Pátý ročník Legend: příběh je někdy více

Pátý ročník Legend: příběh je někdy více

Je sobota ráno a já se pomalu probouzím. Chvíli přemýšlím, co vlastně budu dělat. Velice se vám, motoristickým nadšencům, omlouvám, že jsem vlastně vůbec přemýšlel o dnešním programu. Vždyť jsou Legendy! Volám svému kolegovi a přemlouvám ho, abychom na slavnost vyrazili již dnes. Z jeho slov zní poněkud „meteorologická odpověď“ – dnes odpoledne má pršet. Ovšem to na mě neplatí, jdu se podívat na oblohu a nevidím téměř žádný mrak. „Hele, prostě jedeme a uvidíme“ znělo z mých úst. Vyrazili jsme tudíž s redakční Alfou na jednu z největších událostí tohoto roku a vlastně ne jen tohoto, ale i předešlých čtyř let. Cesta je klidná, po zaparkování však začíná pršet, a to docela dost. Tak tenhle den nevyšel. „Už se jenom jednou vyspíš a …“ někdy mi i to říkala má maminka, aby mě navnadila, proto i mi jsme se nakonec ještě jednou vyspali a vyrazili znova na Legendy. A zážitek? Spíše deštivá sobota nebo o něco lepší neděle?

 

Ranní ptáče, dál doskáče

Na můj vkus jsme vyrazili velmi brzo. Už v 9 hodin jsme byli na parkovišti pro hosty a média, abychom vám mohli zprostředkovat, jak se vlastně takové „hvězdy“ na této akci mají. Samozřejmě díky patří našemu kolegovi, který nám obstaral „VIP“ lístky. Ihned na místě dostanete náramek se zlatým nápisem Legendy na bílém podkladu. Na slavnosti na vás čeká obří místo, kde dostanete mraky jídla a pití a profesionální personál, který se k vám chová, jak nejlépe to jde. Na nic lepšího ale raději nečekejte, nebo alespoň my jsme na nic „více extra“ nepřišli.

 

A jaké vlastně letošní Legendy byly?

Čekala nás tento rok velká změna. Už jsme nebyli blázny. Stali se z nás občané pražských Holešovic. Letošní ročník byl přesunut z Bohnic právě do veletržního paláce Holešovice – a změna místa? Spíše horší než-li lepší. Já jsem často bloudil. Rozmístění automobilek po areálu bylo nepřehledné. Dám vám menší příklad. S Honzou jsme obešli téměř celý areál. Za chvíli se zastavíme a ptáme se: „To je všechno?“ Naštěstí ne. Musíte prostě jen více hledat než dříve. Nejvíce nás letos zaujal nejrychlejší sériově vyráběný sedan od Jaguaru. Tipnete si, o jaký automobil se jedná? Znalci jistě tuší, těm ostatním odhalím odpověď. Jednalo se o XE SV Project 8. A ještě bych rád zmínil největší zážitek samotné akce. Zůstaneme ještě chvíli u značky Jaguar a u konkrétního modelu. Jako nadšenci stojíme u auta. Obdivujeme jeho velké brzdy, jeho nádherné křivky. Po pár okamžicích do auta usedne zászpce automobilky a hádejte co? Sluchový orgasmus. Ten zvuk. Vezmi si mě za ženu, prosím. Tedy, za muže, tvůj pětilitrový kompresorem přeplňovaný osmiválec je prostě snem. Nejspíše dalším vábidlem byla výstava nového Fordu GT a víte co? Naživo vypadá ještě lépe než v televizních pořadech, které jistě znáte. Toyota nám letos v Čechách poprvé ukázala Mirai, auto, které je poháněno pouze na vodík. Do třetice (nebo řekněme čtveřice) všeho dobrého bych si mezi největší lákadla slavnosti dovolil zařadit jeden z Mercedesů, jež se jako importér stal jedním z hlavních partnerů akce (po boku třeba Toyoty). Šlo zřejmě o nejrychlejší auto na místě, byť v provozu ani s pouhým nastartovaným motorem jej nikdo z nás neviděl. Má přes tisíc koní a stojí šedesát milionů korun bez daně. Ve Stuttgartu (lépe řečeno v Affalterbachu, sídle AMG) mu říkají AMG project one a my všichni jsme ho mohli vidět poprvé mimo světla světových autosalonů, také v ČR. Co dalšího bylo na programu? Hlavně tedy jízdy všech možných kategorií. Na „závodním okruhu“ jsme mohli vidět vozy s označením AMG, novou Toyotu Yaris GRMN, Ford Focus RS, závodní speciály od rally vozů současnosti až po legendy typu Audi S1 Quattro.

 

Závěr? Já ani sám nevím.

Projděte se po areálu. Všímejte si lidí. Téměř u žádného člověka jsem neviděl úsměv na rtech. Možná až na pár jedinců, kteří vystoupili ze sedadla spolujezdce po jízdě na v „závodní trati“. Co ti ostatní? Možná bych si přál, abych na takové akci viděl lidi, kteří odchází s úsměvem na rtech. Lidi se chtějí také bavit a ne se jen dívat. Toyota například nabídla malým dětem možnost „vytůrovat“ motor Yarise GRMN a právě tady jsem mohl spatřit první nefalšovanou radost. Asi by se pořadatelé Legend měli zamyslet nad filosofií celého projektu. Za mě by návštěva neměla být jen o sledování, ale hlavně o nějakém velkém zážitku, aby všichni účastníci odcházeli domů s radostí. Dnes ukončím povídání jednoduchou větou. Příběh je někdy více.

 

Petr Bahenský

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..