Nissan Qashqai DIG-T 160 (1.3): svižná a docela tvrdá raketa

Nissan Qashqai DIG-T 160 (1.3): svižná a docela tvrdá raketa

Jak jste si mohli všimnout, do nadpisu článku jsem vložil dvě označení, možná i tři, která ve spojení s SUV nemají co dělat. Musíte ale počkat a číst dále, tato slova totiž právě k námi testovanému Qashqaii patří. Hned na úvod se tak nabízí otázka, zda-li je to dobře. To vše je možná o to zajímavější, že právě tento model lze považovat za zakldatele kategorie městských crossoverů, stálý etalon třídy i tahouna značky. Trh tak jednoznačně ukazuje, co si žádá… Přenesme se teď ale zpět a podívejme se na to, jak jsem si vůz přebíral. Psal se onen pravý den na převzetí Nissana. Dorazím tedy na místo určení a auto si přebírám pro dnešek od kolegyně Lucky. Už v první chvíli si všímám, že je Qashqai ve velmi pěkné výbavě a vypadá hodně dobře. První dojem tak zní vcelku velmi pozitivně, přesuňme se k němu. Čím vším mě ještě „kašík“ překvapí, jak mu pomohla modelová péče v podobě nových hnacích ústrojí? Co dalšího se změnilo?

 

PRVNÍ DOJEM: ANEB JAK JSEM NA AUTO POHLÍŽEL JÁ

První dojem byl alespoň v mém případě opravdu silný. Když jsem se na auto poprvé podíval, nečekal jsem, že bude tak zajímavé. Velmi dobře jsou k němu vybraná kola, to je designový prvek, který hned uhodí do očí, o jejich velikosti a vlivu na komfort se ještě zmíním později. Jak jsem okolo auta chodil čím dál tím víc, stále více se mi líbilo. Je to opravdu povedený kousek, a to nejen díky kolům, ale i skvěle vybrané barvě. Na fotkách jsem měl z „vínově červené“ metalízy poněkud rozpačité dojmy a  při prvním pohledu jsem se jich nemohl zbavit. Každým dnem se mi ale kombinace barvy, kol, zatmavených zadních oken a chromovaných doplňků líbila více a více. Samozřejmě, že každý z redakce by byl nejšťastnější za Nissan GT-R. To bych si dovolil říci, že je ukázka umu japonských inženýrů. Vraťme se ale k Nissanu Qashqai. Nahlédněme do interiéru, než přijde ta nejdůležitější část tohoto článku – motor a podvozek, na toto hodnocení se už teď těším.

 

INTERIÉR: JAKO Z POHÁDKY

Nahlédněme interiéru. Po odemknutí s keyless přístupem jsem nasedl. Obklopil mě příjemně tvarovaný interiér. Nečekal jsem až tak závratné a příjemně zpracované prvky interiéru. Audiosystém mi docela sedl, ale není to, jak se říká, moje kafe. Ocenil bych volant blíže k sobě, tento prvek mi docela vadil, ale v této době je už bohužel nepsaným pravidlem poněkud menší možné nastavení volantu podélným směrem. Každý bude určitě spokojený s ergonomií sedaček a jednoduchostí palubního počítače. Za poněkud zvláštní bych označil řešení střešního panoramatického okna. To je sice více než dostatečně velké (rozuměj možná i největší v segmentu) a díky tomu skvěle použitelné pro romantické projížďky s vaším protějškem, nedá se ale bohužel otevřít, což mě osobně opravdu nevyhovuje. Přes den je navíc v autě díky prosklené téměř celé ploše střechy vcelku teplo (musíte ji zatáhnout, aby vám nepražilo slunce na hlavu).

 

JÍZDNÍ VLASTNOSTI: DNES HLAVNĚ MOTOR A PODVOZEK

Jelikož jsme auto dostali na delší dobu, v redakci padlo rozhodnutí, že každý článek připravíme jako úhel pohledu jednotlivých redaktorů a zaměříme jej tak trochu jinak. Já si vybral motor a podvozek. Jsem přeci petrolhead, takže jiná část nepřipadala v úvahu. Když jsem si auto přebíral, kolegyně Lucka mi říkala, ať se nejdříve projedu a až pak se podívám, jaký motor vlastně pod kapotou šlape. Nastartuji tedy a vyrážím na cestu. Nestačím se divit, auto jede opravdu pěkně. Všichni z redakce jsme se shodli, že se jeho motor opravdu povedl. A světe div se, je to „1,3ka“, nebo teda přesněji „1,35ka“. Obsah je tedy 1337 ccm, jednotka pak produkuje maximální výkon 117 kW, což je na danou kubaturu doslova až nevídané. A jízdním projevem by nikdo v mém okolí netipoval, že jde o opravdu tak malý obsah – tipoval bych jej minimálně o 0,3 nebo spíše 0,5 litru výše. Vcelku příjemné je i relativně široké pásmo otáček, i když zatímco v nižších otáčkách díky přítomnosti filtru pevných částic (GPF) je poněkud línější, v těch vyšších, kde řada konkurentů už postupně vadne, dokáže právě Nissan překvapit. Auto se krásně drží i ve vyšších rychlostech a dá se s ním jet popravdě dost svižně. Tomu také nahrává podvozek. Můj názor je ten, že podvozek ve voze je pro městské prostředí až moc tvrdý, zase je s ním ale i zábava. Rozhodl jsem se tedy tento test pojmout, řekněme výhradně jízdně. Vyrazil jsem s „Kašíkem“ do centra Prahy, abych vyzkoušel, jak je příjemný v městské dopravě a hlavně jakou má spotřebu. Rovnou jsem si všiml, že je právě u tohoto parametru opravdu velký rozptyl. Dokázal jsem s ním jet za 5,5 litru, ale i za 12,5 l/100 km. Má spotřeba se ve městě pohybovala v rozmezí od 6 do 9 l/100 km, myslím si, že je to v pořádku. Velkou roli hrají na komfortu velká 19palcová kola s poměrně nízkým profilem. Jen pro srovnání uvedu, že oněch 245/45 R19 obouvá třeba i manažerský sedan Mazda 6, který jsme shodou okolností testovali v podobném období jako Qashqaie – zajímavý (ne)poměr, že? Sám o sobě je podvozek v autě tvrdý a ještě s těmito koly se nabízí otázka, zda to někomu nebude vadit. Na kostkách a nerovné silnici s malými výmoly se auto chová dobře, jen je moc tvrdé. To vše je prostě škoda u SUV, které by mělo být podstatně měkčí. Nerovnosti absorbuje naštěstí dobře. Přesuňme se ale k části, kterou chci nejvíce vyzdvihnout. Možná teď budete překvapeni, že chci mluvit o chování auta při sportovnější jízdě, ale paradoxem je, že se při ní chová lépe než na nerovnostech a v pomalé rychlosti. Vydal jsem se na delší výlet a stále dokola jsem přemýšlel, kam pojedu. Typ cesty byl jasný – okresky a zpět dálnice, ať vyzkouším chování vozu ve vyšší rychlosti. Směřuji na jih Čech a po cestě jedu přes prázdnou Strakonickou, kde moje spotřeba klesá opět na příjemných 6 litrů na sto. Poté jsem se napojil na dálnici a jel. Spotřeba trochu vyrostla, ale stále byla dle mého názoru v jakési normě. Auto se chová velmi příjemně a jistě i ve vysokých rychlostech, byl jsem až překvapený. Sjíždím z dálnice a můžeme se zaměřit na svižnou jízdu v zatáčkách. Nastává čas zmínit se i o převodovce. Byla by škoda na ní zapomenout. Není tajností, že Nissan poměrně intenzivně (a vcelku očekávatelně v době přísných emisních norem) spolupracuje na svých pohonných ústrojích se sesterskou automobilkou Renault. Právě ve spolupráci s ní a třetím silným hráče, Daimlerem (Mercedes-Benz) vznikla celá motorizace. K ní si ještě připojte automatickou dvouspojkovou převodovku od Renaultu a máte minimálně na papíře skvělou kombinaci. Daní za to jsou ale poněkud pomalejší rozjezdy, které v kombinaci se startstopem představují drobné komplikace především v pražské dopravě. Její chování v běžném „módu“ je pak vcelku komfortní, což na druhou stranu příliš nekoresponduje s naladěním zbytku auta. Naštěstí ale nabízí klasický sportovní režim, ve kterém je její řazení poněkud rychlejší a reakce příjemnější. Celkově mě auto překvapilo – jak motor, tak podvozek. Drží až překvapivě dobře a mně se to prostě líbí. Vím, že to vše už vůbec ke smyslu SUV nepatří, ale myslím, že by právě tohle každého z vás začalo po chvilce bavit.

 

ZÁVĚR: JE TO ONO?

Dlouho jsem se zamýšlel, jaké auto bych si vybral radši než Qashqai a dospěl jsem k závěru, že asi žádné. Nissan je velmi povedený a stojí za to. Doporučuji vám dojít si na testovací jízdu a udělat si obrázek. Při výběru městského SUV, bych vzal Nissan určitě v potaz. Hraje mu do karet, jak spotřeba, která je velmi adekvátní a dobrá, tak také podvozek a také nový, do jisté míry revoluční motor. Shodou okolností věřím, že v nižší výbavě, s menšími pneumatikami a vyšší profilem pneumatik bude i o dost komfortnější, čímž odpoví většině valné veřejnosti. Věřím, že budete až překvapeni, jak jede a jaký má projev. Auto jsem si moc užil a těším se na pokračování našeho seriálu, ve kterém vás se svým úhlem pohledu seznámí kolegyně Lucka.

 

Lukáš Jeřábek

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..