Test Mahindra Bolero Maxitruck aneb jak se jezdí na Sri Lance vol. 2: na první pohled stará ojetina, ve skutečnosti smysluplné auto za milion

Když jsem před více jak deseti lety – tehdy jako ještě mladý, nadšený motoristický novinář s neutuchajícím zapálením – byl poprvé na Sri Lance, nestačil jsem se divit, jak obrovský je rozdíl mezi tamější dopravou a tou naší. Ke konci pobytu jsem se tak rozhodl, že své dojmy musím sepsat a podělit se o ně s českým publikem. Netroufl jsem si na to ale sám, a tak jsem vyrazil do jednoho z evropských autosalonů v hlavním městě Ceylonu, Colomba. A nestačil jsem se divit podruhé…

Tehdy jsem psal o daních až 175 %, o tom, že Toyota je tu vnímána jako prémiová značka, že automaty dominují a že autobusy jsou králi silnic, před kterými je lepší bez debat uhnout. Psal jsem o trhu, číslech, systému. Jenže to všechno byl pořád pohled „zvenku“. Teď – s odstupem času – jsem se na Sri Lanku vrátil a řekl si, že už nechci jen pozorovat, ale pochopit. A ideálně vám to přiblížit tak, abyste měli pocit, že sedíte vedle mě. A jak jinak než za volantem.

 

Auto, které v Evropě nedává smysl. Tady ale ano

Možná vám na první pohled může připadat, že jde o nějakou starou ojetinu. Opak je ale pravdou. Mahindra Bolero Maxitruck – v našem případě ve verzi Safari s lavicemi na korbě a pohonem všech kol – se dodnes vyrábí a rozhodně nejde o žádný historický kus. Přesto působí jako z jiné doby.

A právě tady se krásně propojuje realita, o které jsem psal před lety. V zemi, kde se na auta vztahují extrémní dovozní daně a kde si vlastní vůz – ať už nový nebo ojetý – může dovolit jen menší část populace, se i relativně jednoduché pracovní auto stává cenným artiklem. Bolero není luxus. Je to nástroj. A přesně tak je potřeba se na něj dívat – i když vás jeho cenovka v přepočtu klidně okolo půl milionu až milionu korun může zaskočit.

 

Nové auto jako základ, zbytek je na vás

Jedna z prvních věcí, která vás překvapí, je, co vlastně znamená „nové auto“. Mahindra Bolero Maxitruck si totiž z výroby kupujete v podstatě jako základní stavebnici. Motor, převodovka, kola a volant – ano. Tím to ale v zásadě končí.

Posilovač řízení, klimatizace nebo rádio nejsou standardem, ale spíše volitelnou či dodatečně řešenou výbavou. Některé vozy je mít z výroby mohou. Ty, co nemají si majitelé dovybavují a upravují až následně podle potřeby a finančních možností.

Konkrétní kus, který nám zapůjčil český resort na Sri Lance Dune Towers, byl v tomto směru nadstandardní. Nabízel dodatečně instalovaný posilovač řízení, klimatizaci, Bluetooth audio, USB nabíjení i osvětlení pro pasažéry vzadu. Přesto si velmi rychle uvědomíte, jak moc jsme v Evropě zvyklí na komfort, který je jinde ve světě stále nadstandardem.

 

Jednoduchá technika, která dává smysl

Pod kapotou pracuje vznětový čtyřválec o objemu 2,5 litru (2523 cm³), který je doplněný turbodmychadlem. Nečekejte ale žádný moderní downsizing – jde o jednoduché, robustní řešení bez složitých technologií, kde je nástup výkonu pozvolný a připomíná spíš starší pracovní diesely než současné přeplňované jednotky.

Výsledkem je přibližně 85 koní a zhruba 200 Nm točivého momentu. Na papíře to nevypadá jako mnoho, ale v kontextu místních podmínek to dává naprostý smysl. Motor je odolný, snadno servisovatelný a přesně odpovídá filozofii celého vozu. Spolupracuje s pětistupňovou manuální převodovkou a v našem případě i s pohonem všech kol, což z něj dělá ideální nástroj do prostředí, kde jednoduchost vítězí nad komplexitou.

 

Řízení bez filtru: mechanika v čisté podobě

Jakmile se rozjedete, přichází další realita. Řízení je sice na první dobrou překvapivě lehké – testovaný kus má totiž dodatečně instalovaný posilovač – ale zároveň působí výrazně přeposilovaně a prakticky nedává žádnou zpětnou vazbu. Výsledkem tak není fyzicky náročné ovládání, ale spíš určitá odtažitost od toho, co se děje pod koly.

Svou roli v tom hrají i použité pneumatiky. Na Sri Lance totiž volba pohonu všech kol automaticky znamená nasazení M/T pneumatik, protože se počítá s jízdou v terénu. Jenže v praxi, zvlášť při využití v turistickém resortu, tráví auto většinu času na silnici, kde by univerzálnější A/T pneumatiky dávaly mnohem větší smysl. Výsledkem je lehce nejistý projev, kdy auto spíš „plave“ a vy se snažíte udržet směr než si užívat přesnost řízení.

 

Rychlost? Nepodstatná veličina

Když jsem před lety psal o místním provozu, označil jsem ho za nepředstavitelně nebezpečný. A to se nezměnilo. Autobusy mají stále absolutní respekt, pravidla jsou spíš orientační a předjíždění je otázkou odvahy.

Mahindra Bolero Maxitruck vás ale velmi rychle naučí zpomalit a přizpůsobit se. Krátké zpřevodování znamená, že jedničku prakticky nepotřebujete a většinu času fungujete na druhý a třetí rychlostní stupeň. Přes hranici 100 km/h se vlastně ani nechcete dostat – nejen kvůli výkonu, ale hlavně kvůli prostředí.

A pokud se vydáte na místní „dálnici“, narazíte na další paradox. I když má safari nástavba homologaci, s plně obsazenou korbou tam jet nesmíte. Oficiálně je povoleno pouze obsazení dvou osob vpředu.

 

Komfort? Spíš autentický zážitek

Na odhlučnění rovnou zapomeňte. Neexistuje. Slyšíte motor, podvozek, vítr i okolní provoz, a pokud sedíte vzadu, zážitek je ještě intenzivnější. Stejně tak zapomeňte na jakékoliv údaje o spotřebě – auto vám je jednoduše neposkytne.

Po pár dnech ale zjistíte, že vám to vlastně nechybí. Bolero vás vrací k základní podstatě mobility – jet, fungovat a řešit jen to, co je skutečně důležité.

 

Rez jako každodenní realita

Dalším specifikem, které by evropského zákazníka zaskočilo, je koroze. Vysoká vlhkost a slaný vzduch znamenají, že auta na Sri Lance reznou extrémně rychle. Ochranný nástřik proti korozi je proto naprostý standard – ideálně se provádí pravidelně, často i v kratších intervalech než jednou ročně, někdy klidně v řádu měsíců. A i tak se počítá s tím, že jednou za několik let auto skončí u svářeče.

Z evropského pohledu nepředstavitelné. Z místního naprosto běžné.

 

Kolik to stojí? Připravte se na překvapení

A teď se vracíme k tématu, které jsem otevřel už ve svém prvním článku – ceny. Extrémní dovozní daně, které mohou dosahovat až 175 %, zásadně deformují celý trh. Bolero sice patří mezi méně zatížená vozidla, protože je vnímáno jako pracovní nástroj, přesto za něj zaplatíte v přepočtu klidně půl milionu korun. Safari úpravy a další doplňky pak cenu posouvají ještě výrazně výš.

A co je možná nejzajímavější – hodnota ojetých vozů tu v posledních letech spíše roste, než klesá.

 

Závěrem: jiný svět, jiné měřítko

Mahindra Bolero Maxitruck Safari není auto, které byste chtěli v Evropě. Je hlučné, nepřesné, technologicky zastaralé a v mnoha ohledech nekomfortní. Na Sri Lance ale dává dokonalý smysl. Funguje v podmínkách, kde by moderní SUV rychle kapitulovalo, dá se opravit téměř kdekoliv a přesně odpovídá tomu, co od auta místní lidé očekávají.

A možná právě to je největší rozdíl oproti Evropě. Zatímco my auta hodnotíme podle toho, co všechno umí navíc, tady se hodnotí podle toho, co všechno vydrží.

 

Technická data – Mahindra Bolero Maxitruck Safari

• Motor: vznětový čtyřválec, turbodmychadlo
• Objem: 2523 cm³
• Výkon: cca 63 kW (85 k)
• Točivý moment: cca 200 Nm
• Převodovka: 5stupňová manuální
• Pohon: 4×4
• Rok výroby: 2015
• Typ vozu: dual purpose vehicle

 

Ze Sri Lanky pro magazín MOTORVIZE.cz Jan Novotný