Motorvize fans award 2016 kandidát #3: Škoda Superb

O novém Superbu toho bylo napsáno u nás i mimo naši redakci opravdu mnoho. Je nám tedy v tuto chvíli opravdu velkým potěšením, že vám jej nyní můžeme představit jako třetího kandidáta na vítěze Motorvize fans award 2016. Tentokrát na vás čeká ta nejnovější specifikace, verze sportline. Dva z nás navíc již „nominovali“ právě tuto vlajkovou loď mladoboleslavské automobilky na naši výroční akci. Držíme mu palce i my, ale nezapomínejme i (ne)omylného Superba podrpobit podrobnému testování. Pojďme se podívat na náš prozatím poslední test, který vám nedávno zprostředkoval kolega Petr Bahenský.

 

Honosnost v prvním pohledu

V interiéru na první pohled zaujmou kožené sedačky, které umožňují nejen funkci vyhřívání, ale i odvětrávání, což jsem parných letních dnech velice ocenil. Sedačky jsou fajn na pár hodin jízdy. Mě po hodině či po dvou hodinách sezení začal vadit poněkud vyšší posed a ostatní redaktoři s ním mají také problém. Co absolutně nejde přehlédnout, je panoramatické střešní okno. Věřím tomu, že na noční vyjížďku se svým protějškem někam, kde krásně uvidíte vycházející hvězdy, je to určitě další plusový bod. Věřím, že nejeden „playboy“ by na prvním rande opravdu zabodoval. Jinak si myslím, jelikož mi asi dáte za pravdu, že tohle auto není tak úplně o „machrování“, takže zrovna reálného zákazníka netáhne dávat za střešní okno, které bude dobré jen pro letní období, připlatit přes 30 tisíc korun. Já bych asi raději volil třízónovou klimatizaci, která nadchne jak řidiče, tak spolujezdce a účastníky vzadu, kteří si mohou volit svoji vlastní teplotu. Za tento luxusní prvek mimochodem zaplatíme „pouhých“ 7 tisíc, což je o mnoho méně než za panoramatické otevírací střešní okno. Pozitivní zprávou pak je, že si vlastně každý z nás může sám vybrat. Když si vzpomenete na školu, tak určitě najdete i citace typu: „Každý jsme jedinečný.“ a odpovědí dnešní Škodovky je téměř absolutně volný výběr vlastní specifikace. Mě mimo jiné oslovil tříramenný multifunkční volant, se kterým se člověk brzy naučí pracovat a zároveň se jedná o spolehlivého přítele na cesty, za čtyřramenný ekvivalent bych jej neměnil. Když se pak rozhodneme nastartovat, nás, že klíčky můžeme nechat například v kapse. Stačí zmáčknout jediné tlačítko a auto startuje. Právě proto, že se jedná o prvek dnes už i přes svou nadstandardnost poměrně běžný, jako náročný uživatel (píšící novinář jím samozřejmě je) jej považujete za nezbytnost. U Škodovky je „KESSY“, bezklíčový přístup do vozidla, ve standardu již od třetí výbavy a jinak jej pořídíte za 10.100Kč. Elektricky ovládaný kufr mě nadchnul. Ovšem ne vždy se zadaří, občas chvíli trvá než se kufr otevře. Vysvětlení je jednoduché, čeká se, než vy správně kopnete. Co musím vytknout, je skutečnost, že klíčkem máte možnost otevřít kufr, zavřít jej však musíte pouze tlačítkem na kufru. Nedej bože, že by se vám v zácpě podařilo omylem zmáčknout tlačítko k otevření kufru nedaleko automatické převodovky. V zácpě běžet ke kufru, abyste ho mohli zavřít, je skvělá zábava. Ovšem, když se podíváme na velký úložný prostor, co kufr nabízí, dokážeme odpustit snad i tyto výtky. Rodinný nákup pro rodinu na měsíc se do něj naprosto v pohodě vejde a dle různých pokusů na internetu zjistíte, že do Superba dostanete téměř vše.

 

Asistenční systémy: funkčnost a použitelnost

U interiéru ještě chvilku zůstaneme. Teď se podíváme pod pokličku několika prvkům. Pojďme nyní společně zjistit, zda u nás budou mít úspěch či nikoliv. .  Systém lineassist je rozhodně dobrý pomocník při delších cestách. Pro delší trasy je rozhodně bezpečnější mít tohoto asistenta zapnutého a mít jistotu, že při nejhorším vás auto zachrání a udrží v jízdním pruhu. Na kratší vzdálenosti jsem tento asistent vypínal, protože mám radši, když auto řídím já a nekecá mi do jízdy při každém zapomnění blinkru či jen nechtěně ve zúžení nějaký šotek pod kapotou. Co rozhodně potěší, jsou přední a zadní parkovací senzory. Superb jich nabízí rovnou 12. Díky službě „parkpilot“ můžete na obrazovce sledovat varování před případnou kolizi při parkování. Při couvání vám pomůže navíc kamera. Kdyby si popřípadě někdo na parkování nevěřil, může vám pomoci samo auto a to díky plně automatickému parkovacímu asistentu. Díky všem těmto vychytávkám nebude parkování již žádný problém, i když je Superb tak obrovské auto. Zaujala mě volba jízdních režimů. Díky adaptivnímu podvozku můžeme volit režimy: comfort, eco, sport, individual a normal. S režimem eco se můžeme těšit na spotřebu okolo 7l/100km, což je na takové auto vzhledem k jeho výkonu opravdu lukrativní hodnota. Díky režimu comfort tolik necítíte takové nerovnosti jaké jsou na našich silnic denním chlebem. Při režimu sport ztvrdne podvozek a spotřeba se zvýší v závislosti na jízdním stylu, v našem případě to byl minimálně jeden litr navíc.

 

Benzín nebo Diesel? Rozum volí diesel, srdce benzín nebo ne.?

Nad technickou stránkou se člověk může zamýšlet dlouze a vždycky. U Superba platí tato zákonitost dvojnásob. Ačkoliv nejžádanější volbou bude bezesporu dvoulitrová nafta, ani zdaleka se nejedná o nejdokonalejší pohonnou jednotku koncernových motorářů. Z vlastní zkušenosti se mi z naft líbila v Superbu snad jen základní 1.6TDI Greenline, která už ale z nabídky pomalu vymizela. Ani při nejmenším nejsem odpůrcem někdy hanlivě nazývaných „ropáků“, ba naopak. V poslední době jsem totiž jel i pár exempláři, které svou charakteristikou dosti připomínali sportovněji orientované benzínové kolegy. V poslední generaci prostě ale mohli být dvoulitry o chlup lepší. Slabší, 110kw verze je naštěstí sice úsporná, ale v nižších otáčkách s ní úsporněji orientovaní řidiči budou mít problém. Pravda, jde o zvyk, ale rozhodně ne o příjemný, pokud mluvíme o chcípání druhého převodového stupně na úrovni 1.400ot/min. Opačný protipól je pak vrcholná verze se 140kw, převodovkou DSG a pohonem 4×4. Ta má výkonu o něco více, i když dálničního sprintera z něj také neuděláte. Spotřebou jste ale pak za hranicí 7l/100km a kolikrát se blížíte i magické 8. Naopak nejpříjemněji se nám jezdilo se základní benzínovou čtrnáctistovkou, jejíž spotřeba byla dokonce kolikrát níže než v případě dieselu a výkonově rozhodně nezaostávala. I z tohoto důvodu jsme tentokrát zvolili benzín a hned druhou nejsilnější variantu. Příjemným překvapením byla opět dosti kontroverzní spotřeba. Posuďte sami, zda byste čekali, že budete s dvoulitrovým benzínem jezdit za shodnou né-li nižší spotřebu než s naftou o stejném objemu. Výkonu je dostatek naopak téměř vždy. Občas to může být dokonce nevýhodou. Pokud dáme převodovce povel nuceného „kickdownu“, tzn. v našem případě podřazení alespoň o 2 stupně, auto si neodpustí prohrábnutí kol snad nikdy. Za deště je to samozřejmě o to nepříjemnější a hlavně nebezpečnější. O sportovní jízdě ani nemluvě. Otázka je zda by v takovém případě pomohl samosvorný diferenciál nebo alespoň některé z jeho elektronických náhražek. Škoda této malé drobnosti. Jinak auto jako celek funguje skvěle, je pohodlné, rychlé, úsporné, prostě takové, jaká má výkonná dálniční limuzína být. Troufnu si říci, že mě osobně by tato varianta lákala bez váhání daleko více než kterýkoliv její dieselový bráška.

 

Kvalitní auto, mnoho fungujících hodnot a vybraná klientela. Na výjimečnost se tu ale nehraje.

Auto jako takové je opravdu krásné. Jeho design zaujme. Do kufru narvete opravdu vše. Tak jako každý, i Superb má své ale. Když si kupujete auto za milion, očekáváte od něj už něco víc. Upřímně se mi zdá palubka poněkud „uřízlá“, možná je až příliš obyčejná. Co se mi naopak líbí, je jednoduchost volantu, kterou jsem již zmiňoval. Pokud budete chtít autem okouzlit, ukázat svojí originalitu, budete muset ale hledat opravdu jinde. Jakmile vyjedete do práce či do školy (cesta dejme tomu na 30 minut), zahlédnete minimálně 4 stejná auta a to dokonce i ve stejné barvě. To ztrácí na originalitě takového auta. Pokud se nebudeme dívat na odlišnost každého jedince, tak auto v exteriéru nabídne srovnatelné design jako auta z prémiové třídy. Interiér se mi pak zdá za takovou cenu přeceňovaný. Celkově ale za naše peníze dostaneme skvělou kvalitu, funkčnost a bezkonkurenční prostor. Takové jsou hodnoty mladoboleslavské vlajkové lodě, které přesně odpovídají české klientele.

Chcete se stát opravdovým závodníkem? Užívat si sportovní jízdu? Superb sice nabízí sportovní režim, ale nesmíme zapomenout na to, že není pro takový styl úplně stavěný. I když se s autem dá jet pohodlně 200 km/h, raději bych volil v tomto případě variantu koupi Octavie RS, která je daleko hravější a uspokojí vaše sportovní „touhy“ s autem daleko lépe. Pokud jste začínají manažer a nevadí vám, že nebudete tolik vybočovat z davu nebo je to dokonce vašim cílem, je Superb skvělou volbou. Po náročných dnech v práci, věřím tomu, že oceníte možnost sednout si do takového auta a užívat si jízdu s vaším parťákem při cestách i necestách. Nakonec je tu ještě jedna cílová skupina, kteří toto auto ocení nejvíce, a to jsou rodiny s dětmi. Štve vás, že děti neustále kopou do sedačky? V novém Superbu mají menší děti opravdu smůlu, Superb jim to zkrátka svým prostorem na zadních sedadlech ani nedovolí. Špatnou zprávou pak už jen je, že těm větším to stále musíte vysvětlit vy.

 

Petr Bahenský