Honda CMX500 Rebel: výjimečně rozumná stylovka

Ještě, než se pustíme do samotného testu nevšedního stroje, který se ke mně před pár týdny dostal, sluší se připomenout, že jde o teprve druhou jednostopu, jenž se ke mně v letošním roce dostala. Tou první byl navíc skútr, na mě trochu netradičně velké BMW C400 GT. To si ale není nutné příliš připomínat. Důležitá jsou moje očekávání, která vůči Rebelu nebyla malá. Však už jen to slovo, řekněte si to ještě jednou: „Rebel“. Komu by se nelíbilo si na takovou osobu jednou za čas zahrát? Honda to ale s tímto označením myslela trošku jinak, než jsem čekal. Dnes testovaná motorka je totiž oprávněně označovaná jako street“ a zařadit by šla po bok cruiserů či chopperů, což samo o sobě předurčuje určité vlastnosti, s nimiž se musíte smířit (z pozice testujícího redaktora) nebo které doslova milujete (v případě rozhodnutého kupujícího). Nic mezi tím podle mého neexistuje. Hned v úvodu se tak dá odvodit, že Rebel není pro každého. Honda ale moc dobře ví, co dělá, o tento relativně nedávno vzniklý stroj (představený teprve v roce 2016 a vyráběný od 2017) inovovaný pro modelový rok 2020 je opravdu zájem. A já se nedivím, na první pohled vzbuzuje tolik emocí, že jsem se prostě nemohl dočkat, až na ní usednu. Pak přišlo to ale, na které čekáte… O něm ale až za chvíli, pojďte se se mnou ponořit do dalšího testu.

 

První pohled: malý cruiser vzbuzuje neuvěřitelné emoce

Nechci tvrdit, že by Honda s Rebelem našla díru na trhu. Ona možná našla, ale dá se vůbec na poli jednostopých vozidel nějaká najít? Vždyť šíře nabídky jednotlivých výrobců nezná mezí. Troufám si tvrdit, že si vybere každý. I já… Na Rebela jsem se hodně těšil. Pořádně jsem o něm ani kdy dříve neslyšel. Když ale přišla nabídka na jeho otestování, stačilo pár vteřin na googlu a já měl jasno, že do redakce přijít musí. Nemusím snad ani doplňovat, jak dobré je současné „pětikilové“ hnací ústrojí od Hondy. Ne, tohle prostě bylo o prvním dojmu. Navíc potřeba podotknout, že takové motorky se do motoristických redakcí běžně nedostávají, a to třeba i tím, že se tradiční výrobci do této kategorie příliš nepouštějí. Honda ale učinila takřka geniální krok, když se nehnala do největších nebo nejsilnějších strojů, a udělala relativně malou, zábavnou a rozumnou motorku, která upoutá vaší pozornost, ale zároveň nesežere peněženku. Když už tolik mluvím o vzhledu, sluší se připomenout, že své na tom nese už konstrukce motorky, Skoro bych vám chtěl už odkrýt tu hlavní charakteristiku, ale ještě nemůžu – o funkční a technické části budeme mluvit až za chvíli. To, co k designově tradičnímu a relativně povedenému základu přidala Honda, je snoubení tolik obdivovaného retra s prvky moderny a poslední technologie. Výsledkem tak jsou LED světla i blinkry nebo třeba digitální displej, a to vše zakomponované přesně tak, že řidiči ani přikyvujícím kolemjdoucím u tradičního stroje nejsou pěstí na oko. Relativně jasná je i barevná kombinace, i když Honda nabízí lehce odlišné lakování nádrže nebo zbarvení sedla – hnědá kůže vypadá ještě více retro a mému oku lahodí o špetku více, ale to už jsou jen detaily, jejichž volba je na potenciálním kupci. Ještě jednou musím připomenout ty povedené LEDky. Tak trochu s odkazem na americký původ strojů, které daly za vznik zmíněné kategorii, jsou v blinkrech umístěna poziční světla, jenž decentním žlutým LED světlem odlišují Rebela od většiny ostatních motorek v Evropě. Světlomet má pak kulatý tvar a čtyři bodové LEDky, a to je přesně to snoubení moderny s retro prvky tak, jak nedokážu než jen obdivovat.

 

Technika a jízda: umění „kochat se“ a řídit

Už to konečně můžu říct! A teď už vidím, jak si někdo ťuká na čelo, že Novotný objevil vesmír. Ono se kruci na takové motorce sedí úplně jinak, než třeba na cesťáku, naháči nebo silnici. Fakt? Ano. Že budete mít nohy umístěny hodně vepředu (nikoliv pod sebou a lehce vpřed) čekáte, ale to, jak moc sedíte vzadu, je opravdu překvapením. V praxi mám tak první kilometry pocit, že mám ke všemu daleko. Jako kdyby najednou i řazení fungovalo jinak. Špičkou nohy totiž jednotlivé stupně sázím pod lehce jiným úhlem, o zadní brzdě ovládané nohou ani nemluvě. A nezvykem jsou i řídítka, která sice nejsou vyloženě vpředu nebo přehnaně nahoře, mám k nim ale stejně pořád daleko. Dozadu mám samozřejmě posunuté i těžiště, což napovídá, že jiné bude i ovládání. Ano, opravdu je. Na první dobrou bych řekl, že stroj není tak dobře ovladatelný, jako běžné moderní motorky. Z části je to sice pravda, ale dostáváme se k té první změně. Ta je samozřejmě u mě jako řidiče. Je potřeba pochopit princip a smysl takové motorky. Všechno jde. Nejsem si jist, že se mi to po stovkách společných kilometrech povedlo úplně na 100 %, ale musím říci, že jsem se ke konci cítil daleko šťastnější, než na začátku. Dost možná, když byste se mě mezi čtyřma očima zeptali, bez legrace bych tvrdil, že jsme se ze začátku společně dost trápili. Tomu tak trochu napomohla i pohonná jednotka, u níž se sluší na chvilku zastavit. Současné pětikilo od Hondy bych se totiž vůbec nebál označit za naprosto famózní a v Rebelu působí jako ještě o špetku lepší, než třeba v loni testovaném supersportu CBR500R. Nechci samozřejmě vůbec tvrdit, že by CMX500 bylo rychlejší – není a nikdy nebude, ale právě ve vztahu k rychlost limitující stavbě motorky onen agregát působí jako mistrovské dílo. Právě k tomu se vážou mé vzpomínky k prvním společným okamžikům. Rozjezd probíhá plynule a hlavně poměrně rychle. 500 se hodně dobře sbírá a než se stačíte nadát, už atakujete maximální rychlosti. No a pak přijde první zatáčka a já se nestačím divit. Cítím se jak v autoškole, protože mám pocit, jako když bych neuměl zatáčet. Projíždím zákrutami tak o to pomaleji a začínám si zvykat. Nejde však jen o pár „nahnutí“, které by mě porozumění CMXu naučily. Své k tomu dopoví i pro mě opět lehce netradiční pneumatiky (s vyšším profilem) ale hlavně dozadu posunuté těžiště. Zpočátku si tak říkám, že hlavní, co mě čeká v následujících dnech, je kochání. To ale nikdy nebylo tak úplně pro mě. Čím víc jsem se s tímhle přesvědčením nechtěl smířit, tím více jsem s Rebelem jezdil. Celkově z toho bylo okolo 500 společných kilometrů a ke konci testování bych si dovolil tvrdit, že jsem se už naučil vlastní postup, jak se vrhat do zatáček s rychlostí, která dodá radost, aniž bych úplně narušoval princip motorky a dostával se do nebezpečných situací. A když se na ten týden podívám zpětně, mám z Rebela radost, a to hlavně proto, že jsem přišel na způsob, jak mi může na první pohled výjimečný, designově povedený stroj dělat radost, aniž bych s ním jezdil jen „kochacím“ stylem. Je sice pravda, že atakovat nějaké dech beroucí rychlosti nebo závodit s „klasickými“ stroji smysl nemá, ale o tom už snad ježdění na silnici není nebo se pletu?

 

Závěr: není pro každého, i já jsem jí ale přišel na chuť

U Rebela konkrétně v mém případě bylo zvláštní, jak se vyvíjel náš vztah. Na tuhle motorku jsem se hodně těšil. První dojmy, když stále proti mně poprvé tváří v tvář, byly nezapomenutelné (pozitivní). Jakmile jsem ale usedl, jako kdyby šlo vše stranou a já povadl. Domu jsem přijížděl se strašně rozporuplnými pocity a na další jízdu se snad ani netěšil. Ani první delší vyjížďka nedala jistotu k rychlejším průjezdům zatáčkami tak, jak bych si představoval. Já ale postupem času začal chápat princip takové motorky a po vyšších stovkách kilometrů jsem jí i já přišel na chuť. Nemůžu sice tvrdit, že bych si uměl CMX500 Rebel představit ve své vlastní garáži, ale už jen ty pohledy kolemjdoucích nebo komentáře kolegů, kteří se o Rebela zajímali jako snad o jednu z mála motorek, na dojmech jen přidaly. Rebel je tedy dostupným strojem (za ceníkových 149.900 Kč dost možná i víc než jen dostupný), nabízí velmi povedené hnací ústrojí, notnou dávku extravagance, styl jako málokdo a relativně rozumnou míru zábavy, která po určitém sžití nemusí být jen o kochání. Už jsem trochu naznačil, že vyšší rychlosti pro něj nejsou úplně tím pravým ořechovým. Zároveň s tím platí, že ani jízda po dálnici není vyloženě příjemná. 130 je hranice, kterou jste ochotni přijmout, osobně bych ale víkendové výlety viděl výhradně na okresky a na dálnici trávil maximálně vyšší desítky kilometrů. Sluší se poznamenat i spotřebu, výrobce v tabulkách uvádí 3,7 l/100 km, kam se dá bez problému dostat. Mým stylem jsme ale končili někde lehce nad 4 litry, což sice není vyloženě špatné, ale ani jedna z hodnot mi nepřijde vyloženě nízká. Je to dáno opět částečně základní koncepcí a s vyšší rychlostí spojený i vysoký odpor vzduchu, který nikomu z nás (ani mě ani stroji) nesvědčí. Zkrátka do 130 se cítíme nejlépe. Princip CMX500 Rebel chápu a respektuji každého, kdo si jej pořídí. Já sice nejsem tím pravým zákazníkem, ale týden s ním jsem si jednak užil a mnohé se naučil. Děkuji Hondo za takové stroje, tohle smysl rozhodně dává!

 

Jan Novotný