Honda Gold Wing Bagger DCT: jízda na zlatých křídlech

Jako první, když jsem se podíval na seznam testovacích motorek pro rok 2020 a zahlédl Hondu GL1800 Gold Wing Bagger DCT, mě napadlo, že si tohle nemůžu nechat ujít. Goldwing pro mě vždycky byl mezi motorkama něco jako B52 mezi letadlama (BUFF – Big Ugly Fat Fucker). A i když to nikdy nebyla motorka, kterou bych chtěl, možnost zkusit nový model “bagger” prostě nešlo propást. Goldwing měl alespoň pro mne tak trochu pověst motorky pro starší tatíky s dobrým platem a židlí v kanclu, co si o víkendu vyhrnou rukáv, ukážou kérku s lebkou celý týden pečlivě schovanou pod tričkem a košilí a vyrazí ven na vyjížďku. Další podmínkou je alespoň metrák a půl váhy a když to jde, tak vousy až na pupek.Tahle motorka je auto na dvou kolech. Šestiválcovou osmnáctistovku by záviděli i kolegové v redakci aut a s pohotovostní hmotností 365 kilo je to prostě kategorie sama pro sebe. Navíc, máte pocit, že je normální, když má motorka start-stop, sedmistupňový automat, ruční brzdu, rádio s reprákama a zpátečku? Na druhou stranu, nezkuste to! Musím říct, že po týdnu s Goldwingem jsem se přesvědčil o mém naprostém zmýlení, Goldwing je jedna z nejúžasnějších motorek, kterou jsem měl tu čest řídit! Ale hezky postupně, pojďme se na ni pomalu podívat…

 

Design logicky velmi atypický 

Asi jsem byl ve svém názoru na Goldwinga moc přísný, a proto jsem ho za odměnu dostal na ten nejvíc upršený týden, který se letos snad mohl naskytnout. Za lehkého mrholení jsem vyrazil do prodejny K2 si tohohle drobečka vyzvednout. Hned na první pohled na mě nový Goldwing s přívlastkem Bagger udělal parádní dojem. U Hondy konečně pro Goldwinga zaměstnali minimálně na částečný úvazek dobrého designéra. Starší modely (často “dotuněné” jejich vlastníky) připomínaly něco mezi kredencem a pouťovou atrakcí. Bagger je ovšem něco úplně jiného. Pořád je mohutný, za to ale elegantní. Na takhle velké motorce vyniknou ladné aerodynamické linie a perfektní zpracování. Motorka mi připomíná stíhačku a v černé barvě bez charakteristického křesílka pro spolujezdce je to při pohledu z boku něco mezi žralokem a SR 71, už ne B52. 😉

 

Unikátní mix techniky 

Tím, co přitáhne vaše oči jak magnet, je obrovský blok šestiválcového motoru. Ano, čtete to správně, šest válců. Plochý motor navíc umožnil zásadně snížit těžiště celého stroje a i díky tomu je tak skvěle ovladatelná. Motor Goldwingu není primárně konstruován na maximalizaci výkonu a nesnaží se nahonit co nejvíc koní. Je naladěn na dosáhnutí co nejhladčího točivého momentu tak, jak se na cesťák sluší a patří. Přesto ale máte k dispozici velmi slušné stádo o celkovém výkonu 93kW. Celá ta mohutná síla šestiválce je napojena na automatickou převodovku DCT. Tu Honda nabízí na několika modelech, včetně Africa Twin a NC750X. Na Africe jsem ji netestoval, ale kamarád Roman ji má a nemůže si ji vynachválit. Upřímně jsem na ni byl hodně zvědavý, přeci jen motorka s automatem… Po pár dnech s Goldwingem ale musím říct, že Honda tohle opravdu umí. Díky perfektně odstupňovaným rychlostem plynule řadí a dokonce to i trochu slyšíte a cítíte. I díky tomu máte perfektní kontakt s motorkou a to, že neřadím, mi po chvilce už vůbec nevadilo. Stačilo si jen trochu víc hrát s plynem a motorka perfektně reagovala. Při předjíždění jsem za plyn vzal agresivněji, motorka začala sama kopat rychlostní stupně dolu a Goldwing vystřelil kupředu. Pokud by pro vás byl standardní režim označovaný jako Tour málo, můžete zkusit Sport. V tomhle režimu je Goldwing mnohem agresivnější a také hlučnější. Z mého pohledu byl Sport pro normální provoz trochu moc a používal jsem ho jen občas na rychlé předjetí a pak zase zpátky ke standardnímu Tour. Vedle těchto dvou režimů máte možnost využít ještě Econ a Rain. Econ režim jsem z principu nepoužíval, ale Rainu jsem si užil až až. Motorka se výrazně uklidní, změkne a vy tak máte opravdu pocit, že i když prší a po silnici teče hodně vody, vždycky vás udrží kolama dolu. 

To, co je ale na ježdění v dešti nejzajímavější, je mohutná kapota. Jak začalo pršet, jen jsem si trošku povytáhl štítek. Mimochodem, je na to extra tlačítko na levé straně řídítek. Goldwing prostě představuje luxusní cestování. Spousta vychytávek pro maximální pohodlí řidiče. A aby Goldwing vypadal stylově i zaparkovaný, když motorku vypnete, štítek zajede a při nastartování zase vyjede. Zpátky k tomu dešti. Jak jsem psal, nastavil jsem štítek a jel. To bylo všechno. Žádná zastávka na oblékání nepromoku, žádné klepání kosy. Tlačítkem na nádrži jsem zapnul vyhřívání rukojetí a po 20 minutách v dešti jsem slezl a měl jen pár kapek vody na špičce boty. Jinak nic. V dešti jsem slezl uplně suchej.

Další perličkou ve výbavě Goldwinga je parkovací brzda. Je to mohutná páka, kterou máte u levého kolene. Pokud se vám povede zaparkovat v kopci a potřebujete s motorkou pohnout, nemusíte nahánět kamarády a náhodné kolemjdoucí. Pro tyto případy disponuje motorka režimem pro pomalou jízdu dopředu i vzad – takovou želvička rychlostí pro parkování. Upřímně řečeno, tahat se s Goldwingem bez zpátečky by asi bylo dost peklo. Další kus prvotřídního inženýrství je systém odpružení Hossack. Ten je alternativou ke standardnímu způsobu odpružení přední vidlice a je tvořen dvojitým lichoběžníkem. Na Goldwingu funguje parádně a koukat se za jizdy pod displej, jak vše pracuje, je skutečně zážitkem. Hlavní výhodou systému je, že odbourává tendenci velkých motorek “zabořit” se do předního kola při brždění. To by byl u obřího Goldwingu s posádkou opravdu problém. Brždění je navíc ovládáno elektronicky a systém automaticky rozkládá brzdný účinek mezi přední a zadní kolo. 

 

Stvořen pro cestování

Všechna ta technika a čísla jsou impozantní, ale asi vás bude zajímat, jak to vlastně jezdí. U téhle motorky statistika a čísla v tabulce opravdu nestačí, to musíte zažít. Už nastartování šestiválce je zážitek sám o sobě. Motor zaburácí a pak pod vámi jen kultivovaně vrní. Na svět se díváte přes obří palubní desku, která víc než motorku připomíná luxusní auto. Mimochodem na Goldwingu je obří skoro všechno. Na velkém středovém displeji můžete nastavovat ovládání, ladit rádio, nebo sledovat originál Honda mapu. Po stranách je perfektně zpracovaný a čitelný otáčkoměr a ukazatel rychlosti. Dále pak palubní desku doplňují dva menší displeje, na kterých najdete vše, co potřebujete. 

Pro rozjezd s DCT stačí stisknout tlačítko automatické převodovky označované jako “D”, po otočení plynu se pak Goldwing plynule rozjede. Překvapilo, jak v podstatě ihned zmizela všechna ta váha. Jak se rozjedete, je to skoro jako řídit velký pohodlný skůtr – a to nemyslím s žádou ironií. Goldwing je nádherně ovladatelný, rád se klopí do zatáček a vlastně vůbec nemáte pocit, že jedete na tak obří mašině. Z pohledu jízdních vlastností je Wing prostě normální motorka, jezdí jako motorka a co víc, jezdí jako skvělá motorka s neuvěřitelným krouťákem. Úplně cítíte tu sílu a lehkost, s jakou motorka jede a zároveň ji díky perfektnímu vyvážení a ovladatelnosti máte absolutně pod kontrolou. Co víc, nemusíte se bát ani sportovnější jízdy a opravdu řezat zatáčky. Goldwing se ochotně naklápí, až jsem se chvílemi bál, že si něčím škrtnu o asfalt. S takhle velkou motorkou je to absolutně fantastický pocit. Po pár kilometrech nebo spíše po pár desítkách kilometrů, když jsem se konečně přestal divit, jak nádherně se s tím jezdí, moje pozornost přešla na vše ostatní, co motorka nabízí. A je toho fakt hodně. 

Goldwing je prostě ultimátní cesťák – hltač kilometrů, se kterým můžete jet bez zastávky stovky kilometrů a to doslova. Nádrž má slušných 21 litrů a spotřeba paliva se u mě ustálila kolem 5,5 l/100 km. Pro pohodlnou jízdu je na motorce snad všechno, na co dokážete pomyslet a ještě spousta věci navíc. To vše je zabalené v perfektním designu, návrháři se pak rozhodně zamysleli nad ergonomií a funkčností. Ve výbavě najdete praktickou přihrádku u pravého kolene, přihrádku na mobil na nádrži včetně USB, velké stupačky a přímo obří stupačky pro spolujezdce, integrované kufry s USB zásuvkou, vyhřívané rukojeti, bezklíčkové zapalování, elektronicky nastavitelný štítek a taky dva obří repráky. Sice jsem to nečekal, ale i ty mě fakt bavily. Projíždět městečkem a z repráků si pouštět oblíbenou hudbu se nakonec ukázalo jako skvělá zábava. S touhle aparaturou se stanete centrem pozornosti, protože se něco takového jen tak nevidí. Motorka je navíc pohodlná nejen pro řidiče, ale umožňuje i klidné cestování ve dvou. To, co mi přišlo trochu moc komplikované, je otevírání nádrže. Musíte otevřít schránku u pravé nohy, tam najít knoflík na uvolnění nádrže a pak otevřít samotnou nádrž, ale tohle je snad jediná věc, která mi na ergonomii Goldwinga přišla divná. Jinak vše funguje parádně, ergonomie je výborná a ovladače na obou řídítkách i velká tlačítka na nádrži mohu označit za praktická a intuitivní. Posledním a důležitým prvkem, který nelze opomenout, je elektronika. Té dostal Goldwing pořádnou porci. Ve výbavě tak najdete ABS, ovládání trakce, tempomat a nastavitelné režimy Sport, Tour, Rain a Econ. Ty lze měnit tlačítkem během jízdy. Stačí navolit požadovaný profil a pustit plyn. Jakmile se škrticí klapka uzavře, režim se přepne. Palubní deska je elektronikou přímo prošpikována. Všechny displeje jsou ale perfektně přehledné a čitelné jak za přímého světla, tak v noci. Informační systém Goldwingu je vybaven konektivitou Apple CarPlay. Kromě schopnosti připojit telefon a přehrávat hudbu nebo cokoli prostřednictvím vašeho telefonu má Goldwing také pěkně nabité stereo s AM / FM a satelitním rádiem. Prostě a jednoduše je to všechno, co potřebujete na dlouhé cesty.

 

verdikt: Stojí za každou korunu

Goldwing je zkrátka mnohem zábavnější, než jsem čekal a pokud jde o pohodlí a péči o jezdce, je to prostě šampion mezi motorkama. Nabízí mnohem méně únavný a příjemný jízdní zážitek než jakákoliv jiná motorka. Pokud si chcete hrát s vlastním nastavením, můžete a vše bude fungovat tak, jak očekáváte. Prostě si ho přizpůsobíte na míru a můžete jet. K maximálnímu komfortu pak přispívá DCT převodovka a hlavně to, jak při jízdě zmizí veškerá váha a motorka lehce pluje tam, kam chcete. Styl řízení nemusí sednout každému. Pokud jste zvyklí na sportovní motorku a chcete vysedat, nebo se vyklánět, dávat kolínko atd, tak to tady nejde. Na Goldwinga si prostě sednete, chytnete řídítka a maximálně se můžete trochu vyklonit do strany, ale nic víc. Jinak se nakláníte i s motorkou, a tak nějak na ni visíte, ale funguje to. Co se automatické převodovky týká, musím uznat, že Roman nekecal, fakt funguje super. A i když Goldwing není levná motorka, to, co nabízí, je jedinečný zážitek a ač bych tomu před testováním nikdy nevěřil, musím říct, že to je jeden z nejúžasnějších motocyklů, jaké jsem kdy řídil.

 

Jiří Babický