Renault Zoe: na otočku na hory bez dobíjení?

Renault Zoe: na otočku na hory bez dobíjení?

Elektromobil platí ve společnosti za luxusní statek, nicméně být tomu tak nemusí. O tom se nás snaží přesvědčit i Renault se svým příjemným menším hatchbackem Zoe. Tohle autosi totiž na prémiovou třídu nehraje, o to dostupnější ale je – základ stojí jen lehce přes 800 tisíc, s ním ale nabídne plný letní dojezd 300 km v reálných podmínkách. Jak je takový elektromobil použitelný v běžném životě? To jsme vyzkoušeli v jednoduchém zimním testu.

 

Nápad: z Prahy na hory a zpět bez nabíjení?

Elektromobil můžeme obecně považovat hlavně za městské vozítko, a to, že ve městě je kromě ekologického aspektu i daleko příjemnější než vůz se spalovacím motorem, jsem si vyzkoušel i několikrát. Nicméně občas nastane také situace, že role “druhého auta do rodiny” si vyžádá i delší výlet. A tím vznikl můj nápad na výlet, který o víkendu absolvuje stále více Pražanů- jednodenní cesta na lyžovačku na hory. Jako cíl jsem si vybral Vítkovice v Krkonoších, kde je mimo jiné pravděpodobně nejlepší snowpark v ČR. Mohl jsem si sice přemýšlet i o Špindlerově Mlýně, kde je i nabíječka, to by pro nás bylo ale moc jednoduché a navíc by nebylo možné zaparkovat přímo pod svahem, což by představovalo další ústupek na komfortu.

Do Vítkovic je to 130 km, což by s avizovaným dojezdem 300 km bylo nejspíše v pohodě. Jenže v zimě je udávaný dojezd samozřejmě nižší, a to o dost – oficiální prezentace udává pouhých 200 km. Už jsem ale nedohledal, co se považuje za zimu – výlet jsem absolvoval v druhé půlce února, kdy sice noční teploty padaly pod nulu, přes den se ale maxima dostala až k +5 °C. Tyto nepříliš povzbudivá čísla mě donutila se na cestu trochu více připravit – zvolil jsem trasu, která využívala méně dálničních kilometrů (podle navigace o 6 minut delší), našel jsem si nabíjecí stanice poblíž trasy a pro jistotu přibalil i 50 m prodlužovací kabel na bubnu, “kdyby náhodou”.

 

Vyjíždíme: předehřátí vozu je jednoduchá, ale praktická funkce

Renault Zoe sice nemá v základní výbavě ani parkovací senzory, za to zde ale najdeme tepelné čerpadlo a automatickou klimatizaci s funkcí předehřátí vozu ve stanovený čas ještě na nabíječce – v zimě vám tak prvotní zahřátí vozu neubere dojezd. To lze aktivovat i na klíči tlačítkem, což je velmi praktické. Ráno tak usedám do předehřátého auta, topeni ale zcela nevypínám a nechávám ho nastavené tak, aby byl interiér snesitelný i v mikině. Trochu škoda byla, že zapůjčený model neměl vyhřívané sedačky, kterými by se dala pocitová teplota v interiéru trochu vylepšit – ty za příplatek 5 tisíc korun myslím rozhodně stojí. Takový komfort jako v konvenčním automobilu si ani při “rozumně” nastaveném topení v elektromobilu totiž neužijete. I když jsem jej tedy nechal zapnuté, odhaduji vnitřní teplotu někde mezi 14 a 17 °C, což není žádným zázrakem,Kdybych přepnul z režimu EKO a snažil se o daleko příjemnějších “20”, můj dojezd by šel (bohužel) znatelně dolu (odhadem o 5 – 10 %).

 

První kilometry a pak dálnice: jak si vedeme?

První kilometry a cesta přes Český Brod dodala potřebný optimismus – dojezd se totiž postupně vyšplhal až na 324 km, což mě (celkem nezodpovědně) namotivovalo k dynamičtější jízdě po okresních silnicích, kde došlo i k několika předjížděcím manévrům – dynamika vozu mimo eko režím je totiž velmi dobrá a pro běžně vypadající hatchback od Renaultu i celkem hodně překvapující pro okolí. Mimochodem, z eko režimu se vymanete i kickdownem, tedy zatlačením plynového pedálu do podlahy, což je jednodušší než jej stále vypínat a zapínat.

Po dálnici jsme absolvovali jen 13 km, i tak ale dálniční režim není ideální – tempomat vás v eko režimu pustí pouze na 96 km/h (bez eko je maximálka rozumných byť nijak zázračných 140 km/h) a i tak našetřené kilometry ubíhaly rychleji než na displeji navigace. Po sjezdu z dálnice nás pak zanedlouho čekalo stoupání, které si také vzalo svou daň.

 

V cíli s drobnými obavami nad cestou zpět…

Do cíle jsme tak dorazili se zbývajícím dojezdem 122 km, což na vzdálenost zpět domů o 8 km nevycházelo. Věděli jsme, že pojedeme z kopce, tudíž bychom to měli dojet, bylo ale třeba počítat i s dalšími proměnnými – auto vychladne, takže bude potřeba topit, navíc teploty nad nulou znamenají při snowboardingu mokré oblečení, jehož vlhkost jistojistě způsobí v interiéru elektromobilu nepříjemný jev – mlžení oken, se kterým bude nutné se také vypořádat, a to v ideálním případě topením.

Po tom, co rolbaři odmítli naši nabídku nabití vozu v garážích bez jakékoliv protihodnoty (nedivím se, ale zkusit jsem to musel) jsme se vydali na vlek. Po ježdění jsme pak snowboardové vybavení důkladně očistili od sněhu, naskládali do se sklopenými sedačkami překvapivě prostorného kufru a vyrazili zpět. Plán byl vyhodnotit dojezd před Poříčanami na D11, což byla poslední nabíječka, ke které bychom měli spolehlivě dojet. Na mlžení oken samozřejmě došlo, což jsme řešili topením nebo otevřením oken (po čemž se interiér tak ochladil, že bylo třeba opět topit).

 

Kopec dolů zabírá…

Po sjiždění z hor se sice dojezd zvýšil a maxima dosáhl někam k 25 km nad vzdáleností před námi, po absolvování dálničního úseku jsme se ale dostali už jen na cca. 5km nad zbytkem trasy. Se sebevědomím, pravděpodobně způsobeným 50 metry prodlužovačky v kufru, jsme se rozhodli to risknout a pokusit se dojet až domů. To se nám také povedlo a s dojezdem 9 km jsem vůz také připojoval k domácí zásuvce. Zde zbývající kapacitu baterie 3% a čas dobíjení bez Wallboxu 24 hodin. To není ideální, nicméně relativně dostupný třífázový kabel by tento problém zvládl relativně dobře vyřešit. Ty 3 % zbývající kapacity baterie po dojetí ve mě upřímně moc důvěry nevzbuzovala, i tak jsem byl ale mile překvapen. Přeci jen asi není zcela očekávatelným předpokladem, že průměrný majitel Renaultu Zoe s ním bude pravidelně jezdit na jednodenní výlety za lyžováním a bez nabití zase zpět. Je dobré ale vědět, že se elektromobilita posunula dobrým směrem a ještě ke všemu tak, že začíná být reálně použitelná. Když říkám “začíná”, myslím to úplně vážně, jako první a plnohodnotné auto si jej prostě ještě pořídit nemůžete.

 

Zhodnocení: výrazná úspora s jen minimálními ústupky z komfortu

Je potřeba říct, že Renaultu Zoe jsme toho naložili více, než je papírově schopný zvládnout – jeho dojezd v zimě je v dané specifikaci cca o 40 km nižší. I tak jsme se ale nijak neloudali a trasu zvládli v plánovaném čase podle navigace Waze, což považuji za velký úspěch – to dokládá i vyhodnocení jízdy na palubním počítači, jehož skóre 85/100 degradovala téměř výlučně vyšší než optimální rychlost. Během jízdy tak na Zoe vlastně nebylo prakticky nic zvláštního – i z interiéru by bylo možné splést si ho s klasickým benzínovým hatchbackem, a to i vzhledem k ne úplně dokonalému odhlučnění, které známe z prémiovějších elektromobilů nebo i sesterského Nissanu Leaf. Jediným rozdílem tak byly náklady na cestu, které se pohybovaly někde okolo stokoruny, což je celkem pádný argument pro elektromobilitu. Renault vám k Zoe dá standardně záruku 5 let a 100 000 km, což je dle mého slušné – ne nadarmo je totiž nejprodávanějším elektromobilem v Evropě. Za mě tedy Zoe smysl dává, i když se třeba v přímém srovnání s konkurenty nabízí otázka, zda si nepřiplatit relativně rozumné peníze za “více” muziky, neb Zoe jí v sobě zrovna příliš neskrývá.

 

TECHNICKÁ DATA A DALŠÍ UŽITEČNÉ RADY NALEZNETE NA PORTÁLU AUTOHLED.CZ:

 

Jirka Chomát

#AUTOHLED.cz – porovnání a recenze aut.

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.