Renault Kadjar TCE 160: zapomenuté dvojče

Renault Kadjar TCE 160: zapomenuté dvojče

Segment středních SUV je velmi nabitý a oblíbený, svého zástupce tu tak má i Renault. Není to ale jeho úplně původní model, je totiž odvozený od Nissanu Qashqai, se kterým sdílí i základ techniky. Že je tu Qashqai déle, je poznat i na jeho prodejích – zatímco právě Nissan se za minulý rok v ČR těsně nevešel do TOP 10 nejprodávanějších aut, Kadjar se musel spokojit s umístěním okolo 90. místa. Změnit tento poměr (a přilepšit právě Renaultu) má modernizace Kadjara. Hlavním jejím cílem bylo jej trochu více přiblížit evropským potřebám a hlavně zvykům tradičních zákazníků francouzské automobilky. Zkrátka by měl v tuto chvíli být trochu více evropský a ctít hodnoty značky i francouzský šarm a eleganci. Minimálně poslední jmenované se mu povedlo – svým designem vcelku upoutá, a to ačkoliv je konkrétně v naší verzi oděn do relativně „obyčejné“ černé metalízy. Změn se dočkala i technika, o té ale až později. Čím vším tedy překvapí? Kde končí výčet změn a novinek a zda-li jsou všechny ku jeho dobru? Minimálně to mě zajímalo v dalším týdenním testu.

 

První seznámení a dojmy: designově odlišný opravdu ano

Jak jsem již naznačil v úvodním odstavci, i designéři dostali za úkol evropský model od toho japonského trochu odlišit. To se do značné míry povedlo, alespoň pokud se bavíme o exteriéru. Nevědět, že jde o příbuzné modely a nenechat je stát vedle sebe, ani inspiraci v designu bych u Qashqaie nehledal. Co se vzhledu týče, Kadjar na mě působí uhlazeným dojmem. Facelift změnil jen detaily a ty se odehrávaly z větší části navíc v interiéru. Ani „starší“ základ mi ale v ničem nevadil. Zmínit mohu i pro Renault typický světelný podpis světlometů LED Pure Vision, kde je už tradicí, že v rámci LED denního svícení jsou aktivní i světla vzadu. Esteticky dobře jsou v přední části zakomponovány i LED blinkry zaujímající většinu okraje světlometu. To je ostatně jedna z mála novinek a já ji hodnotím především pozitivně. Upřímně mě jen mrzí zvolená barva námi testovaného exempláře. Na jeho tuzemském představení jsem viděl širokou škálu barevných kombinací a konkrétně ta naše mi přijde nejobyčejnější, což mi k takovému relativně extravagantnímu autu prostě nesedí.

 

Novinky a technika: pod kapotou lepší než na palubě

Když se podíváme na oficiální prezentaci, na prvních řádcích jsou jako výhody prezentovány třeba anténa ve tvaru žraločí ploutve, LED světlomety, USB přípojky nebo 7” dotyková obrazovka, což na rok 2019 může působit při nejmenším úsměvně. Na druhou stranu ale nabídne ověřenou techniku a skvěle fungující 4×4, i když tedy jen v kombinaci se silnější naftou, kterou jsme ale na test neměli – v našem motorovém prostoru tepal benzínový čtyřválec TCE 160 o objemu 1,3 litru (respektive 1,35 litru) a výkonu ve výši překvapivých 160 koní, spojený s šestistupňovým manuálem. Pro SUV je to dle mého trochu nezvyklá kombinace, ale koneckonců proč ne, příplatek za automat je ve výbavě Edition celkem tučných 87 tisíc, u Intens se pak snižuje na 52 tisíc Kč. V mnohdy až přehnaně automatové době mi malé odpočinutí a zavzpomínání na klasickou řadící páku vlastně ani nevadí, jdeme se na něj podívat.

Motor je to ale velmi dobrý – svižný a relativně úsporný, ale hlavně velmi tichý – prakticky o něm nevíte a chováním rozhodně nepřipomíná něco, co by mělo mít objem pouze 1,3 litru. Ono i celkové naladění auta je spíše na komfortnější a laxnější jízdu, i když tedy podvozek by mohl být o něco měkčí, o tom žádná. Spotřeba se za celou dobu pohybovala okolo sedmi litrů, což nelze označit ani za zázrak ani za nevýhodu. Zajímavé je, jak náchylný je na jízdní styl. Na to jsme sice už v downsizingové době docela zvyklí, i tak ale hodnoty spotřeby lítající v reálném provozu mezi 6 a 10 l/100 km představují dle mého názoru až opravdu velkou výchylku. Ač jsem zmiňoval, že jsem se na manuál v záplavě automatů docela těšil, tenhle mi bohužel příliš nesedl. Kulisa řazení je totiž vcelku gumová a je doplněna ke všemu ještě o hlučný doprovod. K jinak vcelku povedenému motoru s dobrým jízdním projevem ve středních a vyšších otáčkách by mi tak seděl více onen japonský manuál než-li čistě francouzský. Tak mě napadá, abych nezapomenul zmínit, že právě celé hnací ústrojí pochází z evropských dílen, vzniklo totiž ve spolupráci s německým koncernem Daimler (Mercedes-Benz) a do Kadjara (potažmo Qashqaie) jej jako vlastní techniku implementoval právě Renault.

 

Interiér: luxusní ale poněkud postarší

Pojďme se podívat do interiéru – ten je opravdu hezky zpracovaný. Použity jsou především kvalitní materiály a oproti konkurenci v podobné cenové hladině si myslím, že je Kadjar díky tomu na špičce. Měkčené plasty, prošívané čalounění i dostatek úložných prostorů zpříjemňuje každodenní ježdění, v autě se tak cítíte jako doma. Dojem z interiéru nicméně alespoň pro mě absolutně zabíjí použitelnost a intuitivita ovládání funkcí vozu. Třeba tempomat se ovládá výhradně na volantu, dvě jeho důležitá tlačítka najdete překvapivě ale i na středové konzoli. Zapnutí by sice člověk očekával na neobsazeném tlačítku na volantu, které zde přebývá, ale není tomu tak. Místo toho jej musíte hledat v oblasti ruční brzdy, kde bych jej já osobně tipoval až na posledním místě. Ještě lépe schované je ale vyhřívání sedaček – to je pod loketní opěrkou, kterou když vysunete, tlačítka vyhřívání nemáte šanci nalézt. Naskýtá se tak ideální nápad, jak si udělat v létě srandu ze spolujezdce, praktické to to ale příliš není.

Kadjar má také digitální přístrojový štít, kterého jsem jinak velkým příznivcem. V případě Kadjaru ale bohužel nedokáže zobrazit ani stejné množství informací jako štít analogový s digitálním palubním počítačem. Kromě rychlosti a otáček si zde můžete přepínat mezi několika režimy, ale třeba spotřebu a zároveň počet najetých kilometrů tam najednou nedostanete. Digitální je i ukazatel teploty vody i stav palivoměru, což by mi v zásadě nevadilo – nesměl by ale Kadjar od cca 80 zbývajících kilometrů přestat ukazovat reálný dojezd. Pokud si toho nevšimnete včas, nemáte vůbec žádnou šanci poznat, kolik ještě máte paliva v nádrži. Opravdu nechápu, komu toto přišlo jako dobrý nápad.

Abych ale jen nekritizoval, systém R-Link je poté, co si na něj zvyknete vlastně docela dobrý a moderní – zvládne vše, co potřebujete, má i obstojnou navigací a propojení s mobilním telefonem pomocí Carplay/Android Auto. Pochválit musím i všechna sedadla. Bílé (nebo světlé chcete-li) kožené čalounění sice není úplně mým šálkem kávy, luxusně ale určitě působí. Dobrý je i rozsah nastavení (vč. prodloužitelného sedáku) a překvapivě také boční vedení. Veskrze pozitivní je i situace od první řady sedadel směrem vzad – na zadních sedačkách je celkem dost místa, a to překvapivě jak na kolena, tak i na hlavu, i když samozřejmě prostřední sedadlo není zcela plnohodnotné. Oproti Qashqai se dají zadní sedadla sklopit jednoduše pomocí páčky v kufru, což se může zdát jako maličkost, ale reálně je to velmi pohodlné. Pohodlné je také nakládání věcí, jelikož je hrana kufru standardně zarovnaná s dnem, pod kterým pak najdeme další úložné prostory. Dno kufru je rozdělené na dvě části, jejichž víka lze použít také jako přepážky a kufr tak rozdělit, aby zde věci nelítaly – nad tímto někdo opravdu přemýšlel, neb jde o velmi praktický prvek, a to ať už na umístění nákupu, který tak nemusíte dávat za přední sedadla, až po schování laptopu pod dvojitou podlahu, když už ho musíte nechat v autě. V kufru je také několik úchytů na umístění sítě či jiného zafixování nákladu. Co se tedy týče vnitřního prostoru a převážení věcí, je Kadjar ideální volbou.

 

Závěr: nadchne i zarmoutí, co si odnést?

Nadšence do digitálních technologií upřímně tohle auto asi příliš nezaujme. To ale samozřejmě není jeho cílová skupina, kterou budou spíše nenároční řidiči oceňující vnitřní komfort, vyšší posez a jednoduchost provozu vozidla – a to Kadjar dokonale splňuje. Navíc nabídne skvěle uspořádaný vnitřní prostor a je předurčen pro jednoduché převážení věcí. Ani cestující na zadních sedačkách se ke všemu nebudou trápit, a to ani při delších výletech. Ke komfortu bych si jen dovolil dodat doporučení pro volbu spíše menších kol. Už od základu je totiž Kadjar naladěn (stejně jako Qashqai) poměrně tvrdě a výše zmíněné cílové skupině by tak s profilem pneumatik 18“ a vyšším nemuselo jeho chování na nerovnostech úplně vyhovovat. Motor se k autu dokonale hodí – je nezákeřný, zrychluje lineárně a poskytuje dostatečnou dynamiku. Vzhledem k nepříliš příjemnému chodu manuální převodovky bych volil spíše verzi s automatem, ale to je otázkou osobních preferencí.

 

TECHNICKÁ DATA A DALŠÍ UŽITEČNÉ RADY NALEZNETE NA PORTÁLU AUTOHLED.CZ:

 

Jirka Chomát

#AUTOHLED.cz – porovnání a recenze aut.

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.