Peugeot s 816 koňmi, návrat legendy 2 CV, budoucnost Alfy Romeo i možný nástupce Multiply. V Paříži bylo na co koukat

Pařížský autosalon 2026 se pro koncern Stellantis stal jakousi velkou rodinnou sešlostí. A protože jsme u toho byli osobně, můžeme potvrdit, že šlo o pořádně pestrou společnost. Na jednom místě se potkaly francouzská elegance s německou precizností, italská vášeň s čínskou praktičností a především spousta konceptů, které se snaží odpovědět na otázku, jak může auto v elektrické éře pořád budit emoce.

Při procházení jednotlivých expozic nás přitom zaujalo, jak rozdílně automobilky k budoucnosti přistupují. Zatímco jedna sází na extrémní výkon, druhá se vrací k jednoduchosti a třetí hledá inspiraci ve vlastní historii. A právě to bylo na pařížském vystoupení Stellantisu možná nejzajímavější. Nešlo totiž jen o další přehlídku technických parametrů a ambiciózních slibů. Při bližším pohledu na vystavené novinky bylo patrné, že každá značka si ze své minulosti bere něco jiného a snaží se to přetavit do budoucnosti, která ještě zdaleka není jasně nalinkovaná.

 

Peugeot: Od rallye legendy ke „kočičí budoucnosti“

Začněme u Peugeotu, který patřil k těm značkám, jež se rozhodly na autosalonu pořádně ukázat. A rozhodně nebylo těžké pochopit proč. Dvojice vystavených konceptů totiž představovala dvě velmi odlišné, ale vzájemně propojené podoby budoucnosti francouzské automobilky. Prvním z nich je E-T16 Concept, radikální hold legendárnímu modelu 205 T16, který v polovině osmdesátých let ovládl skupinu B v rallye soutěžích. Už samotný vzhled dává jasně najevo, že tady se na kompromisy příliš nehraje. Designový jazyk „Feline Future“ ovšem není jen o nostalgii. Pod dramaticky tvarovanou karoserií se totiž ukrývá technika, která by ještě před několika lety působila jako naprosté sci-fi. Tři elektromotory dávají dohromady 816 koní, poměr hmotnosti k výkonu se pohybuje pod dvěma kilogramy na koně a z nuly na stovku to má zvládnout za 2,5 sekundy. Na třístovku se má dostat za pouhých 16 sekund. To už skutečně nejsou parametry běžného hot hatche, ale spíše hyperhatche, jak tomu Peugeot sám říká. A když před takovým autem stojíte, označení vám najednou nepřipadá vůbec přehnané.

Zajímavější než samotný výkon je ale technika kolem. Torque vectoring, tři jízdní režimy včetně Track, Hypersquare místo klasického volantu a systém Side Cooling, který má držet baterii v kondici i při opakovaných kolech na severní smyčce Nürburgringu. Celá zadní část se vyklápí a odhaluje dva zadní motory a zavěšení – podobně jako kdysi u původní T16, jen místo turbomotoru jsou tu elektromotory. Při pohledu na detaily je navíc zřejmé, že designéři mysleli i na odkaz slavného předchůdce. Matně šedý lak Winchester Matte Grey, červená linka kolem karoserie nebo kočičí uši na zadním křídle nejsou náhodné výstřelky. Všechno má své místo. A zároveň jde o extrémní vizi příští generace E-208, byť samozřejmě nelze očekávat, že se podobná technika dostane do běžného městského hatchbacku.

Hned vedle pak Peugeot ukázal úplně jinou tvář své budoucnosti. RCZ Vision navazuje na někdejší kupé RCZ a představuje elegantnější, civilizovanější podobu stejného designového směru. Zatímco E-T16 sází na agresivitu a výkon, tady dostává hlavní slovo aerodynamika, čistota tvarů a technologická vyspělost. Solid-state baterie o tloušťce pouhých 110 mm, 1000voltová architektura, dojezd až 600 km a nabití z 10 na 80 procent za méně než deset minut. Spotřeba 11,5 kWh/100 km zní na papíře skoro až příliš dobře. A právě při osobním setkání s podobnými koncepty si člověk uvědomí, jak velký rozdíl ještě může být mezi vizí designérů a realitou sériové výroby. Transparentní Micro LED displeje, které umí téměř zmizet, a stejný Hypersquare volant jako v budoucí E-208 ukazují, že Peugeot chce řidiče více propojit s autem, než ho zahrnout dalšími obrazovkami. Pět principů Feline Future – svoboda, odvaha, elegance, síla a instinkt – tu dostává konkrétní podobu. Když jsme od obou konceptů odcházeli, zůstával jeden společný dojem. Peugeot se nesnaží ukázat pouze to, jak rychlé nebo úsporné mohou elektromobily být. Snaží se především přesvědčit, že elektrické auto může pořád vyvolávat podobné emoce jako staré legendy. Jen k tomu používá úplně jiné prostředky.

 

Citroën: Užitkový vůz s duší

O několik kroků dál se atmosféra výrazně mění. Citroën totiž na rozdíl od Peugeotu nevsadil na extrémní výkon ani futuristické sportovní tvary. Místo toho se rozhodl připomenout něco, co se z dnešního automobilového světa pomalu vytrácí – jednoduchost, dostupnost a obyčejnou radost z praktického auta. Jedním z vystavených vozů byl 2 CV Fourgonnette Concept. Na první pohled sympatická připomínka doby, kdy užitková auta nemusela vypadat jako anonymní krabice na kolech. Původní Fourgonnette doprovázela celé generace řemeslníků a drobných živnostníků a nový koncept se snaží jejího ducha přenést do elektrické éry. Není to přitom předzvěst konkrétního sériového modelu. Spíše designérské zamyšlení nad tím, jestli by i praktické auto nemohlo mít trochu více charakteru. A při pohledu na něj jsme si říkali, že právě taková auta dnešnímu trhu vlastně docela chybí. Xavier Chardon to vystihl poměrně přesně: užitečnost by nikdy neměla znamenat obyčejnost.

Ještě zajímavější je ovšem hlavní 2 CV Concept, který už míří podstatně dál. Citroën se vrací k legendě, která kdysi dala mobilitu lidem, pro něž bylo vlastní auto luxusem, a snaží se stejnou myšlenku přenést do elektrické doby. A právě tady bylo osobní setkání s vozem důležité. Na fotografiích totiž podobné retro koncepty někdy působí jako samoúčelné designové cvičení. Když ale stojíte přímo před ním, lépe vynikne, jak důsledně se Citroën snaží pracovat s jednoduchými tvary a původní filozofií značky. Vůz měří jen 3,76 metru, cílově váží kolem tuny a má být dostupný. Automobilka mluví o základní ceně okolo 15 tisíc eur a výrobě v Evropě do dvou let. Není to kopie starého 2 CV, ale moderní interpretace jeho podstaty: jednoduchost, lehkost, praktičnost a svoboda. Kulaté světlomety oddělené od karoserie, oblouková střecha, plátěná stahovací střecha, vyjímatelné prvky v interiéru včetně „Radioënu“, který poslouží i venku, a sedadla s technologií Advanced Comfort. Všechno má působit vesele a lidsky, nikoliv jako další komplikovaná „smart“ krabička.

Xavier Chardon to formuluje jasně: znovu vymyslet 2 CV neznamená kopírovat minulost, ale uchopit to, co ho dělalo jedinečným. Svět se změnil, myšlenka zůstává stejná – dělat život s Citroënem krásnějším. A přiznáme se, že právě tato filozofie nám byla při procházení pařížským autosalonem sympatická. V době, kdy se většina automobilek předhání v kapacitě baterií, výkonu elektromotorů a velikosti displejů, působí sázka na malé, lehké a dostupné auto skoro až odvážně. Citroën tak možná nepřivezl nejvýkonnější ani technologicky nejextrémnější exponát. Zato připomněl, že automobilový svět nemusí být jen o číslech. A že některé z nejzajímavějších nápadů vznikají spíše ze srdce designérů než z marketingových plánů.

 

DS Automobiles: Francouzská elegance hledá novou tvář

Také DS Automobiles využila domácí autosalon k představení své vize budoucnosti. A zatímco Citroën vsadil na jednoduchost a návrat ke kořenům, jeho prémiový sourozenec se vydal přesně opačným směrem. Koncept DS F3VER je především designovým manifestem, který má ukázat, jakým směrem se bude francouzská značka v příštích letech ubírat. Naživo přitom zaujme především nezvyklými proporcemi, výraznou přídí s vertikálním světelným podpisem ve tvaru písmene Y a propracovanými zadními světly tvořenými 16 LED panely, které vytvářejí dojem nekonečné hloubky. Zajímavostí je také speciální lak Cosmic Blue, který podle dopadajícího světla přechází z modré do fialové. DS navíc posouvá možnosti individualizace prostřednictvím dvoubarevné karoserie, přizpůsobitelného lemování střechy nebo světelných animací.

Za extravagantním vzhledem se ale skrývá překvapivě racionální základ. DS F3VER měří jen 4,19 metru, přesto díky rozvoru 2,70 metru slibuje velkorysý vnitřní prostor a zavazadelník o objemu 400 litrů. Automobilka zároveň představuje filozofii „Design Intelligence“, jejímž cílem je zjednodušovat konstrukci, snižovat počet komponentů a zlepšovat aerodynamiku bez kompromisů v kvalitě. Právě spojení výrazného designu s každodenní praktičností nám na konceptu připadá nejzajímavější. DS se očividně nechce spokojit s rolí luxusnější alternativy běžných modelů koncernu, ale hledá vlastní, snadno rozpoznatelnou identitu. Jestli se jí podaří takto odvážné tvary přenést i do sériové výroby, ukáže až čas.

 

Fiat: Italské náměstí a auto, které se umí proměnit

Pokud Citroën vsadil na jednoduchost a nostalgii, Fiat se rozhodl přenést do Paříže pořádný kus Itálie. Jeho expozice byla pojata jako moderní italské náměstí – otevřené, barevné a přátelské. A nutno říct, že v prostředí velkého mezinárodního autosalonu šlo o příjemnou změnu atmosféry. Fiat ostatně v poslední době nemá důvod schovávat se v koutě. V roce 2026 překročil milion prodaných vozů celosvětově a v Evropě vyrostl o dvacet procent. Mezi soukromými zákazníky se posunul mezi pět nejoblíbenějších značek. Jenže nás samozřejmě více než obchodní výsledky zajímalo to, co bylo možné vidět přímo na výstavišti.

Pozornost si zasloužily především koncepty Multiplina a MULTIPLAY. Druhý z nich, představený už na akci Night Before, je doslova laboratoří nápadů. A také ukázkou toho, že Fiat stále umí přemýšlet o praktických automobilech trochu jinak než konkurence. Na délce 4,45 metru kombinuje MPV, SUV a pick-up díky sloupku C nazvanému „Metamorfosi“, který umožňuje posunout zadní modul a proměnit rodinný vůz 6+1 na čtyřmístný pick-up s otevřenou ložnou plochou. Zní to komplikovaně? Možná. Ale právě podobné nápady jsou na autosalonech zajímavé. Můžete si totiž představit, jak by fungovaly v každodenním životě, místo abyste pouze porovnávali čísla v technických tabulkách. Petsenger seat pro mazlíčka nebo dítě, spoiler, který se otočením stane nosičem kol – to všechno jsou příklady řešení reálných situací, kdy se nároky na auto mění během jediného dne. Otázkou samozřejmě zůstává, kolik z těchto nápadů se někdy dostane do sériové výroby.

Fiat ovšem v Paříži nezůstal jen u designérských experimentů. Evropskou premiéru si zde odbyly také modely Grizzly a Grizzly Fastback, které už představují podstatně konkrétnější příslib pro zákazníky. Rodinné vozy s délkou pod 4,5 metru nabízejí vnitřní prostor 3,5 m³, zavazadelník až 608 litrů a výběr benzinových, hybridních i elektrických pohonů. Objednávky v Evropě mají začít 5. ledna 2027. Právě tyto dva modely mohou být pro Fiat nakonec mnohem důležitější než všechny futuristické koncepty dohromady. Značka se totiž vrací do segmentu, kde dlouho chyběla, a snaží se nabídnout přesně to, co od ní zákazníci tradičně očekávali – jednoduchá, kompaktní, prostorná a důmyslná auta. A po návštěvě její expozice jsme měli pocit, že Fiat znovu začíná nacházet vlastní identitu. Nechce být nejluxusnější ani nejvýkonnější. Chce být především chytrý a praktický. A to mu historicky šlo velmi dobře.

 

Alfa Romeo: Srdce, které má pořád co říct

A pak přišla Alfa Romeo. Značka, u které se objektivita automobilového nadšence občas dostává do mírného konfliktu s emocemi. Jenže právě o emoce tady jde především. Zatímco ostatní automobilky se předháněly v technologických vizích, Alfa Romeo připomněla, že automobil může být také uměleckým objektem. A její hlavní koncept Cuorerosso byl přesně tím typem exponátu, u kterého má smysl se na chvíli zastavit a prostě se dívat. Cuorerosso není předobrazem konkrétního sériového modelu, ale manifestem. Název spojuje srdce a červenou – dvě věci, bez kterých Alfa Romeo vlastně není Alfou Romeo. Celý koncept stojí na třech pilířích: červené barvě, Itálii a sportovním charakteru. Designová filozofie Bellezza Necessaria, tedy Nezbytná krása, odstraňuje vše nadbytečné, aby zůstalo jen to podstatné.

Kupé 2+2 o délce 4,7 metru působí jako socha z tekutého kovu. A právě při pohledu z různých úhlů vyniká, jak důležitou roli tu hrají proporce a čistota jednotlivých ploch. Scudetto a Trilobo dostávají novou podobu, světelný podpis pulzuje jako srdce, zadní dveře se otevírají proti směru jízdy a tradiční Coda Tronca zůstává zachována. Je to moderní interpretace designového jazyka, který se Alfa Romeo snaží rozvíjet už desítky let. A především důkaz, že i v době elektrifikace a stále přísnějších technických požadavků se dá přemýšlet o automobilu jako o něčem více než jen dopravním prostředku. Santo Ficili to shrnul tak, že Alfa Romeo vždycky dělala auta, která nejen přepravují, ale také něco probouzejí. Cuorerosso má ukázat, že tohle platí i v éře různých pohonů a modelů do 4,7 metru. Technologie, funkčnost a kvalita mají sloužit emocím a potěšení z jízdy, nikoliv naopak.

Samotný koncept přitom nebyl jediným důvodem, proč se u Alfy zastavit. Vedle něj se představila Edizione Luna Rossa napříč modelovou řadou, speciální 33 Stradale s damaškovými motivy na Quadrifogliu a také legendární Duetto Spider z roku 1966, který letos slaví šedesáté narozeniny. Právě přítomnost historického Spideru vedle moderních konceptů byla krásnou připomínkou toho, odkud Alfa Romeo přichází. Nešlo jen o vystavení několika automobilů různých generací, ale o zajímavý kontrast mezi minulostí a budoucností. Své místo zde měla tké Bottega Alfa Romeo – prostor věnovaný italskému řemeslu, individualizaci a detailům, které k této značce neodmyslitelně patří. Z pařížské expozice Alfy Romeo jsme tak odcházeli s pocitem, že značka dobře ví, co ji odlišuje od ostatních. Otázkou samozřejmě zůstává, jak velká část těchto emocí se přenese i do budoucích sériových modelů. Pokud se to podaří, může mít Alfa Romeo před sebou velmi zajímavé období.

 

Opel: Kombi zítřka a GSE energie

Po italských emocích přišel čas na německou racionalitu. Tedy alespoň na první pohled. Opel totiž v Paříži ukázal, že ani tradičně praktická značka se nemusí vzdávat sportovního charakteru. Jeho expozice stavěla na tom, co mu vždycky šlo – praktických, technicky poctivých autech, tentokrát ovšem s výraznějším sportovním nádechem. Hlavní hvězdou byl STX Concept, vize elektrického kombi budoucnosti. A právě kombi je karosářskou variantou, která v době všudypřítomných SUV začíná být trochu neprávem přehlížená. Opel naštěstí ukazuje, že s ní stále počítá. STX Concept navazuje na tradici modelů Sports Tourer, ale posouvá ji dál. Výraznější Vizor se světelnými animacemi, aktivní aerodynamika přizpůsobující se jízdě a celkově techničtější, čistší povrchy. Při pohledu na vystavený vůz bylo patrné, že Opel nechce tradiční kombi jen elektrifikovat, ale také mu dodat výraznější vizuální identitu. Není to tedy jen další koncept vytvořený pro efekt na výstavním stánku, ale především signál, kam by se klasické rodinné kombi mohlo v příštích letech posunout.

Vedle něj se ovšem rozvíjel celý svět GSE. A ten už nebyl jen o vzdálené budoucnosti. Nová Corsa GSE totiž není koncept – je k objednání a s výkonem 281 koní a zrychlením na stovku za 5,5 sekundy se stává nejrychlejším sériovým Opelem současnosti. Je to elektrický hot hatch pro běžné dny, nikoliv jen pro závodní okruh. Astra GSE Line zase nabízí sportovní vzhled bez nutnosti volit konkrétní pohon, což dává smysl zákazníkům, kteří chtějí atraktivnější automobil, ale nechtějí se omezovat pouze na jednu technologii. Mokka GSE přenáší rallye charakter svého závodního protějšku na silnici, Grandland Electric AWD ukazuje, že i větší elektrické SUV může mít pohon všech kol, a Frontera zůstává dostupnějším a prostorným rodinným vozem.

Když jsme si celou nabídku Opelu prošli, bylo zřejmé, že značka nepředvádí žádnou dramatickou revoluci. A možná je to dobře. Místo toho nabízí poměrně srozumitelnou evoluci – praktická auta s výraznějším charakterem, moderní technikou a elektrickým pohonem. Právě tato kombinace by nakonec mohla oslovit více zákazníků než seberadikálnější koncept.

 

Leapmotor: Dostupná inovace a výroba v Evropě

Poslední zastávka našeho putování po značkách spojených se Stellantisem nás zavedla k Leapmotoru. Tedy automobilce, která do celé skupiny přináší trochu jiný pohled na vývoj, výrobu i cenovou dostupnost elektromobilů. Čínská značka, která prostřednictvím společného podniku spolupracuje se Stellantisem, se v Paříži představila s rostoucím evropským portfoliem a důrazem na praktičnost. Na rozdíl od tradičních evropských automobilek přitom nemusí tolik řešit vlastní historický odkaz. Místo toho se soustředí na technologie, prostor a poměr ceny a užitné hodnoty. Nový B03 je městský hatchback, který má nabídnout až 390 km dojezdu, výkon 145 kW a nabití z 10 na 80 procent za 21 minut. Důraz je kladen na vnitřní prostor, množství chytrých odkládacích míst včetně systému Leap Box a moderní infotainment Leap OS 4.0 Plus. Jde o automobil pro každodenní městský provoz, který se snaží přinést technologie vyšší třídy do kompaktního segmentu za přijatelnou cenu. Z pohledu evropského zákazníka přitom může být právě tato kombinace mnohem důležitější než extravagantní design nebo rekordní výkon.

Na opačném konci nabídky stojí D19, prostorné SUV s možností šesti nebo sedmi míst a technologií Super REEV, která kombinuje elektrický pohon s prodlouženým dojezdem. Je to další ukázka toho, jak rychle se nabídka čínských automobilek rozšiřuje. Zatímco ještě nedávno byly v Evropě spojovány především s menšími a cenově dostupnými elektromobily, dnes už míří také do segmentů velkých rodinných SUV. Možná nejdůležitější zpráva z pařížského vystoupení Leapmotor se ale netýkala žádného konkrétního exponátu. Sériová produkce modelu B10 totiž oficiálně začala v Zaragoze ve Španělsku. Jde o první evropský výrobní závod značky, realizovaný ve spolupráci se Stellantisem. A právě to může mít pro budoucnost Leapmotoru v Evropě zásadní význam. Lokalizace výroby totiž není jen marketingové heslo. Znamená potenciálně kratší dodací lhůty, lepší přizpůsobení evropským zákazníkům a také větší důvěru v samotnou značku. Zákazníci Leapmotoru navíc získávají přístup k nabíjecí síti Free2move Charge.

Při porovnání expozic Opelu a Leapmotoru byl ostatně krásně vidět rozdíl mezi dvěma světy, které se v rámci Stellantisu potkávají. Opel staví na dlouholeté tradici, německé technické škole a sportovním duchu GSE. Leapmotor naopak ukazuje, jak rychle může mladší čínská automobilka růst díky dostupným elektrickým vozům, moderním technologiím a postupné lokalizaci výroby. Dvě velmi rozdílné cesty, které se ovšem mohou vzájemně dobře doplňovat.

 

Co z toho plyne? Paříž nabídla více odpovědí, než jsme čekali

Když jsme si po návštěvě jednotlivých expozic začali skládat dojmy dohromady, uvědomili jsme si jednu podstatnou věc. Stellantis letos v Paříži nepředvedl jednu společnou vizi automobilové budoucnosti. Ukázal jich hned několik. A každá z nich má trochu jiné priority. Peugeot zkoumá extrémy výkonu i elegantní elektrické GT. Citroën připomíná, že auto může mít duši, i když je malé, jednoduché nebo užitkové. Fiat přemýšlí nad tím, jak jeden vůz může během dne plnit několik různých rolí. Alfa Romeo trvá na tom, že bez emocí automobil ztrácí část svého smyslu. Opel kombinuje německou preciznost se sportovní energií GSE a Leapmotor ukazuje, že dostupná elektrická mobilita může být spojena i s evropskou výrobou.

Právě možnost vidět všechny tyto přístupy během jediného dne a porovnat je přímo na místě byla na pařížském autosalonu mimořádně zajímavá. Z fotografií a tiskových zpráv totiž jednotlivé koncepty často vypadají jako izolované projekty. Teprve při osobní návštěvě vynikne, jak odlišně jednotlivé značky přemýšlejí o stejném problému. Samozřejmě ne všechny vystavené koncepty se dostanou do sériové výroby. Některé jsou především designovými manifesty, jiné už mají k budoucím sériovým automobilům podstatně blíž. A u některých technických slibů bude ještě velmi zajímavé sledovat, nakolik se je podaří skutečně naplnit. Společné ale mají jedno. Snaží se odpovědět na otázku, která bude v příštích letech stále důležitější: jak má vypadat automobil, který nejen dobře jezdí, má dostatečný dojezd a rychle se nabíjí, ale zároveň pro svého majitele něco znamená? Ať už je to radost z jízdy, praktická všestrannost, design, dostupnost nebo prostě pocit, že sedíte v něčem, co má charakter.

Z Paříže jsme si tak neodvezli dojem, že by Stellantis měl na budoucnost automobilového průmyslu jednu univerzální odpověď. Spíše naopak. A možná je to jeho největší výhoda. Jestli se z odvážných konceptů nakonec stanou auta, která budou lidé skutečně chtít kupovat a řídit, ukáže až čas. Po tom, co jsme na vlastní oči viděli, je ale příjemné vědět, že se automobilky alespoň nesnaží tvářit, že budoucnost je jen o kilowattech, kapacitě baterie a počtu kilometrů na jedno nabití. Protože auta by pořád měla být také o emocích. A právě ty na pařížském autosalonu rozhodně nechyběly.

 

Míra Jeništa