Laguna Seca: okruh s nejtěžší zatáčkou světa, jak vypadá ve skutečnosti?

Laguna Seca: okruh s nejtěžší zatáčkou světa, jak vypadá ve skutečnosti?

Asi každý z nás, motoristických nadšenců, by ani neváhal, kdyby byl na dovolené v Kalifornii a mel možnost se podívat na tento okruh. Známe jej třeba ze seriálu motocyklových závodu Moto GP, v jehož kalendáři se od loňského roku sice už nepohybuje, ale i tak se rozhodně jedná o jeden z nejatraktivnějších okruhů na světě. Když si vzpomenu na poměrně úspěšnou hru Real racing, tak i v té se tento americký okruh objevoval a nemusím zastírat, že se jednalo o jeden z mých oblíbených. Ve skutečnosti ale okruh vypadá úplně jinak. Jak? To vše i s detaily v našem článku.

 

Recenze okruhu.? Spíše hodnocení výletu

Nechci samozřejmě psát recenzi okruhu jako takového, ale jisté srovnání uvést mohu. O českých okruzích se snad ani zmiňovat nemusím. Je pravda, že poslední dobou se tuzemští pořadatele poměrně dost snaží, zejména ty mostečtí, ale přeci jen nemáme žádný okruh, který by znal prakticky celý svět. I tak jsou tu ale podle mě vlastnosti, ve kterých jsou naše okruhy o dost lepší. K těm se dostaneme až za chvíli.

 

Náhoda nebo spíše chtěný výlet

Cestujete si takhle po Kalifornii a napadá Vás myšlenka, jestli někde v okolí není ten známy okruh? Tak nějak to probíhalo u nás a musím přiznat, že dostat se na okruh není vůbec jednoduché. Nejprve je potřeba najít dostatečné informace. Ty se hledají těžko. Existuje sice oficiální stránka okruhu „Mazda raceway laguna seca“, na té se toho však moc nedočtete. Oficiální adresu zde samozřejmě najdete, tu zadáte do navigace a jedete, jenže jakou mate jistotu, že se k trati vůbec dostanete? Je potřeba tedy důkladně hledat. Druhou takovou komplikací je příjezd. Sjíždíte z dálnice asi 30 mil od okruhu v podstatě na slepo, žádné ukazatele a poutače. Situace se nemění ani dal. První cedule přichází par set metru od samotného vjezdu. Ten také není úplně jednoduché trefit, je totiž sdílený s kempem stejného nazvu, asi letní aktivita pořadatelů. Samotná cesta příjezdu je, zda se mi, také poněkud jednoduchá. Když si představím davy proudící na Moto GP v Brně, tak si nedokážu představit stejný nával i zde. No nakonec jsme bez větších obtíží, částečně díky naši skvěle navigaci, dorazili do cíle. Vjezdem se dostanete do asi čtvrté zatáčky, tedy do stoupání směrem k „vývrtce“. Na první pohled je vidět perfektní asfalt, široká trať a co na vás zapůsobí asi nejvíc je to brutální stoupání. Když stojíte pod ním, tak vypadá opravdu drsně.

 

Depo, boxy, zázemí

Vydáváme se dál. Průjezd nad trati a směr boxová zídka. Příjezd efektní, ikdyž parkoviště pro ty davy hledáme neúspěšně. Tak 100 aut se na odstavnou plochu vejde, ale par jich tu prostě chybí. Parkujeme a pokračujeme dál v naší cestě za objevováním okruhu. Tak nějak instinktivně hledáme ředitelství. Nakonec něco, čemu v Americe ředitelství říkají, opravdu nacházíme. Nečekejte ale žádnou standardní a už vůbec ne noblesní budovu. Jediné co objevíte je „budka“ s nápisem directorate. Ředitelství, tedy jeho umístěni a zázemí nezávidíme, na závody to vliv snad nemá, takže nemůžeme mluvit o nějakém mínusu. Pokračujeme na boxovou zídku. Ta má vjezd před poslední zatáčkou a výjezd vlastně až za první, tedy pokud jako první zatáčku počítáme do leva se stáčející rovinku. Jejich šíři bych nazval spíše průměrnou. Co ale nemohu opomenout je celkové zázemí, jak pro závodní týmy, tak pro veřejnost a celý okruh. Jediné budovy, které na okruhu najdeme, jsou kromě boxů totiž jen přenosné stavařské buňky. To bylo pro mě asi největším překvapením za celou návštěvu, mám na mysli opravdu téměř nulové zázemí. Parametr, který pro nás všechny je určitě důležitý.

 

Teď už k trati samotné

Na druhou stranu, všichni trochu zaskočení poměrně nízkou úrovní zázemí, se nám naskytla zcela unikátní možnost. Tou bylo navštívit okruh nebo spíše samotnou trať zcela osobně. Opravdu jsme se mohli projít po vlastně celém okruhu a přihlížející traťoví maršálové dělali jako by nás vůbec neviděli. Souhlasím, že pěšky je to úplně jiný zážitek než třeba na stroji Moto GP, ale i tak jsem byl zcela ohromen. Musím se přiznat, že celý okruh jsme stejně neprošli. Však místní klima (velmi teplé) a délka okruhu (3,6km) není úplně nejideálnější kombinací pro delší procházku. Zpět však v samotné trati. Jaká že je? Prostě famózní: kvalitní asfalt, vcelku dobrá šířka, dobré obrubníky a to nemluvíme o profilu trati, který už je sám o sobě skvělý.

 

Procházka nebo rovnou jízda?

Ťukáte si na čelo, jak mě mohlo napadnout, že bych projel vlastním vozem po Laguně seca? Tak to samozřejmě v Americe nechodí, vlastním vozem vás na okruh nepustí, ale nabízí něco možná ještě trošku zajímavějšího. Ve spolupráci s Mazdou, Lexusem aj. značkami nabízejí místní svezení s vybranými sportovními vozy v rámci jejich „driving academy“, a to už ať je to ve spojení se školením nebo jen jako samostatná jízda s instruktáží o trati. Nemusíte se ani bát, že by Vás tam vozili nějakými plečkami nebo do aut nalili nějaký místní 88 oktanový benzín. Okruh má totiž svojí vlastní čerpací stanici, na které je možno natankovat až 105 oktanů! Cena sice už ani zdaleka neodpovídá jejich běžné, v přepočtu nás litr vyjde někde okolo 60ti korun, ale zážitek je pak garantován.

 

Srovnání s Evropou a návštěva okruhu

Stojí za to za to? Myslím, jet se podívat na jeden z nejznámějších okruhů světa. Rozhodně ano! Asi nelze vznést jednoznačné doporučení, cestovat jen tak přes oceán jenom kvůli jednomu okruhu. Přesněji řečeno pro případ, že se nacházíte v USA, jeho návštěvu samozřejmě doporučujeme. K návštěvě je přeci jen americký okruh daleko příznivější pro návštěvu než jeho evropští kolegové. Například na Nürburgringu Vás sice pustí se projet vlastním vozem, ale za to velmi draho (okolo 900korun za kolo). Projít se po něm ale kromě výjimečných případů nelze. A srovnání okruhů jako takových? Závodnicky je Laguna seca bezesporu lahůdkou, která nemá obdoby. S diváckými zážitky už to bude o něco horší. Tribuny jsou, jak je zvykem, jen na startovní rovince a druhá možnost sledování jízdních zážitků je pak ve stoupání k již zmiňované „vývrtce“. Tu ale jako takovou sledovat nelze. Zázemí také není nic moc a spoléhat se na občerstvení jen ze stánků či záchody jen typu TOI TOI, to asi není úplně to pravé ořechové. Závěrem bych tedy dodal, že na závody jako jsou Moto GP, bych jen tak do Kalifornie necestoval. Ten kousek zajížďky za zážitek a zkušenost, vidět a projít se po tak skvělém okruhu, nám za projetý benzín a půl dne času ztráty rozhodně stál.

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.