresta z nedaleké Trnavy. Pro Zlín byla Barumka vždy velkou událostí. Dokonce při jednom ročníku došlo na Hotelu Moskva k potyčce mezi Zlínskými a Brněnskými pracovnicemi nejstaršího řemesla…

 

Každý rok trošku jinak

Na úplném začátku Barumky bylo spíš servisní setkání a jízda zručnosti. To byl rok 1971. Už o čtyři roky později měla soutěž 17 rychlostních zkoušek a seznam přihlášených čítal přes 150 posádek. Při IX. Ročníku se jelo na dnešní i světové poměry neskutečných 479 km rychlostních zkoušek. Mimochodem v letošním seriálu MS byla nejdelší Mexická Rally s 399 km rychlostek.

Program Barumky se rok co rok měnil. Někdy se jely 3 dny později spíše 2. Startovalo se v pátek, ale už brzy odpoledne a končilo se v neděli, někdy nad ránem a někdy až odpoledne. Dnešní fanoušci z pátečního programu znají jen městskou „SUPER ERZETU“.  Dlouhou dobu se Barumka startovala v pátek odpoledne mezi 15:00 až 16:00 a často byla po startu řazena rychlostní zkouška „Maják“, ale v roce 85 tomu bylo jinak. Pak následovalo několik RZ až do pozdní noci. V sobotu se startovalo časně ráno a cíl etapy byl až v neděli nad ránem. Oficiální vyhlášení následovalo dopoledne pod Velkým kinem.

 

Až do pozdní noci…

Dnes jedou posádky jen městskou super erzetu skoro za tmy. Tehdy se jelo za úplné tmy několik RZ jak v pátek, tak i v sobotu. V době, kdy jsem se rallye začal věnovat i já, v roce 2000, se BR jela také v noci. Ale pojďme trošku k číslům. Z dnešního pohledu je program roku 85 hodně náročný. Dlužno podotknout, že závodní týmy byly ve Zlíně dlouho předem. Tréninky nebyly nijak omezeny a seznamovací jízdy probíhaly i 2 týdny předem. Některé údaje nám pomohou si představit, jaké že to muselo být.

 

Barumka patří do Zlína!

Letopočet 1985 pro Barumku znamenal 37 rychlostních zkoušek o celkové délce 458 km. Soutěž čítala 1082 km s tím, že nejvzdálenější místo soutěže se nachází cca 50km ze Zlína. Ovšem už o rok později se Barumka rozšířila i na Slovensko a dostala název Barum-Tríbeč rallye a část RZ se jela v oblasti kolem Topoľčan. Na programu zde byly 3 RZ – Tríbečská (28 km), Inovecká (31 km) a Skýcovská (15 km). Na Slovensku se jelo ještě o rok později a v roce 88 sice ještě byl v názvu Tríbeč, ale rychlostní zkoušky se na Slovensku už nenacházely. Od roku 89 se název vrátil zpět na Barum Rally.  V některých ročnících se zase směřovalo téměř až k Ostravě. Já osobně pamatuji RZ Starojická Lhota – Palačov v okrese Nový Jičín. Jezdilo se i na polygonu Kopřivnické Tatrovky. Geograficky se ale Barumka vždy váže k okresu Zlín a Vsetín případně severnímu cípu okresu Uherské Hradiště. Za „Perlu Barumky“ byla považována RZ Bystřička dlouhá přes 25km. Další nádherná rychlostka, kterou lze považovat za stálici je „Pindula“.

 

Soutěž světového formátu.

458 ostrých kilometrů v roce 1985 ostře kontrastuje se současnými ročníky, kdy je na programu kolem 15 RZ o celkové délce zhruba 230 km. Z tohoto místa musím zdůraznit, že současných 230 – 250km rychlostních zkoušek je opravdové maximum, co organizátoři dokážou v současných podmínkách zvládnout. Mimo jiné jsou limitováni ale i různými předpisy FIA, Evropa je hold Evropou. Je potřeba připomenout, že před více jak 30 lety nebyly tak přísné bezpečností předpisy, stejně tak jako to, že do trasy zasahují ekologové a bohužel po tragických událostech z posledních let se ani obcím moc nechce pouštět závodní speciály na svá katastrální území. V neposlední řadě také zajištění bylo mnohem jednodušší. Často se o pořádání velkou měrou starali různé zájmové organizace jako hasiči, fotbalisti nebo SSM a často bez nároku na honorář. Z pohledu spolujezdce je pro mě pak představa tréninku a orientace v 37 rychlostních zkouškách o celkové délce 458 km dost děsivá, ale zvládlo se to. Těchto 458 km je ve srovnání s dnešními soutěžemi seriálu MS také dost silná káva. Letmo jsem prohlédl harmonogramy některých letošních pořadů MS a většina čítá něco kolem 300 ostrých kilometrů. Nejblíže se co do délky RZ přiblížila letošní Mexická rallye s 399 km.  Počet jednotlivých rychlostních zkoušek se pohybuje mezi 18 a 22, čili opět o podstatný kus méně než zmiňovaný ročník. I v tomto srovnání by byla Barumka v rámci současného světového seriálu velmi tvrdým oříškem.

 

Pohled z kokpitu.

Jako „mitfára“ jsem měl vždy jako první úkol po obdržení podrobných propozic a itinerářů zjistit, kolik tratí se musí trénovat a také seznamovací jízdy geograficky a logisticky sladit tak, aby se toho zvládlo co nejvíce za co nejkratší dobu. V této soutěži bylo potřeba natrénovat 14 RZ, kdežto v současnosti jich musí posádky natrénovat pouze 8 o délce 230km. Před 30 lety nebyly seznamovací jízdy nijak složitě organizované. Prostě jsme vyfasovali „Itíky“ a jelo se. Trénovalo se od slunka do slunka. Dnes jsou seznamovací jízdy omezeny na 2 nebo 3 průjezdy a navíc jsou posádky pod neustálým dohledem GPS modulu. Servis se také organizoval de-facto živelně. Vždy za cílem každé RZ čekal doprovodný tým a opravil případné závady. Dnes jsou v plánu velké servisní zóny s veškerým zázemím. Týmy mají své stany, občerstvení pro posádku i hosty a další zázemí.

 

Hodina dějepisu.

Pojďme se krátce podívat po stopách některých RZ, které se pravidelně objevovaly v programu BR, nebo které se jezdí třeba i dodnes.

Nejprve orientační časový harmonogram:

Ve čtvrtek proběhly přejímky, jak formální tak i technické. V pátek se pak startovalo z tradičního místa pod Velkým kinem v 16:00. První a druhá etapa končila těsně před půlnocí. V Sobotu posádky startovaly do třetí etapy brzy ráno, už v 7:00, aby v 15:50 dorazil první vůz do cíle III. Etapy. Následovalo přeskupení a krátký odpočinek do 17:10, kdy vše začíná na novo. Posádky startují do čtvrté, závěrečné etapy, která končí hluboko v noci ze soboty na neděli. Plánovaný čas prvního jezdce byl v 01:43. Všichni se pak sešli na slavnostním vyhlášení v neděli v 10 dopoledne.

Na začátku jsem vzpomínal na RZ Maják, jež se často jezdívala hned po startu. V tomto ročníku tomu bylo jinak a RZ 1/7 se startovala ve Vizovicích a končila v malé obci Loučka. Tu silnici dobře znám. Vede velkou část do kopce s ostrými serpentýnami v bukovém lese. RZ je také známá pod jménem „Barák“. Nepamatuji, že by se za posledních 15 let někdy Barák v rámci Barumky jel. Každoročně se zde ale sjedou fanoušci motorsportu, aby se jako jezdci nebo diváci pobavili ve volném závodu „Ve stopě Valašské zimy“.

Pak se posádky přesunuly na Valašsko – Kloboucko. Ani jedna z následujících RZ se už hezkou řádku let v programu BR neobjevila. Třeba 13 km dlouhá RZ z Nedašovy Lhoty do Valašských Klobouk, stejně tak krátký úsek se startem i cílem v příhraniční osadě Valašská Senice nebo rychlostka z Lidečka do Lužné u Vsetína jsou dnes pouhými vzpomínkami.

Až další rychlostní zkouška ze Semetína do Hošťálkové, lépe řečeno její část, je dodnes součástí Barumky. Patří určitě k těm náročnějším, do programu se vrátila teprve nedávno. Další krátký úsek z Držkové do Držkové se dodnes jezdí a je součástí RZ Tesák. Samostatně se jezdíval tento úsek také v rámci Sprintrally Kopná stejně jako erzeta z Hrobic do Neubuzi.

Bystčička, to byla rychlostka, kterou fanoušci nazývali „perlou barumky“, i když velice náročná, ale zároveň nádherná RZ. V současném programu Barumky už není, tento asi 23 km dlouhý úsek je však pravidelně součástí Sprintrally Vsetín. Rád na ni vzpomínám. Další úseky rychlostních zkoušek ročníku 85 Poličná – Pržno a Pržno – Kateřinice se také dnes nejezdí. Pouze úsek z Držkové do Kašavy je součástí současné RZ Troják. A tak by se dalo pokračovat ještě opravdu dlouho.

 

Každopádně i my budeme tento víkend součástí Barumky, konkrétně ve dnech 26.-28.8. nás můžete potkat nejen ve Zlíně, ale i na jednotlivých RZ. Skvostem je každoročně páteční supererzeta a zlatým hřebem bude zmiňovaná RZ Maják, která je v plánu na nedělních 10:39 a 14:48. Fandíme samozřejmě všem Čechům včetně Venci Pecha, který bohužel startuje kvůli odlišným evropským reguliím až s číslem 91. Aktuální informace přineseme na našem Facebooku. A co říci závěrem? Zůstaňme věrni Barumce a užívejme si tento svátek motoristického sportu. Takže za necelý týden nashledanou ve Zlíně! Třeba se jednou vyplní i sen všech organizátorů a Barumka bude součástí světového poháru. Myslím, že na to má!

 

Vít Bukač

 

Zdroj fotografií: archiv Barum Czech Rally Zlín