Nové pojetí kategorie crossoverů: Honda HR-V

Minulý týden se nám v redakci naskytla příležitost otestovat loňský model malého SUV neboli crossoveru – Hondy HR-V.  Mimochodem právě tato kategorie vozů je čím dál více populární. Snad ani nemusím připomínat kolegův rozhovor s otcem jednoho z nejúspěšnějších zástupců, Peugeotu 2008. I Honda si je toho vědoma a konečně i do Evropy přiváží lákavé auto, které již přes rok jezdí na indických trzích pod názvem Vezel. Zde je nejprodávanější s hybridním ústrojím a maximální výbavou, která mimo jiné obsahuje i velmi luxusní prvek v podobě koženého čalounění palubní desky. A co evropské HR-V? V průběhu let nám pod tímto jménem posílají z Japonska lepší a lepší vozy. O tomto modelu se říká, že je již vybroušený jako diamant. S hlavou plnou smíšených očekávání získaných z různorodých recenzí se nadšeně vydávám pro moji nejbližší motorovou budoucnost. Pojďme se mu tedy podívat na zoubek.

 

První dojem? Jistá dávka extravagance!

První dojem získaný po vyzvednutí auta je poměrné pozitivní. Nadšení se mi dostává z opravdu stylového exteriéru. Na mě zapůsobil mohutně a odolně a zároveň velice sportovně. Tato zvláštní a těžko popsatelná kombinace mi bude dělat ještě dlouho nepořádek v hlavě. Obecně bych k exteriéru řekl už asi jen to, že od původního vzhledu krabice na nábytek udělala Honda hodně velký skok kupředu. Konkrétně bych potom velice rád zmínil jeden poměrně specifický prvek, a to sice zadní kliky dveří. Nejsou totiž klasické podoby stejně jako u předních dveří, nýbrž zabudované do aerodynamického pláště auta. Během doby, co jsme auto měli, si nejeden člověk myslel, že je auto dvoudvéřové. Za tuto originalitu rozhodně smekám. Stále více vozů sice vyjíždí s tímto prvkem, ale v třídě crossoverů zas tolik určitě ne.

 

Interiér: hlavně komfort

Problém s (ne)dostatkem dveří byl pro většinu cestujících odstraněn ihned po nasednutí. Prostor uvnitř je totiž navzdory vnějším nijak závratným rozměrům až dech beroucí. Řekl bych, že je to spolu se vzhledem interiéru nejlepší věc na tomto autě. Pro praktickou zkoušku jsem o víkendu naložil do auta celou rodinu, včetně spousty dětí a podobných objemných předmětů. Za celou cestu jsme se jako jeden muž shodli na tom, že auto je dostatečně prostorné i pro plný rodinný náklad na celý víkend. Tím se dostáváme k vnitřnímu vybavení vozu, u kterého se jen velice těžko hledá něco k vytknutí.  Do očí bijící multifunkční volant, za kterým se každý cítí jako Niki Lauda, padne do ruky jako by byl udělán všem na míru. Ne, dělám si samozřejmě srandu. Pocit závodníka může dodat jen vzhled volantu, ale pořád sedíme (jen) v crossoveru. O jízdních vlastnostech ale až později. Prostřední části přístrojové desky vévodí centrální audiosystém s dotykovým displejem, který funguje poměrně bezchybně. V naší specifikaci se dodává bez příplatku a dle mých předešlých zkušeností s Hondou se jedná o nejlepší variantu, kterou tento japonský výrobce vozů nabízí. Za displejem se schovává poměrně příjemné rozhraní, ke kterému můžete připojit svůj smartphone. Software má svůj operační systém Android, díky kterému je i vcelku uživatelsky přívětivý. Mezi řidičem a spolujezdcem je vysoká „přepážka“ s užitečnými vychytávkami na pití a malé předměty. Jedná se o takovou trošku větší loketní opěrku s úložným prostorem. Přirovnal bych jí k systému nabízeným třeba do Opelu Zafira, ale to je přeci jen vůz kategorie rodinných vozů. V podání Hondy mě potěšilo ještě umístění USB konektoru, ze kterého můžu kabel vyvést zprava i zleva zmíněné přepážky. Jediná chyba jinak perfektního interiéru je řadicí páka, která svým vzhledem při nejmenším připomíná jednu nejmenovanou sexuální pomůcku. Sám bych nebyl až takto kritický, ikdyž uznávám, že její funkčnost je daleko  lepší než estetičnost.

 

Vyšší stavba nemusí nutně znamenat horší jízdní vlastnosti

Nyní se dostáváme k jízdním vlastnostem. Za necelý týden užívání jsme najezdili poměrně mnoho kilometrů. I v této oblasti vládne s autem naprostá a plná spokojenost. Podobně jako u exteriéru bychom zde mohli dojmy popsat jako smíšení sportu s terénem. Rychlostí se auto vyrovnalo i více sportovně laděným vozům. Zároveň si hravě poradilo s polními cestami a lehkým terénem. Za jízdy je zároveň pohodlné a ani ve vyšších rychlostech se nevzdává komfortu. Po zkoušce sportovnější jízdy na krásných středočeských okresních silnicích zjišťujeme, že krásně drží v zatáčkách a motor si poradí i se sportovnějším stylem dopravy.  Celé toto dobrodružství potom skončilo s průměrnou spotřebou těsně pod 6 l/100km, což je, počítaje s dalším snížením při plynulejší každodenní jízdě, výborný výsledek. Když už zmiňuji, jako vždy, spotřebu, tak se musím na chvilku pozastavit u hnacího ústrojí. Pod kapotou našeho HR-V šlapala na dnešní dobu poměrně výjimečná benzínová patnáctistovka. Výjimečná asi hlavně svým typem – jedná se totiž o atmosféru. 96kw rozhodně není na dnešní poměry málo, ale přeci jen nejsme my, mladá generace, zvyklí na velké vytáčení motoru při honbě za výkonem. Na druhou stranu je ale právě tato charakteristika i velkou výhodou. Honda je v nižších otáčkách neuvěřitelně tichá, klidná a hlavně úsporná. Pravda, že nižší otáčky jen s bídou stačí na běžnou jízdu, ale pokud se s tímto jízdním stylem spokojíte, odměnou vám bude opravdu hodně úsporná jízda. Když už si budete chtít hrát na závodníky, tak sice s běžnými hothatchi krok úplně neudržíte, ale na trase Praha-Ostrava vám moc neujedou. Oni totiž budou muset natankovat a vám ještě něco v nádrži po příjezdu do cíle zbude.

 

Ideální auto nebo jen dobrý městský crossover?

Co si tedy má čtenář z tohoto článku odnést? Honda HR-V je špičkové auto, vyčnívající z šedého průměru, které rozhodně stojí za vyzkoušení. S cenou začínající na 490 000 Kč se určitě jedná o vůz, o kterém je vhodné uvažovat.  Doporučil bych ho především menším rodinám, které chtějí bezpečí a zároveň nechtějí nikde zůstat pozadu. Ani mladé potenciální klienty ale určitě nezahanbí. V případě výběru hezké barvy v kombinaci s většími litými koly vám totiž dodá i jistou dávku extravagantnosti. Navíc je to bez pochyby auto, po kterém se člověku stýská, hned jak zaparkuje.

 

Vojtěch Šafář