Zdroj úvodní fotky: Jan Novotný
Mini Cooper SE: je „puristický elektromobil“ oxymóron?

Mini Cooper SE: je „puristický elektromobil“ oxymóron?

Autor: Jiří Chomát · Fotografie: Jan Novotný

Elektrický Mini Cooper jsem měl půjčený před dvěma lety a byl jsem z něj nadšený. Ve zkratce mě zejména potěšilo, že se jednalo o první elektrické auto, které bylo i zábavné na řízení. Důvodem byla relativně malá baterie, která tolik nezvedla hmotnost auta, její zástavba v podvozku ale snížila těžiště. K tomu všemu se přidal ještě slušný výkon a charakteristika elektromotoru, který má většinu svého výkonu k dispozici už od nuly. Nyní je už i na českém trhu k dispozici jeho modernizovaná verze, tak se pojďme podívat, zda aktualizované Mini obstojí i v dnešní konkurenci.

 

Elektromobilní okénko z roku 2023 na úvod

Asi prozradím kam bude tato recenze směřovat, když řeknu, že vůz byl aktualizován zejména vizuálně a na technice se nic zásadního nezměnilo. Trh se mezi tím změnil zásadně – původní i3, která se vyráběla od roku 2013 a jejíž technika (elektrické komponenty) jsou základem právě testovaného SE, skončila. Místo ní BMW představilo celou škálu elektromobilů – od plně elektrifikované iX3 a i4 až po vozy, které jsou od začátku zamýšlené jako elektromobily, jako je iX. Třeba u i4 máte pocit, že i přes to, že se karosářsky shoduje s řadou 4, bylo při jejím vývoji myšleno na čistě elektrický pohon. U Mini je pak bohužel na každém detailu auta trochu cítit, že elektrický pohon byl přidán až dodatečně.

To samé platí i třeba o baterii – tu zde najdeme právě ze zmiňované a již ukončené i3, takže na rychlé nabíjení v dnešním standardu můžeme zapomenout – maximální rychlost (DC) je 50 kW. Využitelnou kapacitu baterie 28,9 kWh tak v nejlepším scénáři nabijeme na 80 % za přibližně půl hodiny. To se nemusí zdát úplně špatné, nicméně s 80 % bude na palubním počítači svítit dojezd okolo 180 km, a to při příznivých teplotách. Mini je prostě auto do města, a tak je na něj potřeba i pohlížet. Nemusí to být ale nutně špatně, ba naopak. To si ale řekneme až za chvíli…

S tím souvisí i také battery management – na pokročilejší statistiky nebo nastavení čehokoliv můžeme prakticky zapomenout, jedinou výjimkou je přepínání stupně rekuperace. Experta na elektromobilitu nebo typického „geekovského Teslaře“ to asi nepotěší, na druhou stranu příliš mnoho možností nastavení může být pro běžného uživatele matoucí a takový uživatel je asi i zde cílovou skupinou – dovedu si představit, že přesednutí z benzínového Mini do elektrického může být jen otázkou toho přestat tankovat benzín a místo toho auto doma zapojit do zásuvky. A to bude asi i nejčastější scénář použití vzhledem k dojezdu – auto bude nejčastěji stát na předměstí většího města, s možností nabíjet doma a denním nájezdem okolo 80 km, které hravě přes noc zpátky dobije.

 

I po letech pořád líbivé auto

Nutno dodat, že ve městě udělá hodně parády – i přes to, že se jedná už o druhý facelift generace F55 z roku 2014 auto vypadá pořád k světu a tak to asi už zůstane. Design Mini je prostě nadčasový a není potřeba nic zásadního měnit. Je osobitý a reprezentuje jasný odraz vkusu jeho majitele. To samé platí o interiéru – je jiný, je originální a k autu prostě patří. V návaznosti na to, co jsem zmínil o pár řádků výše, doplňuji, že i po stránce designové elektrická verze vychází z té konvenční a nedoznává výraznějších odlišností. To platí i pro modernizovanou verzi. V rámci poslední aktualizace došlo především ke zvýraznění některých prvků, což platí dvojnásob pro přední část. Více než kdy jindy jí dominuje charakteristická maska chladiče, jejíž šestihranný rámeček je nyní podstatně větší, a typicky oválné MINI světlomety, ty jsou navíc nyní opatřeny full-LED technologií už v základu. Obrysová světla nahradily svislé nasávací otvory umístěné co nejvíce v krajích, sloužící jako otvory pro vzduchové clony s cílem zlepšit aerodynamiku. Střední část nárazníku, fungující také jako držák registrační značky, je nyní vyvedena v barvě karoserie, a nikoliv v černé. Boční profil i nadále definují typické MINI proporce a krátké převisy. Boční směrové ukazatele integrované do přepracovaných bočních ozdob jsou navíc nově vybaveny LED technologií. Zadní mlhové světlo je nyní integrováno do zadního nárazníku v podobě úzké LED světelné jednotky.

Zatímco u spalovacích verzí došlo k výraznějším změnám i v interiéru, u elektromobilu větší úpravy nenajdeme. Důvod je jednoduchý – tím, že je Cooper SE na trhu jen pár let, nové rozvržení interiéru (zejm. přepracovaný a částečně digitální přístrojový štít) dostal již od začátku.

 

Jízdní vlastnosti – pořád to příjemně hbité mini

Před dvěma lety jsem se rozplýval nad jízdními vlastnostmi „SÉčka“, a to stále platí – na okreskách vás to bude bavit. Kombinace malého auta, okamžitě nastupujícího výkonu elektrického pohonu a dostatečného množství mechanického gripu s nízkým těžištěm je prostě ideálním receptem na svižnější svezení. Stále si stojím za tím, že testovaní elektrické Mini je solidní alternativou benzínového sportovního „S“ a že si označení „SE“ bez ztráty kytičky zaslouží.

Jenže náhoda tomu dala a pár týdnů před současným Mini SE jsem testoval BMW i4, tedy vůz v podstatě ze stejné stáje (koncernu), z jehož jízdních vlastností jsem byl velmi nadšený. A právě i4 oproti Mini SE ukazuje, jak velký kus cesty ušla elektromobilita za ty dva roky. Zatímco Mini SE technologicky vychází ze zmiňovaného BMW i3, nové BMW i4 nabídne ty poslední technologie, se kterými se v elektromobilitě můžeme dnes setkat. A ten kontrast je velký – ať už jste na nabíječce, kde v ideálním případě i4 nabíjí víc než dvakrát rychleji, nebo v případě baterie, která je více než dvojnásobná. A pohled do ceníku také moc bodů ve prospěch Mini nepřidá – zatímco téměř milion se zdá za Mini jako hodně, 1,3 milionu za dospělé a velké auto typu i4 působí o poznání výhodněji.

Přesto ale samozřejmě bez výjimky platí vše, co jsme zmínil v úvodu tohoto odstavce. Řídit Mini SE je opravdu radost, jejíž míru si bez ostychu dovoluji přirovnat ke klasickému benzínovému S. Příjemný je jeho odpich, agilita, stabilita, i odezva na volantu. Pokud existuje nějaký elektromobil, u něhož kila způsobená zástavbou baterie takřka nejsou znáte, je to právě Cooper SE. Nemluvě o tom, že jízdním zážitkům napomáhají i povedená sportovní sedadla s příjemným bočním vedení, nízký posaz (opět nijak nezměněný zástavbou baterie) a do ruky padnoucí tříramenný sportovní volant. I tak si ale troufám tvrdit, že hlavním teritoriem testovaného vozu bude město. Možná to může znít trošku smutně. Já to ale smutně vůbec nevidím. Dokážu si takové auto představit jako druhé v domácnosti, se kterým budu jezdit v týdnu po Praze (nebo jej dám k dispozici partnerce) a o víkendu mě potěší na oblíbené okresce kousek za Prahou. Jen na o moc delší výlety už to nebude. Vadí to ale vůbec někomu?

 

Závěrem: větší baterka a silnější nabíjení by neuškodily, i takhle ale může kdekomu dávat smysl

Nad rámec řádků uvedených výše můžeme argumentovat i ekologií – menší baterka je samozřejmě ekologičtější, udržitelnější, auto je lehčí a má menší spotřebu. A do města je menší auto určitě logičtější volbou, protože parkovacích možností bude spíše ubývat. Zda chtít elektrické Mini tak celé stojí a padá a tom, zda se vám líbí, zda pro něj najdete využití (resp. zda se vaše potřeby vejdou do akčního radia Mini) a zda jste ochotní za jím nabízený balíček zaplatit vskutku adekvátní cenu. Za „základní“ SE totiž dáte ceníkových 971.100 Kč vč. DPH. To je o 173 tisíc Kč více než za srovnatelný Cooper S. Zda je to hodně či málo, už necháme na vás. My jen doplníme, že běžně se za elektrický ekvivalent spalovací verze připlácí mnohdy i daleko více. I proto jsme předchozí test elektrického Mini končili tak pozitivně a ani po pár letech, kdy technika původně určená dnes už nevyráběnému BMW i3, na něj neumíme nahlížet úplně negativně. O to více se těšíme na novou generaci, která se právě v těchto dnech pomalu začíná představovat.

 

Jirka Chomát

Sdílet: