Formula E – Rome ePrix: je libo dobrodružství?

Formula E – Rome ePrix: je libo dobrodružství?

Než jsme vyrazili do Říma, naplňovala nás spousta očekávání, a to nejen těch pozitivních. Vlastně spíše naopak. Přes 1300 km a 12 hodin na cestě do neznáma, to vše způsobuje při nejmenším nejistotu. Každý nadšenec motorismu rád pozná něco nového, v tom snad nikomu nebudu křivdit, i když jsou mezi námi tací, kteří se dokáží vyjádřit třeba takto: „Na závody vysavačů nikdy nepojedu…“ Já do této skupinky nepatřím. Není tajností, že Motorvize i já osobně fandíme ekomobilitě. Však na toto téma už někteří z nás napsali nesčetně odborných prací. Tím samozřejmě neobhajuji přenášení ekologické náročnosti, čímž provoz samotného elektromobilu v takových zemích jako je ČR určitě je. Ve vztahu k Formuli – e se pak řada (ne)odborníků vysmívá obřím generátorům elektrické energie, které údajně mají být přítomny na závodech. Na druhou stranu i název naší redakce napovídá, že moderně se redakční tým prostě bránit nemůže. Tento možná poněkud kontroverzní úvod nezbývá než završit heslem „cesta za dobrodružstvím“, kterým dnešní výlet rozhodně měl být. Jak to dopadlo? Jdeme na věc…

 

Plány dlouhé, náročné aneb cesta do neznáma v podání Motorvize

Už jsem zmínil, jak daleko Řím opravdu je. Když jsem začínal plánovat… Teď mi dovolte malou odbočku. Vůbec prvotní nápad navštívit nějaký ten závod elektrických formulí z nás vzešel už někdy na přelomu loňského a letošního roku, chvilku poté, co současná sezóna (2017/2018) odstartovala. I proto vás možná překvapí, že finální potvrzení našeho výletu (a to především ve formě potvrzení akreditace) přišlo až ve středu pozdě večer. Divíte se? Hned vám vysvětlím, oč tu běží. Mysleli byste si snad, že šampionát Formula e je nějaká vzdálená budoucnost, které moc neholdují ani u mezinárodní asociace motorsportu, FIA? Byli jste tím pádem zcela na omylu. FIA, její zástupci, závodnicí i týmy berou tyhle závody hodně vážně. Časem možná pochopím jejich filosofii. Nebo tomu tak bude už dnes? Každopádně náš plán byl připraven relativně dlouho dopředu. Až do Říma, tedy nějakých 12 hodin cesty, se vám ani jakožto automobilovému nadšenci jezdit v autě nechce. Obzvláště ne, pokud půlku cesty máte absolvovat na italských dálnicích s omezením na 110 km/h a zhruba pětinu v Rakousku s maximálkou 100 km/h. Mimochodem hlavní program právě Rome ePrix (a mimo jiné i většiny ostatních podniků šampionátu) se odehrává v sobotu. To má samozřejmě své výhody i nevýhody. Pozitivem je, že nám takový výlet za závody nezabere celý víkend, což je mimochodem velké plus i co se cesty týče. Na druhou stranu, abyste byli už v sobotu dopoledne na okruhu (ve městě), musíte vyjet už v pátek odpoledne a cestovat mimo jiné i v noci. Já však přišel na poměrně komfortní řešení, které v sobě kombinuje milované řízení a zároveň komfort i odpočinek. Že byste nikdy nepřesedli z auta do jiného dopravního prostředku, který nota bene nemůžete řídit. V našem případě to byl vlak. Čekal na nás v Bolzanu, přesně na půlce cesty do Říma. Do prvního většího města za hranicemi na cestě z Rakouska do Itálie jsme dorazili po čtvrté hodině ranní a měli jsme tak necelou hodinu na nalezení parkovacího místa a odhození našeho společníka, v tomto případě Citroena C3 Aircross v praktickém a na dlouhé cesty vhodném dieselovém provedení. Do centra Říma nám chybí 4,5 hodiny cesty. S ohlašovaným a omlouvaným zpožděním 2 minuty nakonec dorážíme na Roma Termini v 9:47…

 

Konečně směr okruh: z metra k Formuli e

Pokud jsem vás v tuto chvíli zásobil až předlouhou přehlídkou časových údajů a zápisů z cest, tak se s pokorou omlouvám. „Patří to k příběhu,“ řekl by klasik. I proto budeme pokračovat, ačkoliv tentokrát už jen velmi stručně. Přesedáme na metro a vyrážíme vstříc dění Fomule e. Netrvá ani půl hodiny a jsme na okruhu. To jen ukazuje orientaci těchto závodů – na diváckou atraktivitu. Našim skalním příznivcům nepodám žádnou novinku, když připomenu, že onen „závodní okruh“ vlastně moc není okruhem. Organizátoři totiž soustředí dění do center velkých měst. Ptáte se proč? Není třeba dlouze vysvětlovat. Snad by takové místo pomohlo i dosavadní královně motorsportu, F1. Řvoucí motory vydávající mraky zplodin a potřebující k jednomu klání alespoň 4 dny uzavírek prostě žádné město dovnitř nepustí. I takhle vypadá moderna – čistě, rychle, efektivně… Je necelých půl 11 a my vylézáme z metra. Hledáme akreditační centrum. Nutno podotknout, že už první dojem dává za pravdu předpokládané „důležitosti“ podniku. Nikam vás bez vstupenky nepustí, celý okruh je řádně ohraničený, všude jsou pořadatelé a vesměs i hodně lidí, návštěvníků. Ze začátku to snad i vypadá, že si nás budou posílat vchod od vchodu kolem celého areálu. Akreditační centrum nacházíme zhruba po čtvrt hodince. To by vás snad ani nemuselo zajímat. Ale i právě toto umístění má své kouzlo. Byli jste už v Římě? Pak jistě víte, že památky jsou tu všude. Opravdu všude. A tak není divu, že i akreditaci si jdeme vyzvednout do nějaké historické budovy. Pěkné, honosné, příjemné. První klání na trati nás čeká ve 12:00, kdy vyjíždí první skupinka závodníků na trať ke kvalifikačním jízdám.

 

Kvalifikace: jak jinak než vlastní formát

I co se týče kvalifikace, má Formula E své odlišnosti, ač nejde o něco zásadního. Tady je výběr startovního pořadí jen dvoudílný. Závodníci jsou však před vyjetím rozdělení do tří skupinek, z nichž každé je určeno právě 15 minut na trati. Za tuhle dobu má každý možnost zajet své nejrychlejší kolo, na základě kterého se můžu (a samozřejmě nemusí) kvalifikovat do tzv. super-pole. Po hodině je tak odjeto. Kvalifikace nebyla asi u žádných závodů vyloženě divácky atraktivní. Tady tomu není jinak. Zajímavostí jsou snad jen odstupy mezi jezdci jednotlivých jízd – jsou poměrně velké. Až v závěrečném článku se snižují na desetinky nebo dokonce setinky. Samotný okruh, který měří bez mála 2 km a je tak jedním z nejdelších v seriálu vůbec, zvládnou Formule e za něco málo přes jednu a půl minuty.

 

Mezi kvalifikací a závodem: čas nasát atmosféru

Snad byste od nás i čekali, že budeme celý den přítomni na okruhu. Dost možná i „nasávání“ atmosféry v podnadpisu byste očekávali právě v centru dění. Po kvalifikaci zbývá ale čas jen na kontrolu výsledků, časů a hurá do města. Ne, neťukejte si prosím na čelo. Zhruba na hodinu a půl s kolegou vyrážíme směr historické centrum. Procházíme Coloseum… No dobře, to by stačilo. Nepíši přeci jen stále nějaký cestopis. Navzdory tomu se vracíme na okruh včas, dokonce s předstihem. Samotný závod startuje po čtvrté hodině. I proto máme dostatek času připravit se na start. Tak mě napadá zase jedna odbočka. Jedna zvláštnost, byť vskutku negativní. Najít totiž to správné místo ke koukání není úplně jednoduché. Nejjednodušší je to samozřejmě pro ty z nás, kteří si koupili místenku na tribunu. My ostatní jen kolikrát velmi marně hledáme místo mezi změtí reklamních plachet přidělaných na svodidlech. Ani upřímně moc nechápu, proč je tomu tak. Že by přehnaná snaha o reklamu? Ať už je tomu tak, či onak, na našich živých přenosech si můžete všimnout, kolik je toho očima běžného diváka možné vidět okolo trati.

 

Samotný závod: „brutální odpal“ na startu a parádní druhá polovina

Co se papírových výkonů týče, není specifikace letošní sezóny nějak přehnaná. Maximální výkon dosahuje 200 kW, přičemž je úctyhodná samozřejmě minimální hmotnost 880 kg včetně řidiče. Při závodu je pak jezdec omezen 170 kW, zbylých 30 kW je v rukou diváka. Opravdu, nedělám si srandu. Fanoušci mají možnost online hlasovat na webu pro svého závodníka a po získání dostatečného počtu hlasů mu je dodán zbylý výkon. Opět kroutíte nevěřícně svou hlavou? Nepřispěje to ale konečně zase k lepší „koukatelnosti“? Největší potenciál elektrických vozů najdete ale opravdu na startu. Maximální výkon i točivý moment má elektrický motor bez pochyb k dispozici od úplné nuly. Většina závodníků tak drobně protočí na startu kola a pak už jen bleskurychle na krátkou rovinku a do první zatáčky. Na jednom ze živých vstupů jsem si dovolil pochybovat, zda se celé startovní pole vejde do oné první ostré levé (o celých 180 stupňů). Tipoval bych, že šíře tratě nepřekročila 4 metry. Tímto bych se všem pánům řidičům rád omluvil. První kolo se obešlo bez větších kontaktů, žluté vlajky navzdory mému očekávání nevlály. Bravo! Prvních pár kol trávíme na cílové rovince, pak se přesouváme poměrně složitě (bokem přes 2 nadchody) do zmiňované zatáčky. To nejdůležitější ale rozhodně nechceme zmeškat – okolo půlky závodu jezdci mění své monoposty. Údajně v roce 2018 je tomu naposledy, kdy speciál může mít výdrž baterie jen na polovinu závodu. Druhou část pak jezdci odjedou v plně nabitém voze, s tou nejlepší kondicí. Smějete se? Tak pak jste určitě ještě neviděli, jaká je to skvělá podívaná. Něco jako výměna pneumatik v F1. Tohle je hodně rychlé! Některé týmy to umí do 10 vteřin! Shodou okolností je tady paddock hned vedle tiskového centra. Druhou půlku závodu tak trávíme převážně u obrazovek s přenosem z trati, časomírou v reálném čase a pohledem do boxů. Právě teď se začínají dít věci. Mezi třetím a desátým autem jsou minimální rozestupy. Kolo na kolo. I první dva jsou od sebe kousek. Přichází taky čas na zmíněný „fan boost“. A závod začíná být konečně parádně zajímavý. Na trati je takřka pořád, na co koukat – čisté předjížděcí manévry, oplácení, hledání skulinek, nic z toho nechybí. Možná trošku smutné je odstoupení doposud prvního Felixe Rosenqvista. To dává příležitost ale dalším soubojům o přední příčky…

 

Závěrem? Co dodat. Budoucnost chutná hořce, ale i nadějně.

Do jisté míry opravdu jde o budoucnost, nikoliv současnost. Stále je mezi námi řada těch, kteří elektřině v autech neumí přijít na chuť. Třeba jde o slepou větev. Ať už je tomu tak, či jinak, ve Formuli e já a minimálně i můj kolega vidíme potenciál. Odpověď na otázku? Ano, rozhodně bylo, na co koukat! Ani snad nejde o to, kdo vyhrál, kdo prohrál, nedojel nebo komu odešla technika. Užili jsme si to. Možná je hořké vznést takové hodnocení, ale vraťte se na začátek článku. Psal jsem v něm, že dneska zažijeme dobrodružství. Měli jsme rozporuplná očekávání. Jeli jsme do neznáma a už jen lístky na vlak v peněžence spolkly nezanedbatelný obnos. Často se vracím k mému vnitřnímu přesvědčení, že očekávání mají největší podíl na výsledku. Dost možná tomu tak bylo i tentokrát. Obavy tu byly, očekávání spíše žádná než-li nějaká. A závěr? Úžasné… Krásné město, skvělé závody, příjemná atmosféra, zajímavá cesta. Prostě dobrodružství, jak má být. Gratulujeme vítězů, slávu přejeme poraženým. Vítězem jsme ale dneska mimo jiné i my. Máme za sebou krásný „autařský“ víkend, a to je přeci hlavní. Nebo ne.?

 

Oficiální výsledky Rome ePrix 2018:

1. Sam Bird GBR DS Virgin Racing 33 laps
2. Lucas di Grassi BRA ABT Schaeffler Audi Sport + 0.970s
3. Andre Lotterer GER Techeetah + 9.518s
4.  Daniel Abt GER ABT Schaeffler Audi Sport + 10.167s
5. Jean-Eric Vergne FRA Techeetah + 17.444s
6. Sebastien Buemi SWI Renault e.dams + 19.835s
7. Jerome d’Ambrosio BEL Dragon Racing + 24.379s
8. Maro Engel GER Venturi + 26.350s
9. Mitch Evans NZL Panasonic Jaguar Racing + 37.709s
10. Edoardo Mortara SUI Venturi + 40.739s
11. Antonio Felix da Costa POR Andretti + 42.680s
12. Oliver Turvey GBR NIO Formula E + 48.833s
13. Luca Filippi ITA NIO Formula E + 49.331s
14. Nicolas Prost FRA Renault e.dams + 1:13.880s
15. Tom Blomqvist GBR Andretti + 1:31.653s
16. Nick Heidfeld GER Mahindra + 1:42.772s
Ret. Jose Maria Lopez ARG Dragon Racing 29 laps
Ret. Felix Rosenqvist SWE Mahindra 22 laps
Ret. Nelson Piquet Jr. BRA Panasonic Jaguar Racing 18 laps
Ret. Alex Lynn GBR DS Virgin Racing 15 laps

 

Jan Novotný

Sdílet:

Zanechat odpověď

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.