Toyota Yaris: dokonalý parťák do města?

Toyota Yaris: dokonalý parťák do města?

Je tomu už poměrně dlouho, co jsem měl možnost svézt se něčím „zajímavějším“ od Toyoty. Naposledy to bylo C-HR, které jsem vyzkoušel v obou motorizacích. Nejdříve čistě benzínovou variantu s manuálem a později hybridní verzi s automatem/variátorem. Jsou auta, na které nikdy nezapomenete a já se přiznávám, že zrovna tento kousek od Toyoty si mě získal svým futuristickým projevem. Jako kdyby se nám tento model snažil naznačit, že se zdaleka nenacházíme v 21. století, nýbrž mnohem dál. Už uběhla delší chvíle a já se vrátil zpátky do „minulosti“, tudíž do dnešních dnů. Nebo se snad pletu a opět mě automobilka přesvědčí, že čas je pouze relativní? Mé kroky směřují k nové Toyotě Yaris a já si sám snažím ujasnit, v jaké časové ose se nacházím. „Byl jsem, jsem a nebo teprve budu?“ ptám se sám sebe na úvod.

 

Okouzlí vás vzhledem?

V úvodu jsem si poměrně hrál s časy, ale při mém prvním setkání „tváří v tvář“ s novým Yarisem si říkám, že si automobilka hrála s barvami. Dle mého volili z několika červených barev a výsledkem je, že stojím před zajímavým červeným provedením, které mi k vozu vyloženě padne. Mě osobně vůbec neuráží dvoubarevné provedení karoserie. Vínově-červené lakování v kombinaci s černou střechou včetně černých A, B i C sloupků a zpětných zrcátek k sobě skvěle padnou. Ačkoliv třeba jahodovou zmrzlinku s čokoládovou polevou vyloženě nevyhledávám, tohle je úplně jiné gusto. Světelný podpis LED denních světel vás také dostane na kolena a pro automobil je to „třešnička na dortu“. Další, byť drobnější, za to efektnější detail jsou černě lakovaná litá kola s pěti paprsky a stejným počtem drobných stříbrných proužků. Rozporuplné pocity nastávají ve chvíli, kdy pomalu otevírám dveře a musím přemýšlet, jestli jsem nezajel do jednoho nejmenovaného nočního klubu. I zde se setkáváme s červenou kombinací barev ve spojení s černou. Ze začátku mám opravdový strach nasednout, ale postupem času si na červenou zvykám. I přesto se z mé strany jedná o opravdu poněkud velký kus hravosti. Obzvláště, když se nejedná o sportovní variantu, ale o „pouhé“ vozidlo pro smrtelníky. Pro dva cestující jde o příjemné vozidlo. První problémy nastanou ve chvíli, kdy budete chtít převážet dalšího pasažéra. Opravdu menší hatchback, který splní očekávaní pohodlným prostorem pro pasažéry na předních sedadlech, tak by šlo v pozitivním slova smyslu mluvit o pohodlí na palubě nového Yarise.

 

Informační systémy na palubě: futurismus na prvním místě

I elektronikou jsou Japonci poněkud odlišní od zbytku světa. S trochou nadsázky mohu říci, že na Japonském soustroví by měli být poněkud napřed nebo při nejmenším technice otevřenější. Futuristických displejů uvnitř Yarise je dost, avšak intuitivita chvílema pokulhává. Zatímco palubní počítač považuji za slušný (včetně zobrazovaných hodnot, přehlednosti, grafiky), jeho ovládání by zasloužilo trochu více práce. Na volantu jsem napočítal celkem 13 tlačítek, ovládání tempomatu mezi nimi však není. Páčku udržování rychloti a omezovače najdete nezvykle po pravé ruce, pod volantem. Asi bych si musel zvyknout… Přítomnost dotykového displeje je v 21. Století už takovou nepsanou podmínkou, i Toytota ho má. Ve strohé palubní desce však zrovna tenhle působí lehce lacině. Jeho ovládání není vyloženě špatné, grafika je však taková typicky Toyoťácká a není úplně mým šálkem kávy. Modré podsvícení mi připomíná třeba první generaci Hyundai i30, kterou jsem popravdě nikdy vyloženě nemusel. Ovládání klimatizace je dobře po ruce. Snad jen prostor pod středovým panelem působí tak nějak „prázdně“. Výhodou jsou hned dva pevné držáky nápojů, z nichž jeden větší a druhý menší. Drobnost, řeknete si, ale vzpomenete si na mě hned při první návštěvě McDonalds, kdy vaše drahá polovička bude chtít raději vodu z PET láhvy z benzínky než kolu z fastfoodu. V dané třídě naopak potěší ještě jedna drobnost, kterou u konkurence budete často hledat marně. Loketní opěrka. Ano, na ni u Toyoty mysleli a i když je Yaris podobně malým (a hlavně úzkým) autem jako třeba Corsa, tak právě u Yarise nechybí. Hned na mě auto působí dospělejším dojmem.

 

Jízdní vlastnosti nad bodem mrazu.

Teploty se pohybují kolem 0. S prvními kilometry za volantem Yarise jsem spokojený, možná dokonce nadšený. Šestistupňová manuální převodovka, která má poměrně dlouhé převody a především ruční brzda, za kterou budete moci tahat a užívat si jízdu smykem. To jsou Věci, které dokážou lidem, jenž si chtějí se svým vozem užívat zábavu, vykouzlit úsměv na tváři. Ne snad, že bych to doopravdy dělal. Přeci jen sedím v malém, městském vozítku se sto koňmi a „pouhými“ 136Nm. Se spotřebou se dostane k 6 litrům na 100, kterou možná dostanete ještě níže. Například na hranici letošních zimních dnů by se ta zmíněná hravost dokonce nabízela, obzvlášť po doplnění pohotovostní hmotnosti jen 100kg na jednou tunou nebo třeba délkou pod 4 metry. Abych nezapomněl, my sedláme verzi, kterou najdete v ceníku pod označením 1.5 VVT-iE. Pokud se v těchto měsících setkáváte s nepřízní osudu, věřím, že vás váš parťák podpoří. Jízda ve městě už nikdy nebude znamenat hodiny řvaných chvílích, ale pohodlné svezení městskými ulicemi v centru dění. Pouhé setkání s nerovností či přejetí díry bude kolikrát představovat proklánání podvozku onoho automobilu. Možná další situace, kdy si budete hrát na čarodějnici, nastane ve chvíli, kdy budete mít chuť projíždět svižněji okresky. Auto je plnohodnotné pro běžnou jízdu. S dynamičtější jízdou vám naroste obří piha a děti se vás budou bát. Ne snad, že by podvozek byl vyloženě negativem nového Yarisu, ale na „SPORT“ si s ním prostě nehrajte. Tlačítko s tímto označením na palubce není, což znamená jediné – není potřeba, nehledej ho a nehraj si na závodníka. Ani brzdy nejsou na rychlou jízdy staveny. V čase se malinko ještě vrátím, tentokrát však jen o pár řádků výše. Kromě poměrně dlouhého zpřevodování mi nebyly úplně příjemné dlouhé dráhy. K tomu přidejte gumové dorazy a snad byste začali přemýšlet i o variátoru či dokonce hybridu. Nechci být jen negativní, ale jedno malé bezvýznamné mínus si ještě dovolím. Na Japonce se v redakci většinou těšíme, ačkoliv mají svá specifika. Jedním z nich, a to konkrétně právě u Yarise o to markantnější, je takové řekněme poměrně zvláštní nastavení spojky. I ostřílený řidič bude mít problémy s prvními rozjezdy. Po chvilce si zvyknete, nezvyk to ale opravdu je… Částečně však jde opět o lehce subjektivní dojem člověka, jež nemá doma v garáži Japonce.

 

Závěrečné shrnutí? Milé i nemilé překvapení. Chuť extravagance v kompaktním obalu (i technicky)

Jestli jsme se na začátku bavili o nadčasovosti modelu C-HR, dnes si říkám, že se nacházím v přítomnosti. Překvapila mě sice možnost rekuperace s provedením v manuální převodovce, kdy rekuperujete během chvílích, kdy necháte zařazenou rychlost a nemáte nohu na plynu, ale ničím dalším mě automobil tolik nenadchnul. Chápu, že tento model má své nadšence, protože se jedná o komfortní vozidlo s moderními prvky, které naleznete i v luxusnějším segmentu za výborný poměr cena/výkon. Kde vidím další pozitiva, byla jízda ve městě, kde jsem se nestrachoval o manipulaci s vozem a nebál se, že nenaleznu pro svůj automobil místo. Možná mě lehce trápí, že si Toyota pohrála s nevšedními věci tam, kde se to nehodilo (červená palubka v takovém voze na mě opravdu působí zvláštním dojmem), ale třeba si své nadšence najde. Když opominu pár drobností jednalo se o příjemný automobil, který se rozhodně hodí, každému, kdo požaduje od auta moderní prvky a nízkou spotřebu.

 

Petr Bahenský

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.