Nissan Qashqai: zkušený matador SUV třídy, v novém luxusním hávu

Nissan Qashqai: zkušený matador SUV třídy, v novém luxusním hávu

Po dlouhé době se opět dostaly mé ruce k testovacímu autu. Karta, kterou jsem si vytáhl, měla tentokrát hnědou barvu a na ní nápis: „Nissan Qashqai 2018 – 1.6 diesel a plná výbava Tekna+…“. Strávili jsme spolu několik pěkných dní, uteklo to ale jako voda. Dokázal mě zaujmout? Co se mi líbilo a co se mi až tak nezdálo? Co říkám na můj oblíbený parametr poměru ceny a výkonu? Na to se pojďme rychle podívat v několika řádcích níže a vychutnejme si společně skvostné záběry tohoto nového, a na druhou stranu věrně známého vozu v přiložené fotogalerii.

 

První setkání: na první pohled sexy hnědá myš

Jsem toho názoru, že SUV vozy, obzvláště ty nesportovní varianty, nebývají příliš často dechberoucí, co do vzhledu. Humpolácká karoserie na vyvýšeném podvozku, s velkými koly. Nicméně nový Nissan Qashqai dostal zase o něco svěžejší vzhled, a tak působí docela dynamicky z dálky-proporcemi- i z blízka v řeči detailů. Obzvláště působivý je právě tento testovaný model, který dostal nejvyšší nabízenou výbavu „Tekna+“ s řadou funkčních i čistě jen estetických liftingů v podobě chromovaných finišů v exteriéru, ale i interiéru. Snad jen ta poněkud usedle působící hnědá metalíza („bronzová chestnut“) tak nějak ubírá na možném sexappealu. Ale přeci jen je to otázka čistě subjektivní. Byla zde již zmínka o interiéru. Ten nabídne tentokrát zákazníkovi v nejvyšší výbavě luxusní atmosféru. Nejvíce mě osobně zaujala sedadla s koženým Nappa potahem a 3D-polstrováním, které působí nekompromisně prémiově. A co tedy všechno nejdeme uvnitř?

 

Interiér: nečekejte téměř žádný kompromis

Ani uvnitř neklesá na sexy dojmu z auta, za čež jsou dost zodpovědná právě již zmíněná sedadla ve vínové barevné variantě. Dále se v interiéru nešetřilo na elektrifikaci, takže si cestující vpředu mohou plně elektricky nastavit polohu svých sedadel s dvěma paměťovými režimy u každého sedadla samostatně. Samozřejmostí je už jejich vytápění. Naopak za chlazení v sedadle si nelze ani připlatit. Zákazník má v tomto smůlu… Výplně dveří i design palubky střídá měkčené tmavé hrubé plasty s těmi hladkými, působícími jako broušený hliník. Ve středové konzoli je zapuštěný 7“ displej komunikující data operačního systému NissanConect, který přenáší posádce majoritu všech informací o voze, jízdních datech až po nastavení ambientního osvětlení či navigace a nastavení rádia. U řidiče v kapličce tradičně nechybí ani malý 5“ displej, usazený mezi analogové budíky otáčkoměru a rychloměru, na kterém opět můžete sledovat, ale i nastavovat, jízdní data, respektive režimy. Nejvíce jsem si užíval komfortu, který je v takto nejvýše vybaveném vozu této značky na velice dobré úrovni. Právě ergonomie dobře do ruky padnoucího multifunkčního volantu, elektricky regulovatelného posezu i dostupnost a logika umístění všech ostatních ovládacích prvků je tu nanejvýš v pořádku, a to co do ztvárnění, ale především i co funkčnosti. Rád bych něco vytknul, ale musel bych se snažit. Snad jediné, co mi v testovaném voze chybělo, a bývá poměrně vděčným prvkem interiéru u jiných výrobců, je head-up displej. Ten se zde nedá dokoupit ani za příplatek. Dalším a posledním „ale“ byl pro mě poněkud zastarale vypadající uživatelský design operačního systému NissanConect, který působí až příliš stroze a zkrátka tak nějak… s vypršelou dobou data použití.

 

Téměř nic tu nechybí a funkčně to ujde

Auto jsem testoval tradičně, jízdou po městě, po o okreskách, ale i dálnici (bohužel nikoliv v terénu, jak by se dalo možná očekávat). Především tam, při jízdě po dálnici, mě zajímala zde dostupná výbava kontroly jízdního pruhu, aktivní asistence řízení a zabudovaný adaptivní tempomat. Nissan kombinaci všech těchto systémů v případě volby manuální převodovky označuje jako Drive Assist. Došel jsem k závěru, že jejich funkčnost je průměrná a jejich ovládání není až tak, alespoň z kraje, intuitivní jako u konkurenčních automobilů, například značky Opel, kde schopnost držet auto v pruhu i délka semi-autonomního intervalu dosahují o malinko lepšího skóre, alespoň v mých tabulkách. Průměrnou je právě doba, po kterou se automobil dokáže řídit sám (cca 10 vteřin), a tak je to spíš opravdu jen pokus o preventivní opatření než skutečný jízdní asistent.

Z bezpečnostních jízdních prvků vnímám jako skvěle padnoucí i prvky exteriéru, konkrétně osvětlení. To je u tohoto modelu řešeno z většiny LED technologií a jsou zde k dispozici dobře funkční automatická dálková světla i aktivní natáčení světel při průjezdech zatáčkami.

Z konektivity nechybí bluetooth, čtečka karet ani USB porty. Dokonce ani svá stará oblíbená hudební CD nemusíte nechávat doma. Auto má totiž jejich přehrávač.

 

Řízení a vše kolem něj: Chování řadičky, brzd, odezvy na plyn a další

Výkonově je vůz naladěn na 130 koní (pod kapotou bychom v tomto případě našli šestnáctistovkový dieselový čtyřválec dCi. To není příliš mnoho, a tak nečekejte bůhvíjak dynamické svezení v této naftové specifikaci (navíc se 4×4 inteligentním pohonem). Pro znatelně vyšší výkon musíte jít až do benzínových agregátů. Převodovka je zde manuální a její chod a délka drah byly v mých očích tak akorát. Co mě mile překvapilo, byl jízdní komfort a s tím spojené odhlučnění kabiny, které bylo poměrně dost dobré, přestože vůz měl obuté v této výbavě celkem velká 19“ kola. Jízda však přes menší, rozumnější nerovnosti byla naprosto bezproblémová, a to až přímo nadstandardně. Brzdy u tohoto modelu jsou naladěny na skutečně lineární účinek a mají uvítanou předvídatelností i sílu.

Jakmile se chcete cítit „závodnicky“ – jediné, co jsem postřehl, a lze to nastavit, je tuhost řízení. Jinak je ve standardním režimu řízení krásně lehké a posílené.

A co v případě rychlejší jízdy? O té dynamické zde nemá smysl příliš hovořit, ani zážitkem z výkonu a co je více alarmující u „nafťáku“, hlavně ani spotřebou. K té se hned dostaneme. Pokud zkrátka na to takříkajíc šlápnete, s takto komfortně naladěným podvozkem a větší světlou výškou, auto se má tendenci spíše rozhoupávat ze strany na stranu (pokud zatáčku pěkně říznete). Jinak reakce řízení jako taková je téměř tip ťop, velmi přesná a poměrně responzivní.

Jak jsem nakousl před pár řádky, co mě docela nemile zarazilo byla spotřeba. Pokud bych jel, občas rychleji, občas né tak rychle, přesto bych měl problém se dostat pod 6 litrů na 100 kilometrů. Takovou hodnotu vzhledem ke zmíněnému jízdnímu přístupu bych čekal spíše od maloobjemového turbobenzínu dnešní doby. Ale diesel? Jezdil jsem s auty, která měla podobně výkonný agregát, podobnou hmotnost, ale nižší spotřebu, většinou okolo 5 až 5,5 litru. Tady to není úplně jednoduché, dostat se normální, běžnou jízdou pod 5,9, natož 5,5. A to bych přísahal, že jsem se snažil mít v daných úsecích lehkou nohu, abych výsledek nijak nezkreslil. V tomto ohledu mi přišel tedy Qashqai spíše jako slabší soutěžící o nejmenšího žrouta, byť ani mnou dosažených celkových 6,2 l/100km nelze považovat za vyloženě špatnou hodnotu.

 

Když dáme jedna a jedna dohromady, jaký bude výsledek?

Se vším výše řečeným i neřečeným, i přes jisté nedostatky (z mého subj. pohledu) na mě zapůsobil nový Nissan Qashqai velice sebejistě. Tolikrát jsem se tyto dny nadšeně zaposlouchal do parádního audio výstupu z 8 reproduktorů Bose (jsou v rámci dané výbavy) a strašně moc jsem si úžíval posez, ergonomii i pohled na auto. Čili, pro mě osobně, jízdně spíše průměrný vůz, designově, stylově a výrobní kvalitou velice příjemné překvapení. S cenovkou 938 tisíc za plnou výbavu, v rámci tohoto segmentu tak můžete dostat pohodlné, univerzální auto, s pěknou panoramatickou střechou a prémiovým audiosystémem, dostatkem prostoru pro cestující i praktické a nápadité členění v zavazadlovém prostoru. Nabídne to, co očekáváme? Pro řadu z nás určitě ano, volbu už necháme na vás.

 

Jakub Kameníček

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.