Ford Driving Skills for Life: nejen pro bezpečí mladých

Minulý týden byl pro mě poměrně hektický i z pozice redaktora i z pozice motoristického nadšence. Napřed se mi konečně podařilo osedlat Hyundai i30 N Fastback, na kterého jsem se opravdu těšil. Čtvrtek znamenal přípravy na 8Hr´s GP Sosnová Podzim 2019 a pátek pak představoval samotný závod. Sobota byla poklidná a v neděli… Tu si rozebereme právě teď, protože z mého pohledu se konečně někdo zaměřil na „nadstavbu“ řidičského průkazu. Nápad Fordovi nadace se jmenuje FORD DRIVING SKILLS FOR LIFE a jedná se o akci zaměřenou na zdokonalení základních řidičských dovedností pro širokou veřejnost. S Honzou jsme si tedy řekli, že se půjdeme podívat, jak se FORD k této problematice postavil. Už po tiskové konferenci jsme se hodně těšili – celkové předpoklady právě Honza už před pár dny shrnul v samostatném článku.

 

Co (a kdo) může od takové akce čekat…

Program je zaměřen na mladé řidiče a řidičky do 24 let věku. Právě tahle věková skupina je dle statistik (Besipu) nejvíce ohrožena na životě při řízení automobilu a tato půldenní akce pomůže čísla ve statistikách srazit a zlepšit řidičské dovednosti začínajících řidičů. Zajistili jsme si termín na nedělní odpoledne a vyrazili Renaultem Megane RS, o kterém se určitě brzy dočtete, na cestu do Hradce na místní nově vybudovaný polygon. Cesta utíkala hladce a vzhledem k časové rezervě jsme si v rámci možností užili i část cesty po okreskách – tam se přeci jen zábava dá najít poněkud častěji než na dálnici a shodou okolností i tam jsme si mohli předem udělat větší obrázek o tom, jaké nástrahy na řidiče čekají. Většinu času jsme ale řešili jednu věc… Co od toho dneška vlastně čekáme… Co jsou to podle Fordu „Driving Skills for Life“?

 

Skvělá organizace a silné osobnosti

Ihnedpo příjezdu na místo bylo jasné, že to Ford myslí vážně. Vše je dobře značené, každý se okamžitě zorientoval a postupně jsme se dostali k nutné administraci a focení, po kterém se přesouváme do hlavního sálu. Úvodní slovo, pro více než 90 mladých lidí v naší skupině (té nejpočetnější) ochotných zlepšit svoje řidičské návyky, si vzal Martin Semerád. Tento zkušený český závodník je jistě pro cílovou skupinu dobrým vzorem a jeho tým dále doplnila třeba Gabriela Jílková nebo jeho megatalentovaný mladší bratr Petr Semerád či nám dobře známý Václav Bumbálek. Zacíleno je skvěle, kdo jiný, než naše „rychlé mládí“, by měl pozitivně zapůsobit na mladou ohroženou cílovou skupinu. Po srozumitelné prezentaci základních statistických dat jsme rozděleni do čtyřech skupin a vyrážíme na připravená výcviková stanoviště rozdělená od začátku podle barviček – my máme zelenou (snad ne jen EKO).

 

Nouzové brždění, úhybný manévr a simulace

Hned na úvod bych rád uvedl, že rozhodně nemá smysl cítit se na výcvikovém polygonu jakkoli nepříjemně, chyby tu dělá každý a od toho tu jsme. Při přípravě akce byl kladen důraz na činnosti, které považujeme za samozřejmé, ale z toho, co jsem viděl, je většinou nemáme úplně zažité. Instruktor tedy vysvětlil, co nás čeká, jak máme správě postupovat a jeden za druhým obsazujeme tréninkové vozy. Konečně vyrážíme na „trať“. Jednotliví řidiči pojem „nouzové“ brždění chápou každý jinak a tvrdé brzdy tzv. do podlahy s volantem rovně v prvním rozjezdu zašlápl málokdo. Po zpětné vazbě instruktora ve voze se situace okamžitě zlepšila a auta začala zastavovat z rychlosti 50 km/h před značkou 14 m, což je ale bohužel stále délka dvou přechodů pro chodce. Stejný scénář probíhá i u „Vyhnutí se nečekané překážce“, všichni jsou zpočátku na auta – jemní. Krizová situace ale není o jednání v rukavičkách, je třeba dostat z vozu maximum, ať už při brždění nebo vyhnutí se překážce. Po tomto úvodním kole pokračujeme na stanoviště simulující stav pod vlivem návykových látek. Za pomoci závaží umístěných na těle a dezorientačních brýlí mám za úkol přejít rovně po bílé čáře. První dotaz zněl: „Kterou z těch dvou čar máte na mysli?“ vysvětlením může být snad jen cíleně navozené rozdvojené vidění. Při přechodu jsem párkrát zavrávoral a v simulovaném stavu bych rozhodně za volant nesedl. Vzhledem k nulové toleranci dané našimi zákony samozřejmě za volant nesedám pod vlivem nikdy, ale opět, cíleno je na mladou, ještě „divokou“ skupinu a věřím, že i tato simulace dala jasně najevo, že řídit pod vlivem je nesmysl. Po této simulaci následovala virtuální realita pohybu ve městě na kole. To mělo za cíl ukázat, jak nepříjemně a ohroženě se může cítit cyklista v provozu a přitom stačí tak málo – hlídat si z pozice řidiče situaci okolo sebe a nechat cyklistům dostatečný prostor. Tato simulace byla poté „otočena“, aby si případně cyklisti mohli uvědomit svoje riskantní chování při nečekaných změnách směru, vyjetí mezi zaparkovanými vozidly apod… I když se jednalo o virtuální realitu, pro mne byl pohled z pozice cyklisty obohacující a pokusím si na něj vzpomenout, až nějakého toho cyklistu na silnici potkám.

 

Nešvar dnešní doby – (ne)pozornost

Tak bych nazval následující disciplínu. Byla zde postavena trať z kuželů a úkol zněl jasně – projet bez sražení. První jízda, žádný problém, 100% úspěšnost. Člověk zauvažuje ve smyslu: o co tady jako jde? V ten moment instruktor velí: „Vyndejte si prosím mobilní telefon a spolujezdec vám nadiktuje zprávu, kterou mu odešlete.“ Upřímně řečeno, poražené kuželky lepší nepočítat, a to jsme jeli na jedničku asi 5 km/h. Mobil nebo nastavení navigace opravdu značně zhoršili výsledky každého, kdo měl při dané činnosti projet vytyčenou trať. Hands – Free anebo na moment zastavit má smysl. Ono to tak při jízdě rovně nepůsobí – kdo z nás přeci telefon občas nevezme do ruky? Kuželky o tom ví ale svoje. Když si místo nich představím přechod… Lepší nedomýšlet následky.

 

Technika a tolerance

Na dalším stanovišti jsme probrali teorii kontroly vozu před jízdou – provozní kapaliny, tlaky pneu, funkčnost osvětlení apod. Zajímavou zkušeností byl bezesporu i přistavený tahač s návěsem, do kterého se mohl každý posadit a na vlastní kůži si ověřit, co je z pozice řidiče vidět. Lépe řečeno, co všechno vidět zkrátka není. Je opravdu zvláštní, jak rozdílný přehled o tom, co se děje okolo vozu, existuje mezi osobním a nákladním autem. Pokud jste například přímo za návěsem, řidič nákladního vozu o vás jednoduše neví, stejně tak v případě, že byste stáli při rozjetí tohoto kolosu přímo před ním. Říkám to znovu – řidič Vás nevidí – počítejte s tím.

 

Konečně ty smyky

Přiblížili jsme se pro mnohé „Zlatému hřebu programu“, zvládnutí přetáčivého smyku. Samozřejmě před nasednutím do vozů proběhlo školení, ve kterém jsme se dozvěděli, jaké druhy smyku nás v provozu mohou překvapit a jak na ně správně reagovat. Jen na vysvětlenou – přetáčivých smyků s předokolkovým Focusem jsme docílili především díky návlekům EASYDRIFT, které jsme měli k dispozici na zadní nápravě, docílit tohohle smyku je díky plastovým návlekům na zadní nápravě opravdu docela jednoduché. Teorie byla i tak rozsáhlá, poutavá a dle následně předvedených výkonů přinesla kýžené výsledky. Až na pár výjimek všichni zvládli stanoviště při druhém průjezdu a postupně zrychlovali a pilovali svoje reakce. Dle úsměvů účastníků si smyky všichni užili. Jelikož se blížíme k zimnímu období a silnice budou uklouzané, riziko smyku se bude zvyšovat. Doufejme ale, že získané zkušenosti nebude nikdo v reálném provozu potřebovat. Pokud ano, je zde určitě větší šance, že si s danou situací správně poradí.

 

Má to smysl?

Rád bych vás trochu napínal, ale nebudu. Smysl to má a byl bych pro povinné zařazení podobného programu do výcviku v rámci autoškol. A klidně i do závěrečného testu. Brzdit a uhnout by měl umět opravdu každý, kdo může řídit auto. Stát bezradně na půl brzdy a lamentovat, že nešlo nic dělat, vždyť jsem brzdil… Kolikrát už jsem tohle slyšel. Stejně tak mít aspoň šanci poradit si se smykem, který nás může každého potkat, to je základ. Rád bych poděkoval Fordu za tuto akci, která je i dle reakcí, jež jsem zaznamenal, bez pochyby přínosná. Tato akce je cílená na mladé řidiče a řidičky do 24 let a je zcela zdarma. I ostatní si ale mohou projít podobnými kurzy na polygonech, nebude to zdarma, ale byly by to velmi rozumně investované peníze. Pomyslný klobouček nad touto činností a velké díky realizačnímu a školícímu týmu v čele s Martinem Semerádem. Podle všeho bude příští rok akce znovu. Jste-li v cílové skupině, hlídejte si termín a přihlaste se. Tohle odpoledne vám dá mnoho…

 

Petr Jakušev