Mini Countryman Cooper S: pro „sportující“ tatínky nebo spíš maminky?

I tak by se dal uvést můj první letošní test, který tak trochu navazuje na ten poslední z konce minulého roku. Ten jsem zavíral aktuální generací Miníka v řekněme rozumné konfiguraci a se čtyřmi dveřmi (myšleno pro cestující). Bylo to velmi příjemných pár podzimních dní, plnohodnotnou recenzi si můžete samozřejmě na motorvizi patřičně pročíst. Nyní se ale pojďme věnovat pro mnohé značně atraktivnější modelové variantě, a tou je Mini Countryman Cooper S , který nabídne největší „Mini“ karoserii a to dokonce s kombinaci s pohonem všech čtyř kol. To je mezi zákazníky stále oblíbenější konfigurace, která mi u drtivé většiny nedává v našich zeměpisných „šířkách“ žádný význam, ale tak to dnes zkrátka je. Pojďme tedy na to, protože „klíče“ už mám v kapse a těším se, až vytáhnu tohohle dravce někam za město.

 

Exteriér:  zraje jako víno…

Velmi nerad bych se opakoval a pevně doufám, že už jsem to někde nenapsal, ale Mini je takové Porsche 911 mezi běžnějšími vozy. Myslím tím Mini jako značku a především klasické modely. Coutryman je samozřejmě vozem jiné kategorie, ale co se vnějšího vzhledu týká, do rodiny Mini patří na první pohled a těžko si ho spletete s autem jiné značky. Countryman je takovou Crossover/SUV verzí klasického Miníka. Díky tomu nabídne vyšší stavbu karoserie, pět dveří a taktéž slušnou míru praktičnosti pro vaši rodinku. Na testovaném voze mne osobně nejvíc zaujala přední část. Tak typická kulatá světla zde mají trochu zploštělý tvar, stále však jasně definují příslušnost svému „kmenu“. Na dnešní poměry potěší relativně malá mřížka chladiče, lemovaná chromovanou linkou, která ji zároveň rozděluje na dvě části. Ta vyšší s emblémem S, značícím druhou nejsilnější dostupnou motorizaci, je vyplněna černými mnohoúhelníky naprosto atypického tvaru. Je to něco, čeho si na první pohled možná ani nevšimnete, ale mě tento tvar zaujal i díky tomu, že se opět vyskytuje ve spodní části nárazníku. Mezi těmito dvěma nádechy je ještě relativně tenká linka bez složitých tvarů a právě tam dodává takový „naštvaný“ feeling. Přední část u tohoto sportovně konfigurovaného modelu vyniká svou „agresivitou“ a poměrně složitým tvarováním včetně průduchů na bocích nárazníku, které vedou vzduch přímo k brzdám. To je nejen pěkné, ale také funkční.
Boční profil díky jednotlivým detailům stále připomíná miníka i s tím, že je trochu na „steroidech“. Jsou to popořadě poměrně kolmé přední okno, kulatá zpětná zrcátka, zaoblené pochromené kliky a především boční profil, připomínající velký hatchback – oproti původním Mini spíš obrovský, ale ten základní tvar, ten tam je. Zajímavá je také kombinace šedé barvy, která mi v určitých chvílích připadá až lehce zelenkavá, a černých doplňků, tedy doplňků – černá je celá střecha, včetně A, B i C sloupků a doslova neprůhledných zadních oken. Vrchní a spodní část vozu od sebe odděluje tenká opět chromovaná linka, která se táhne okolo celého vozu. Boční profil je sice v této karosářské variantě asi nejméně sexy, ale pěkné a vyvážené auto to je.
Zadní část vozu, podobně jako ta přední, se v drží originálu a tradic. Pokud Countrymana potkáte na silnici a uvidíte ho napřed před sebou, můžete mít relativně problém tento konkrétní model správně zařadit. Samozřejmě je celkově trochu větší, než jeho menší bráškové, ale ten tvar, ten natolik odpovídá zbytku modelové řady, že bez nápisu Countryman přes celou šířku víka kufru bych si ho snad spletl sám. V každém případě potěší dvě koncovky výfuku, elegantní kulaté tvary a moje oko především zbožňuje grafiku koncových světel. Jde prakticky o britskou vlajku na výšku, rozdělenou „na půl“ a pro mě osobně je to ten nejkrásnější detail při pohledu z venku. I když už je Mini přes 20 let „německé“, hlásí se ke svému původu a to jak „konceptem“, tak právě takovými detaily. Mám moderní Mini rád právě za to, že se úplně neodvrátilo od svých kořenů, právě jako třeba ta na začátku zmíněná 911.

 

Interiér: takhle si představuji moderní „retro“

Upřímně, původní Mini se uvnitř hledá relativně těžko. Doba se nezadržitelně žene kupředu. I přes to tady ale jakási paralela přetrvává – ať už původní vůz nebo jeho „moderní“ reinkarnace ze začátku druhého tisíciletí. Mluvím o středové kapličce, která neobsahuje rychloměr, ale dotykový multimediální systém. Ten nabízí veškerou současnou konektivitu a v neposlední řadě i informace o voze. Díky bohu zde zůstalo dostatek funkčních tlačítek, například ovládání klimatizace, jízdních režimů, vyhřívání sedaček a dalších milých drobností. Dotykové displeje mi nevadí, ale funkční „zkratky“ vítám. Navíc všechny ovládací prvky odpovídají prémiovému segmentu, do kterého Mini jednoduše patří. V podstatě speciálně u ovládacích prvků je Mini nadprůměrem svého segmentu a v jednotlivých detailech překonává i věhlasnější značky. Oni jsou totiž jednotlivé přepínače „kovové“. Nebo možná nejsou, ale jejich finální povrch a zpracování je tak precizní, že působí nesmrtelným dojmem a díky jejich „páčkovitému“ ovládání připomínají kokpit letadla.
Ihned po nasednutí se tu cítím jako doma. Sedačka příjemně obepíná tělo, má nastavitelnou délku sedáku, takže příjemně podepře i spodní část stehen. Volant má o něco tlustší věnec, ale do mých rukou padne dobře. Díky širokému rozsahu nastavení i se svou postavou nacházím velmi příjemnou řidičskou pozici a mohu vyrazit. Ještě, než se vydám na cestu, ale dokončíme rozpravu nad interiérem. Vpředu je tedy místa dost, přesunu se proto do zadní části. Tam je při nastavení pro „obra“ v podélném směru místa poněkud méně především na nohy. Při běžném vzrůstu lidí to však absolutně nebude problém. Přesun ratolestí do školy a na kroužky bude hračkou. Miník je také příjemně odhlučněný a nabízí kvalitní audiosoustavu. Interiér je ještě lepším mixem retra a moderny než krásný exteriér. Za mě si Mini drží nastavenou laťku, kterou při znovuzrození této legendy po roce 2000 BMW nastavilo.

 

Překvapení v zadní části

Konkrétní testovaný kousek přijel vybavený vestavěnou (demontovatelnou) kuchyní a lůžkovou úpravou včetně možnosti umístění stanu pro dvě osoby na střechu. Navíc je zde i možnost vytvoření třetí „postele“ místo zadních sedaček. Lepší představu o této úpravě si můžete na základě přiložených fotek. Našel jsem ledničku, sporák, pracovní plochu, nůž, skládací misku a dokonce sekyrku – asi na lov toho, co pak budu vařit. Osobně mi vestavba do takhle malého auta nedává moc smysl, ale pro někoho to evidentně bude zajímavé. Co si o takové úpravě myslíte vy? Samozřejmě se vše dá z kufru vyndat… A ten pak bude k dispozici. No je to volba… Kufr, nebo kuchyň?

 

Technika: dvoulitr turbo, automat, čtyřkolka… Takový ten oblíbený balíček.

…tedy asi pro mnohé, vyjma toho dvoulitrového turbobenzínu. V našich končinách by asi většina zákazníků přivítala naftu, ale to by byla chyba. Vezmeme to tedy popořádku. Po nastartování řádím „Déčko“ a vyrážím na cestu… Na sever, konkrétně do Libereckého kraje, kde je sníh a můžu Miníka a jeho pohon vyzkoušet i trochu na hraně. Cesta do Liberce probíhá stadardně. Miník jede hladce a přesvědčivě. Podvozek je „tužší“, ale dobře snáší naše silnice různorodých kvalit a tvarů. Mini Cooper JCW už jsem na test měl a tady všechno funguje skoro stejně dobře. Teď přijde taková trochu kritická část. Druhá nejsilnější sériová konfigurace je skvělým autem… U klasického malého Mini. Tohle auto má zadní dveře navíc. K tomu si připočtěte vyšší karoserii i podvozek v kombinaci s pohonem všech kol a mám najednou trochu rozporuplné pocity. Mini dospělo, což je fajn, ale v téhle konfiguraci docela ztrácí takové to „rošťáctví“, tu naléhavost a upřímně ani z dynamiky v přímce jsem díky jeho vyšší hmotnosti nebyl nijak ohromen. Není to pomalé auto, ale podvědomě a i z historické zkušenosti jsem čekal víc. Ta naléhavost, dravost, drzost… To je pryč. Na druhou stranu nabídne jiné vlastnosti. Prostor a klid na palubě, prostor pro mladou rodinu, pocit bezpečí a vyšší prostupnost po nezpevněných cestách. Jako vždy je to něco za něco, a u rodinněji zaměřeného vozu v té „civilizovanosti“ nevidím problém. Dorazil jsem konečně na sever a měl štěstí. Sníh je všude, kam se podívám. Rozebírat jednotlivé možnosti převodovky úplně nebudu. Standardně jezdím na normal. Eco tady nemá moc smysl, no a od Sport jsem opět čekal o něco víc. Ale přepínám tedy řazení na sport, vypínám ESP a jdu vyzkoušet, co mi tady tenhle rodinný Miník předvede. Řízení je tuhé a přesné, v tom získávám rychle důvěru. Převodovka samozřejmě nabízí manuální režim, i když v testovaném voze bez pádel pod volantem, to ale na funkci nemá vliv. Blíží se zatáčka, postupně podřazuji, stáčím auto k apexu, přidávám plyn… A v první fázi jsem dost nedotáčivý, aby následně po přesunu výkonu na zadní kola začal zadek pomáhat a vykroužil jsem pěkný oblouk s mírným kontra. Tohle opakuji znovu a znovu, vždy ale přijde napřed skluz přední nápravy směrem ven a následně ten kýžený efekt. Chce to trochu víc odvahy a auto k apexu trochu zhoupnout, pak je to plynulejší a je to celkem paráda. Čtyřkolka dělá svou práci a Miník se žene vpřed bez ohledu na aktuální podmínky. Vždy efektivně a klidně s prokluzem všech kol. Tohle je zábava, kterou trochu kazí jen drobnost jinak skvěle pracující převodovky. Není tu možnost, kterou znám právě z BMW – podržet si volič řazení směrem dolů a počkat na zařazení nejnižšího možného stupně. Tady se to musí „odklikat“, ale budiž, to je o zvyku a rychlost si vybrat můžu. Jediné, co mne opravdu zamrzelo, bylo přeřazení na vyšší rychlostní stupeň bez mého přičinění (v manuálním režimu). Když se někde na výjezdu sklouznu bokem a mám na to nastavené auto, tak při kolech v kontra a řízeném prokluzu není zařazení vyššího stupně a omezení prokluzu zrovna žádoucí a mohlo by někoho nemile zaskočit. No a teď zpátky nohama na zem. Kdo ze zákazníků půjde Countrymana takhle prozkoušet? Mnoho jich asi nebude. Ve všech ostatních, neextrémně náročných situacích pro auto je Mini senzační. Brzdy jsou silné a odolné, přenos výkonu na silnici je naprosto efektivní. Dohromady dává tenhle balíček na každý den smysl a majiteli bude dělat radost. Miník dělá všechno tak, aby hrdě dostál své historii a jménu. Tahle nejvíce rodinně zaměřená verze není takový ohňostroj, ale nabízí reálný životní prostor a to je v určité části života mnohem důležitější.

 

Závěr: Mini dále dospěl a svou cílovku má

Nejlepší je do testu jít s „čistou“ hlavou… Myslím tím bez očekávání a předsudků. U Coutrymana jsem určitá očekávání měl a v tomto směru, po zkušenostech s menším bráškou, byl začátek týdne trochu zklamáním. To byla ale spíš moje chyba, než chyba dobře postaveného auta. Zákazník Countrymana má jiné potřeby, než vymetání zatáček na okreskách a show ve městě před kavárnou. Ne, že by Countryman dané disciplíny vůbec nezvládal… Jen ten menší bráška je na to vhodnější a odmění svého řidiče za jeho snažení o trochu víc. Druhá strana mince je ale praktičnost a každodenní život dává samozřejmě mnohem větší smysl v Countrymanu… Zvlášť, pokud už máte třeba děti. Pokud chcete prémiové, neotřelé, odvážné a přitom rodinné praktické auto, Countryman je skvělým parťákem. Nevím, jak silná je na světě zákaznická skupina, která k těm základní parametrům dodá – ale musí to být MINI. Mini je prostě „Lovebrand“, originál, který má svoje kouzlo, své stálé příznivce a milující majitele, kteří po tom, co trochu dospějí a potřebují o něco víc místa, budou Countrymana zbožňovat. Osobně bych volil naftovou variantu a s klidným svědomím proplouval krajinou. Mám ale pochopení pro ty, kteří tu špetku sportovnosti, která verzi SD bude chybět, neoželí. Užívejte si své Miníky… Od toho tu přece jsou. A to ve všech karosářských variantách.

 

Petr Jakušev

Technická specifikace

motor
Model	Countryman Cooper S
Výkon	131 kW
Točivý moment	280 Nm
Maximální točivý moment při otáčkách	1350 RPM
Zrychlení 0-100km/h	7 s
Max. rychlost	225 km/h
Palivo	Super Plus 98
Válce	4
Maximální výkon při otáčkách	4750 RPM
Převodovka	Automatická převodovka (dvouspojková)
Stupňů	7
Vstřikování paliva	Přímé vstřikování
Typ motoru	Turbo
Objem	1998 ccm
Ventily	4
Ekonomie provozu
Kombinovaná spotřeba (WLTP)	6 l/100km
Objem nádrže	51 l
Emisní norma	Euro 6d-ISC-FCM (WLTP) 36AP-AR
Start-Stop systém	Sériové vybavení
Velikost pneumatik	225/50R19
Systém monitorování tlaku v pneumatikách (TPMS)	Sériové vybavení
Typ TPMS	přímé měření (senzor)
hmotnost
Povolená celková hmotnost	2040 kg
Prázdná hmotnost (EU)	1555 kg
Brzděný přívěs	1500 kg
Užitečná hmotnost	485 kg
Přívěs (bez brzd)	750 kg
modelová řada
Název generace	F60
Uveden	03/21
Dveře	5
Karoserie	SUV
Třída vozidla	Nižší střední třída (např. Golf)
rozměry
Délka	4297 mm
Rozvor	2670 mm
Šířka	1822 mm
Objem zavazadlového prostoru	450 l
Objem zavazadlového prostoru (zadní sedadla sklopená, od dna k stropu)	1390 l
Max. zatížení střechy	75 kg
Výška	1557 mm
Světlá výška	165 mm
Poloměr otáčení	11 m
Sedadla	5

Podobné vozy