Modernizovaný Mini Cooper: „rozumná“ stylovka do města

Rok se s rokem sešel a začátku podzimu jsem se pustil, před náročnou zimou, do pro mě posledního letošního testu. Nezdá se to, ale i v naší malé redakci je těch příležitostí docela dost a letos jsem jich měl za svou krátkou kariéru určitě nejvíc. O to lepším pocitem bylo, že tím letošním posledním autem je prémiová stylovka, Mini Cooper. Jeden jsem již pořádně projel, a byla to jedna z vrcholných verzí John Cooper Works. Vzpomínám na něj trochu s nostalgií, protože to byl jeden z prvních vozů, díky kterým jsem se mému do té doby koníčku, mohl díky Honzovi začít věnovat naplno. Troch melancholie a vzpomínek v úvodu mám za sebou a pojďme tedy k tomu, co vás asi zajímá víc. A to je docela určitě aktuální verze „Miníka,“ jenž prošla na začátku letošního roku lehkou modernizací (mateřským BMW group označovanou jako „LCI“). Novinářská auta jsou většinou vybavena podle hesla „peníze nejsou problém,“ a tak je příjemné, když občas dorazí na test model v realistické a cenově dostupnější konfiguraci. A to byl i případ tohoto Mini. Bude to ale s tříválcovou jednapětkou, automatem a prostřední výbavou dávat smysl? Dokáže mě, motoristického nadšence, v této motokáře ona jednapětka oslovit? To a mnohem více se dnes dozvíte…

 

Exteriér: ve všech směrech větší, ale stále Mini

Mini je krásným příkladem rčení, že když to funguje, nemá smyl měnit. Podobný přístup snad drží už jen Porsche u svého modelu 911, který ačkoliv za svou dlouhou kariéru značně narostl a drží se na vrcholu evoluce, je stále jasně identifikovatelný a věrný své koncepci a historii. A to samé se BMW podařilo s vozy značky MINI. Miníka poznáte na první pohled a s vozem jiného výrobce si ho nemůžete splést. Jakkoliv se drží moderní doby a postupně rozšířil svoje modelové řady, na první pohled vždy poznáte, že je to on. A to dokonce i když má dveře navíc. Přední část vozu dospěla, zakulatila se, ale i dnes si dokáže kombinací oblých tvarů a kulatých světel držet „veselý a milý“ pohled. U testovaného vozu kromě typicky kulatých světel dominuje ještě výrazný kontrast černo – chromované masky. S ohledem na aktuální trend, který velí, že tato část vozu musí být naprosto obrovská a dominantní, je příjemné zjistit, že to jde i jinak. Miník se zkrátka drží své historie a i v dnešní, moderní době nabízí uhlazený a vyvážený vzhled. Boční profil je také jasně identifikovatelný, byť jsou tu navíc zadní dveře, které bych osobně nepotřeboval. Jsou ale praktické a i na malém městském voze mají své jasné uplatnění. Rozšiřují schopnosti auta i pro mladou rodinku s malými dětmi. Černé plastové lemy blatníků a prahů jsou v silném kontrastu i s tmavě modrou barvou karoserie. Jediné, co mi boční pohled trochu kazí, jsou tmavá kola, nepříliš výrazného tvaru, který je ještě dál tlumený právě tmavým lakováním. Osobně bych byl u konfigurátoru v tomhle ohledu odvážnější a zvolil mnohem výraznější a hlavně světlou variantu, která by vynikla a stylovka, jakou Mini je, podle mého nemá být „usedlá.“ Zajímavým, na první pohled přehlédnutelným detailem je dvoutónové lakování střechy, kdy přední i zadní část nese černou barvu a uprostřed je střecha modrá podobně jako zbytek vozu. Černá barva tzv. do ztracena může být pro někoho „zbytečnost“, já si toho všiml až druhý den a opravdu se mi tohle řešení zalíbilo i tím, že je to nalakované a jen polepené folií, což je dnes moderní. Zezadu je tohle Mini opět velmi jednoduše identifikovatelné. Testovaný vůz konkrétně díky absenci „sportovních“ choutek nenabízí žádné divoké nárazníky. Naprosto famózní jsou ale zadní světla, která díky moderním technologiím mají jedinečnou grafiku ve tvaru poloviny britské vlajky.

 

Interiér: moderní minimalismus s členitými tvary

Mini se od svého „znovuzrození“ vyznačuje kvalitním zpracováním a použitými materiály. Jinak tomu není ani u současné generace, a to ani v relativně dostupně vybavené konfiguraci. Prémiový segment je zde zkrátka zdát. Milé překvapení je prostor na předních sedadlech, které jsou navíc sportovní, bohatě nastavitelné a díky tomu se v nich skvěle sedí. Doslova jsem do nich zapadl. Pozice za volantem je příjemná a vše mám na dosah a po ruce. Kapličku přístrojů v rámci modernizace po vzoru elektrické verze „SE“ vystřídal digitální displej, což je trend současné doby, v Mini ale jde tak trochu proti proudu tím, že se nesnaží být obrovský. Ba právě naopak, je poměrně malý a i přesto poskytuje všechny potřebné informace, je přehledný a za všech okolností dobře čitelný. Mně osobně u něj ale tak trochu chybí ona nostalgie, kterou jen v tom pozitivním slova smyslu představoval klasický ručičkový otáčkoměr. Asi to holt bude otázka zvyku a nějakou chvilku mi to zabere. Větší obrazovku nabídne multimediální systém, její umístění najdeme na středu palubní desky. Tady už nechybí mobilní konektivita a další informace o vozidle. Tahle kombinace je opravdu příjemná, řidič má před sebou vše potřebné. Pokud má zájem o další informace a funkce, nalezne je na obrazovce uprostřed. A to se vlastně ani nemusím zmiňovat o intuitivitě daného řešení, které Mini ve velké míře přebírá od mateřského BMW. Moderní iDrive skvěle kombinuje jednotlivé vstupy ovládání – dotykové a mechanické za pomocí několika klasických tlačítek. Zadní sedačky s ohledem na zaměření Miníka nabídnou rozumnou míru pohodlí a dostatek prostoru, i když na výlet do Chorvatska bych zvolil něco většího. Pro děti jsou ale naprosto vyhovující a i dospělým pří kratších projížďkách nabídnou příjemné svezení.

 

Technika: tři válce, 100 kW a automat

Motor, to je většinou kapitola sama pro sebe a u Mini to platí ještě víc. Mini Coopery byly vždy zábavná a na danou kategorii nadprůměrně jezdící auta, která dokázala řidiče i bavit. Testovaný Miník měl jen základní tříválec, ale ve své silnější, 100kW verzi. Testovaná konfigurace vyjma sportovních sedaček neevokuje sportovní ambice a tím pádem i 100 kW absolutně dostačuje. Dynamika Miníka je velmi dobrá a až do úrovně dálničních rychlostí nabídne plynulý a dostatečný zátah v každé situaci. Pohyb ve městě i na okreskách je díky tomu příjemně uvolněný a kultivovaný. Možná by s tímto motorem bylo vhodné i o něco měkčí odpružení, ale věřím, že zákazníkům Mini pevný a stabilní podvozek nevadí, ba dokonce vyhovuje. Auto jede velmi lehce, odpovídajíc dnešní době, stabilně a dává vám pocit jistoty. Zvolenou stopu následuje tak, jak jsme zvyklí. Ta zmíněná „pevnost“ není myšlena negativně, jen je s tímto motorem příjemné zvolit pohodový jízdní styl a podvozek je evidentně připravený na víc, než může v dané konfiguraci potřebovat. Máme tu tedy kombinaci nadprůměrně schopného podvozku s vyhovujícím motorem. Povozek má tedy navíc a já to tak mám rád. Možná vás kromě již tradičního pocitového hodnocení jízdních vlastností zajímá u běžného motoru i spotřeba. Tam se moc nelišíme třeba ani od posledně testovaného BMW 118i, v němž šlapala shodná technika. Troufnu si tvrdit, že tříválcová jednapětka od BMW vždy pozitivně dokázala překvapit svou pružností, právě dynamičtějším naladěním si ale uměla říci o apetit lehce nad očekáváním, a to především ve městě. Já jsem se nejčastěji pohyboval na hranici 7 l/100 km s tím, že při klidném jízdním stylu mimo město jsem se byl schopný dostat o litr níže. To samozřejmě nejsou vyloženě špatné hodnoty, obzvláště ve městě si je ale potřeba dávat pozor na těžkou nohu na plynu, k čemuž mimochodem velmi kvalitní podvozek tak trochu svádí. I proto si jdu užít ještě posledních pár kilometrů.

 

Závěr: je to stále Mini?

Odpověď je snadná a věřím, že z textu i patrná. Ano, nové Mini nabízí stále to samé, co jeho předchozí generace a dovolím si tvrdit, že v libovolné karosářské variantě. Bez ohledu na počet dveří, výšku podvozku a stále narůstající vnější rozměry, kdy už Mini definitivně přestalo býti „mini“, je to stále velmi komplexní, kvalitní a prémiové auto, které má svoje pevné místo na současném automobilovém trhu. Jezdit s ním je do jisté míry zážitek, zábava a je svým způsobem stále výjimečné i v dnešní, nadměrně „standardizované“ době. Narovinu to není auto pro každého, i přesto mě svezení v něm vždy potěší a pokud by někdo z mých známých o jeho koupi uvažoval, dostal by ode mě jednoznačné schválení.

 

Petr Jakušev

Technická specifikace

motor
Model	5-Türer One
Výkon	75 kW
Točivý moment	190 Nm
Maximální točivý moment při otáčkách	1380 RPM
Zrychlení 0-100km/h	10 s
Max. rychlost	192 km/h
Palivo	Super Plus 98
Válce	3
Maximální výkon při otáčkách	3900 RPM
Převodovka	Automatická převodovka (dvouspojková)
Stupňů	7
Vstřikování paliva	Přímé vstřikování
Typ motoru	Turbo
Objem	1499 ccm
Ventily	4
Ekonomie provozu
Kombinovaná spotřeba (WLTP)	5 l/100km
Objem nádrže	40 l
Emisní norma	Euro 6d-ISC-FCM (WLTP) 36AP-AR
Start-Stop systém	Sériové vybavení
Velikost pneumatik	175/65R15
Systém monitorování tlaku v pneumatikách (TPMS)	Sériové vybavení
Typ TPMS	přímé měření (senzor)
hmotnost
Povolená celková hmotnost	1735 kg
Prázdná hmotnost (EU)	1310 kg
Užitečná hmotnost	425 kg
modelová řada
Název generace	F55
Uveden	03/21
Dveře	5
Karoserie	Hatchback
Třída vozidla	Malé vozy (např. Polo)
rozměry
Délka	4023 mm
Rozvor	2567 mm
Šířka	1727 mm
Objem zavazadlového prostoru	278 l
Objem zavazadlového prostoru (zadní sedadla sklopená, od dna k stropu)	941 l
Max. zatížení střechy	75 kg
Výška	1425 mm
Světlá výška	143 mm
Poloměr otáčení	11 m
Sedadla	5

Podobné vozy