Subaru BRZ: návrat k analogové radosti z jízdy a bohužel i další opravdové auto „na odchodu“

Na tohle auto jsem čekal doslova pár let. Ke klasickému testu se k nám překvapivě první generace nedostala a když měli kolegové možnost se s ní alespoň kousek svézt, nepochopitelně jsem byl opomenut. A od té doby mě to mrzelo s každým dalším pozitivním testem, který jsem přečetl. Říkal jsem si, že se k nám do redakce určitě vrátí, a ještě přijde příležitost. Nakonec přišla, ale až s druhou generací modelu, která je podle všeho výrazně vylepšená, a tak nakonec vlastně není proč litovat. Právě od nového BRZ mám v rukou klíče a otestuji tedy rovnou tu podle mnohých lepší modernizovanou generaci, konečně! Zároveň se sešly termíny a zrovna ve stejném týdnu byla ve spřáteleném Autohledu k dispozici i Toyota GR86, tedy „sestřička“ námi testovaného Subaru. Máme tak skvělou příležitost vyzkoušet si jednotlivá auta ihned po sobě. Pojďme tedy společně na to. Slibuji, že tohle bude opravdu jízda…

 

Exteriér:  uhlazený, ale dostatečně sebevědomý

Mezigeneračně se design vozu změnil opravdu výrazně. Nejedná se o žádný facelift, ale o kompletní změnu vzhledu, byť je jasné, že základní silueta zůstala díky koncepci malého sportovního vozu téměř stejná. Co také vymýšlet u malého kupé. Přední část byla oproti předchozí verzi zakulacena. Světla mají nový, kapkovitý tvar a jemnou, ostrou LED linku pro denní svícení. Nárazník má velký středový průduch pro dostatečný přístup vzduchu a další otvory jsou pak po stranách. Těmi se dostává vzduch k předním brzdám. Na tomhle autě je vše především funkční. Bočním profilem jde o typické kupé s vyváženými proporcemi. Díky zakulacení vzhledu nyní koukáme na výrazně „svalnatější“ boční profil. Přední i zadní blatník jsou opticky mnohem výraznější a macatější, než kdy dřív. Musím říct, že modrá Subaru opravdu sedne, jen bych možná trochu zastarale očekával i zlatá kola. Tyhle osmnáctky s tenkými paprsky jsou samozřejmě dostatečně cool, ale v tmavém odstínu působí trochu nevýrazně a typická zlatá by jim určitě pomohla. Subaru prostě alespoň v mých očích má být modro-zlaté. Zadní část působí jednoduchým dojmem, ale i tak odkazuje na svého předchůdce, ať už upravenými zadními světly, nebo pro BRZ typickými dvěma koncovkami výfuku. Celkově na mě působí nové BRZ opravdu dobře. Modernizace se podařila na výbornou, a i reakce lidí na ulici to potvrzují – každý se za ním otočí.

 

Interiér: účelový, přehledný a dobře postavený

To jsou první tři atributy, na které si vzpomenu, když se probírám fotkami v rámci tohoto testu. Pojďme si v první řadě ujasnit, že tohle není a ani nemá být luxusní auto. Je to čistokrevný sporťák, který vyžaduje soustředění a chuť řídit. V tomhle kontextu je interiér absolutně v pořádku. Použité materiály jsou tvrdé a barevná kombinace černé s černou taky není zrovna nápaditá, tím ale veškerá kritika končí. Zásadní tady je, že má všechno své místo, pěkně po ruce. Bytelné a dobře padnoucí do ruky. Anatomické sedačky jsou pohodlné a vejde se do nich i moje rozměrné tělo. Osobně mám problém s místem pro hlavu a nohy. Je to menší auto, ale pokud nemáte téměř 2 metry a přes 120 kg, tenhle problém mít nebudete. U vyšších jedinců považuji výměnu sedačky za naprostou nutnost. Kaplička přístrojů i multimediálního systému jsou samozřejmě digitální. Mohly by mít lepší rozlišení i grafiku, ale na druhou stranu jsou přehledné a funkční. Apple CarPlay funguje, dvouzónovou klimatizaci a vyhřívané sedačky mám, a tak mi asi nic moc ani nechybí. Samozřejmostí je tempomat a o moc víc toho reálně není potřeba. A tady už vůbec ne. Potřeba je naopak chuť se učit, zlepšovat se a především vás řízení musí naplňovat a bavit. To je totiž hlavní smysl modelu BRZ…

 

Motor a technika: 2.4l atmosférický benzinový čtyřválec typu BOXER a 6stupňová manuální převodovka…

Zdá se to to jako sen, ale je to tak. Navíc nechybí rovnou z výroby ani zadní samosvorný diferenciál. To dává tušit mnohé. Jak už jsem říkal na začátku, první BRZ mne minulo, načetl jsem toho o něm mnoho a v podstatě jediná kritika, která se u něj vyskytovala, směřovala k motoru. Respektive k nedostatku točivého momentu a slabšímu projevu ve středních otáčkách. Podle Subaru i Toyoty tohle vyřešil nově použitý motor a už čísla jejich tvrzení potvrzují. Maximální výkon činící 172 kW (233 koní) je k dispozici v 7000 ot./min a točivý moment 250 Nm pak při 3700 ot./min. U točivého momentu činí nárůst 15 %, zásadní je ale především projev motoru, který považuji za naprosto příkladný. Žádné slabší pásmo zde neexistuje, motor díky tomu plynule graduje s narůstajícími otáčkami a nad 4500 ze sebe začne vydávat to nejlepší. Celé auto je na dnešní poměry neuvěřitelně analogové. Žádné přepínací tlumiče – pěkně poctivá technika a nastavení hned od začátku. Auto je tužší, ale nic, co by u takhle zaměřeného stroje mělo vadit. Nejmilejším překvapením byl ale volant a řadící páka. Manuální převodovka je nádherně mechanická, přesná – člověk si na ní okamžitě zvykne. Volant – tak ten bude pro mnohé představovat naprosto šokující zážitek. Nabízí na dnešní poměry naprosto neuvěřitelnou zpětnou vazbu od kol a povrchu. Jemně brní v prstech podle toho, po jak hrubém asfaltu zrovna jedu a jakmile zatočím, jeho komunikace dál naroste s tím, jak jsou kola pod zátěží. Tohle mi dalo zavzpomínat někam na konec 90. let nebo maximálně krátce po roce 2000, kdy tohle bylo v autech úplně normální. Dnes se tu u toho rozplývám, protože jde o naprostou vzácnost. Takhle komunikativní řízení už dneska neexistuje a jestli ano, tak jedině v autech s násobkem hodnoty dnes testovaného kousku. Tohle je auto pro lidi, kteří milují řízení a chtějí řídit. Tak komunikativní jako volant, je i podvozek. Tohle auto vám pořád říká, co se zrovna děje nebo bude dít.

Pro mnohé bude „pomalé“. Stovka za 6,3 s a maximálka lehce pod 230. Z toho si spoustu lidí na zadek nesedne, jenže o tom tohle auto není. Tohle auto je celé nastavené tak, aby předalo maximum informací a vy jste si mohli užívat jízdu v moderním autě, které jezdí, jako z konce 90. let. Jinak to vyjádřit neumím, ale je to moje maximální poklona BRZ, jaká mě napadá, protože opravdu, druhé takové auto je jen její sestřička od Toyoty. Tohle jsou naprosté unikáty pro poměrně úzkou skupinu zákazníků.

To přímé srovnání s Toyotou je tady doslova na místě, ale pokusím se to shrnout. Toyota byla na mnohem lepivějších gumách než Subaru. A navíc mi přišlo, že i podvozek Toyoty je trochu měkčí. Projel jsem se oběma auty na stejné okresce a díky lepivějším gumám byla Toyota o malinko rychlejší. Ale osobně bych si vybral tužší Subaru na „horších“ gumách, se kterým to byla prostě větší zábava, větší drama a intenzivnější prožitek. Navíc není nic snazšího, než Subaru přezout na ty lepivky a získat tu trochu rychlosti. Řídit Subaru bylo v každém případě zábavnější, protože díky klidnějšímu podvozku a lepivým gumám působila Toyota zbytečně klidně a jako by si říkala o další výkon. Subaru mi díky tvrdšímu podvozku a slabšímu gripu přišlo výrazně zábavnější.

A to se teprve dostáváme k tomu nejlepšímu, což byl výlet na Skryje. Kdo to tam trochu zná, tak ví, že okolo je mnoho úzkých okresek s různorodým povrchem, a právě to jsou ta místa, kde nové BRZ naprosto exceluje. Nízká hmotnost a těžiště, stabilní a pevný podvozek, extrémně komunikativní řízení – to je kombinace, díky které se tu dá opravdu královsky zabavit. Na uzavřeném úseku se dá opravdu letět a jistota, s jakou se tu člověk pohybuje, je neuvěřitelná. Tohle jsou místa, kde opravdu nemám pocit, že by mi chyběl výkon, ale zároveň můžu BRZ ždímat doslova na dřeň – to je ta pravá řidičská zábava. Úzká, uzavřená okreska a jízda na limitu řidičových možností v autě, které k tomu bylo stvořené. Tohle byl snad nejlepší den za celý rok. Už jsem testoval rychlejší auta, dražší auta a samozřejmě i ta mnohem luxusnější, ale žádné z nich vám nedá to, co tohle Subaru. Ten „oldschoolový“ pocit z jízdy, z propojení s autem a možnost držet tu malou potvoru doslova pod krkem… Ždímat z ní maximum, ale s absolutní důvěrou. Takové je Subaru BRZ. Není pro každého, mnoho lidí bude ofrňovat nos, že oni mají 300, 400, 500 koní, ale taky mají 1800 – 2000 kg a tA jejich auta budou rychlejší na dálnici, ale nebudou zábavnější… Subaru BRZ je čistou zábavou.

 

Závěr: kolega si ho následně koupil, v tom je asi vše…

Subaru BRZ i Toyota GR86 jsou v dnešní době absolutně atypická auta. Nemají turba, nemají 400+ koní a neváží skoro dvě tuny. Taky mají poměrně spartánský interiér a kdekdo nad nimi ohrne nos, protože nejsou dost cool. No řidič, a je nás čím dál tím méně, bude po pár dnech doslova nadšený. Propojení s autem je zde maximální. Prostor pro zlepšování řidičských schopností je široký a rychlost naprosto dostatečná, musíte si ji ale odpracovat a zasloužit. Jak už jsem zmínil, je to moderní auto, ale dává feeling jako kdyby bylo z konce 90. let… A lepší kompliment pro sportovní auto nemám. Musíte ho pochopit, musíte s ním pracovat, osvojit si meziplyny na brzdě, naučit se pracovat s hmotností na nájezdu a začít trefovat nájezdové rychlosti na hraně přilnavosti, abyste si udrželi maximum rychlosti, protože váš neum na brzdách  a neodvaha v oblouku tu nevyřeší 500 koní v automatu a čtyřkolce. Tady je potřeba být opravdu dobrý řidič a pak nejen, že nebudete pomalý, ale hlavně budete ten, co se po každém vystoupení z auta bude nablble usmívat, protože si to právě extrémně užil – takové je Subaru BRZ. Už se to stalo i u jiných redakcí, ale opravdu, asi měsíc po testu si kolega z naší redakce právě testované BRZ koupil do své garáže. A to právě díky kombinaci prožitků a pořizovací ceny. Aktuálně se jedná už o poměrně nedostatkové zboží, ale sem tam někde vyskočí i nové kusy s cenou někde na hranici milionu korun. Lehce ojeté kusy už jsou i okolo 950 000 Kč. Za ty peníze si lepší nový „klasický“ sporťák nekoupíte. Prostě neexistuje…

 

Petr Jakušev